10cc - The Original Soundtrack
Další kapela, kterou znám jenom podle jména. Před poslechem tohoto alba jsem od nich slyšel jenom I'm Not In Love, takže jsem byl zvědavý na celou desku. Náladou a přístupem mi to celkem i připomínalo Supertramp, takže jsem si říkal, že tohle zjevně je styl, který má Ivan rád. 10cc mi tedy seděli víc. Je to zajímavý přístup/styl, teprve při detailním poslechu jsem tam odhalil spoustu fakt vymakaných věcí. Je to propracované, hravé, ale přitom takové uměřené, ne oslnivě předvádivé.
Une Nuit a Paris se mi postupně zalíbila. Je queenovská (moc pěkné sbory), trochu zappovská, trochu Canterbury/RIO, trochu mi připomíná i ty Sparks. Přitom je to takový kabaretní hehesong parodující francouzskou výslovnost. To není úplně něco, co bych vyhledával, ale tohle je fakt pěkné. Klavírní motiv na přelomu čtvrté a páté minuty je super, to je asi moje nejoblíbenější místo. Hráli to někdy živě? Moc si to nedovedu představit.
I'm Not In Love je pěkná písnička. Nikdy jsem se do ní nezamiloval, ale musím uznat, že je velmi originální. Elektrické piano jako hlavní nástroj mám rád a ty psychedelické vsuvky v roce 1975 působí nečekaně, odvážně, ale určitě ne archaicky. Zajímalo by mě, co je ten zvuk někde mezi mellotronem (sbor), syntezátorem a vokálními samply - co z těch tří věcí nebo jejich kombinace. Hodně zvláštní je, že I'm Not In Love je vlastně úplně jiná než zbytek desky, skoro jako by na ni nepatřila.
Blackmail je skvělý song, asi můj nejoblíbenější z desky. Ta rytmická změna (poprvé při "But every time she's going down...") a doprovodná "pila" je výborná. S hladkým funky kontrastuje i drásavá slide kytara. Ta mi připomínala Gilmoura ve druhé polovině Shine On.
The Second Sitting for the Last Supper začíná trochu punk/rock'n'rollovým stylem, ale potom se vrátí to, co je pro tuhle kapelu na tomhle albu charakteristické (kromě I'm Not In Love, která je fakt jiná). Před koncem druhé minuty a pak ještě později je zajímavá tišší pasáž s automatickými bicími. Taky dobrá písnička.
Brand New Day je taky taková queenovská, divadelní, zpěv je výborný, aranž taky, ale samotná melodie mě tolik neoslovuje.
Flying Junk je další z mých oblíbených. Ten hlavní motiv je krásný a působivý. Aranž je opět taková nedefinovatelná všehochuť, připomíná mi to docela McCartneyho (Wings) ze stejné doby. A spíš bych si myslel, že se McCartney inspiroval u 10cc než naopak.
Life Is A Minestrone mi hodně připomínala moje oblíbené Steely Dan (Ivane, znáš je, ti by se ti mohli líbit), ale trochu taky sedmdesátkového Lennona. Opět výborný song, krásná netuctová aranž, krásný mix.
The Film Of My Love mi připomínala The Consul At Sunset od Jacka Bruce. Je to podobný šlágr. Pro mě spíš v kategorii hehesongů než něčeho, co bych chtěl poslouchat pět minut.
Poslouchal jsem verzi se dvěma dalšími písničkami, které ale, jak jsem později zjistil, jsou jen bonusy. Channel Swimmer je nádherný mccartneyovský song (jeden moment je jako z And I Love Her). Good News mi připomínala Ameriku, hlavně ta druhá část je prostě magická. Tyhle dvě bych vyměnil za The Film Of My Love a Brand New Day a asi bych dal albu plnou palbu.
I tak je to celkově výborná, pohodová deska a 10cc se stali další kapelou, kterou si chci určitě proposlouchat. Jenom toho času je málo. Máš, Ivane, nějaké tipy, čím pokračovat?
4/5 |