puschpullDoporučím rád. Přihlédnu ke tvému odhadovanému hudebnímu vkusu, aby tě hudba zaujala.
Od CELTIC FROST je rozhodně třeba zkusit jejich nejvíce experimentální nahrávku:
CELTIC FROST - Into The Pandemonium (1987).
Zde opustili oblast extrémního black metalu a implementovali do skladeb prvky ethno, jazzu a například i rapu. Výsledek je nepopsatelný a nenapodobitelný.
Další doporučení dám z nejnovějšího období.
Monotheist (2006) byl poslední nahrávkou, kterou CELTIC FROST udělali. Po ukončení činnosti založil Thomas Fisher projekt TRIPTYKON, který jejich odkaz rozvíjí. Pro mne je naprosto úchvatné jejich poslední dílo:
TRIPTYKON - Triptykon With The Metropole Orkest – Requiem (Live At Roadburn 2019) (2020)
Jde o koncertní provedení metalu se symfoňákem. Což obvykle neposlouchám, ale tohle je absolutní výjimka, která potvrzuje pravidlo. Žádné generické šmidli křoví naroubované ke kytarám jako čistě módní složka, ale plnohodnotné organické propojení obou těles.
Co je na této nahrávce hlavní a důležité - jde o završení trilogie "Requiem", jejíž třetí díl Winter (Requiem, Chapter Three: Finale) se nachází právě na Monotheist, a první díl Rex Irae (Requiem, Chapter One: Overture) pro změnu na zmíněném Into The Pandemonium. Tyto dvě skladby jsou doplněny novou částí Grave Eternal (Requiem, Chapter Two: Transition) o délce skoro třiatřicet minut. Je tedy pod hlavičkou TRIPTYKON nyní dokončena hudební suita, co začala vznikat o více než třicet let dříve. Hudebně je to pro mne jeden z vrcholů metalové hudby vůbec.
Existuje i DVD záznam onoho koncertu. Je na co se dívat, taktéž doporučuji. |