No právě, ty zásahy podle mého Mayovi jen pomohly. Kdysi v Ohníčku vyšla jako vystřihovací příloha tenounká knížečka Na hoře Vinnetouově, bylo to pěkné dobrodružné, o tom, jak se Olda dávno po Vinnetouově smrti vrátil na Západ a smířil tam indiánské kmeny, ale dalo se to číst, byla tam návaznost na starý děj, třeba chromého stařičkého Tanguu tam museli nosit, ale furt prskal zlobou.
Pak se mi dostala do rukou originální kniha. Bylo to děsivé. Z mrtvého Vinnetoua tam udělali nějakou mystickou figuru, které chtěli postavit obří sochu, byla do toho zapletena i ta mystička pro změnu z Orientu, Mara Durima, a celé to bylo naroubováno na tu křesťanskou politiku všeobecné lásky a odpouštění, našla se ještě další Vinnetouova závěť (jestli si vzpomínáte, tak ta první v posledním díle vyletěla i se Santerem a zlatem do povětří), kde se v podstatě přihlásil ke křesťanství, no prostě nikdy jsem nenašla odvahu se k tomu vrátit a zkusit to číst znovu. |