Teď na to bohužel beznadějně nemám čas, ale až budu mít pokdy to rozebrat, samozřejmě udělám fotky a vystavím :)

Nene, to není napínáček spouště, to jsou dvě polohy kohoutu -- cca v polovině dráhy zaskočí prvně, a na konci podruhé. Domníval jsem se, že tohle se dělalo tak, že ten prvý záskok byl bezpečnostní ozub, z nějž kohout nelze spustit; ale buď je to něco jiného (volba různé síly úderu na kolíček snad žádný smysl nedává, nebo ano?!?), nebo je to tak míněno, ale vzhledem ke stáří mechanismu to tak úplně nefunguje :)

Mimochodem, další pojistka zjevně je to hledí, je trochu vidět na této fotce -- je posuvné, a když se posune dozadu, jeho packy chrání kolíčky, takže lze kohouty spustit bezpečně i s nabitou zbraní. Zajímavé; vlastně nevím, zda je to výjimka, nebo zda se to u lefošek takhle řešívalo běžně...

S tou pružinou zamykací páky máš rozhodně pravdu, nějak mi to nemyslelo -- hm, budu to přec jen muset rozebrat...

Já osobně proti vzájemnému míchání obou typů debaty nic nemám, ale naprosto chápu, že spoustě jiných lidí to může vadit, a mohou preferovat jejich oddělení do samostatných diskusních prostorů.

Koupil jsem si pro radost lefošku:

Ráže je 15 mm, délka komory 30 mm (což mne malinko překvapilo, měl jsem dojem, že náboje Lefaucheux se dělaly 15×45 nebo 15×12, tak nevím).

Dají se tyhle náboje sehnat? Existují-li ještě vůbec sbírkové historické, s jakou mám asi počítat cenou? A pokud existuje moderní výroba (obecně se zdá, že třeba Fiochi nějaké ty pinfiry vyrábí pořád), jaké to dává tlaky — na pohled se mi hlavně jeví docela slabé?!? Koupil jsem to samozřejmě na stěnu pro parádu, takže to moc důležité není; ale bylo by hezké k tomu mít i nějaké střelivo, a případně si jednou dvakrát pro radost bajchnout :)

Kohouty mají dvě polohy, ale co je divné, dají se spouští spustit i z první? To moc nechápu. První poloha by měla být bezpečnostní, a spoušť by je uvolnit neměla, ne? Nebo mi něco uniká? Faktem je, že by bylo asi vhodné to rozebrat a prohlédnout si mechanismus, ale do toho se mi zatím moc nechce :)

A uzamykací páka je hodně volná, stačí zbraň naklonit na bok, a vlastní vahou se otočí a hlavně odemkne. Znamená to, že bych měl prostě přitáhnout její šroub, nebo to není tak jednoduché?

Každopádně platí, že

- náš zákon o nutné obraně je (na rozdíl od spousty jiných zákonů) velmi rozumný a skoro bez chyb;
- ustanovení o „trvajícím“ útoku je snad jedinou jeho skutečnou chybou*, ale jde o chybu celkem zanedbatelnou;
- naprosto průserová u nás naproti tomu je policejní a soudní praxe :( Ale to je jiná pohádka (a velmi, velmi smutná).

O tom zákoně ten článek píše velmi rozumně a -- až na pár drobných výhrad, viz můj minulý příspěvek -- by se to dalo podepsat. O té praxi se explicitně moc nevyjadřuje, implicitně mám podezření, že ten člověk naivně věří, že soudy jsou spravedlivé, a tedy je správné se odevzdat do jejich moci; to je dokonalá kravina, nicméně výslovně to nenapsal, a tedy mu budiž ponechána výhoda pochybností :)

Poznámka: nejsem si úplně jist, zda o debaty na toto téma tady Al úplně stojí -- Ale? Co Ty na to? Kdyby ne, lze to probrat v klubu o zbraních na Rybě, tam se hodí i netechnické věci.

* Nejde ani tak o situace typu té, v níž se octl Bašta, jakkoli to také souvisí; hlavně ale jde o případy typu „zkusil mne zabít, nepovedlo se mu to, teď utíká; když ho nestřelím do zad, je vysoké risiko, že si počká na mou dceru, až půjde domů ze školy“ apod.

Ať už je autor kdokoli, to co píše má velmi hlavu a patu. Pokud by se všichni soudci na NO dívali stejně jako on, bylo by problémů zcela zanedbatelné množství, pravděpodobně dokonce minimální reálně možné.