Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych se v klidu podíval na koncert Led Zeppelin Celebration Day. Ze všech stran jsem slyšel jen samé superlativy, dokonce od mnoha lidí, že prý je to nejlepší koncert Led Zeppelin vůbec. V prvních dvaceti minutách jsem byl uchvácen, ale po zhlédnutí celého koncertu to nadšení nesdílím.
Vrcholem je pro mě In My Time Of Dying, což je – nepopírám – dáno i tím, že tuhle skladbu považuju za jednu z vůbec nejpovedenějších od Led Zeppelin. Pak to ale – podle mě – jde hodně dolů, dokonce musím upřímně napsat, že při Since I've Been Loving You a Dazed And Confused jsem se nudil a místy až trpěl. Napsat, že Bonham není Bonham, by bylo asi pěkné hehe, když je, hehe. Ale právě Jason mi vadí nejvíc, na tátu nemá ani omylem – vadí mi jeho sakra zjednodušené breaky, vadí mi jeho opakované akcenty na jednom činelu a moje oprávněné pochybnosti se potvrdily na konci při záběru na dvojšlapku – John toho zahrál mnohem víc a mnohem lépe jednou jedinou nohou.
Nevím, jak moc je koncert upravován ve studiu – asi hodně :-) - nicméně Plant je úžasný a ve skvělé formě. Určitě bych se posral blahy, být na takovém koncertě, ale prostě to nějak není ono. Což ale neznamená, že to jen a jen můj problém. Na čem se shodnu se všemi, kteří mi o Celebration Day básnili, je fakt, že Kashmir je parádní.
|
Registrace nového uživatele 
