Pravděpodobnost, že dítěti náboj bouchne v ruce a zraní je, je (sice nenulová, ale) daleko menší, než že rozbije skleničku a při sbírání střepů se pořeže. Pravděpodobnost, že dítěti ten náboj bouchne v ruce tak, že zranění bude vážné, je daleko menší, než že si tím střepem prořízne šlachy. Pravděpodobnost, že dítěti ten náboj bouchne v ruce tak, že je to zabije, je daleko menší, než že si tím střepem prořízne žíly a vykrvácí.

Prosím o velmi důkladné vysvětlení, proč přesně by přirovnání k porcelánu mělo být mimo! Naopak, je excelentní, neboť

(a) pravděpodobnost manipulace, vedoucí k průšvihu, je zde daleko vyšší, než u ostrého náboje;
(b) zároveň, dojde-li již k průšvihu, je s tím porcelánem ten průšvih horší a dražší a nepříjemnější.

Manipulace s každou věcí nese určitou míru risika. Plyšový medvěd minimální; ty peroxidy hodně velkou.

Pro každý (duševní, nemusí být nutně shodný s fysickým, ačkoli u většiny lidí je korelace velmi úzká) věk existuje velmi zhruba míra risika, jež je adekvátní k tomu, aby člověk toho věku mohl bez dozoru s věcmi s touto mírou risika a nižší manipulovat.

No, a neexistuje naprosto žádný důvod, proč zde náboje či palné zbraně nějak uměle přeřazovat do skupiny s mnohem vyšší mírou risika, než jakou skutečně nesou.

Kapišto?

Pokud si pod "nemám kontrolu" představuješ něco jako "ano, probrali jsme s dětmi a manželkou, co a jak dělat mohou, a co a jak by bylo nebezpečné; ale co když to nedodrží?", pak by ses měl zamyslet ještě mnohem, mnohem vážněji. Co zápalky, od kolika let k nim u Tebe děti a manželka mají přístup? Nebo jej nemají vůbec? A proti takovému požáru je pár nábojů směšně bezvýznamná hračka...

Proti tomu dvouletému patrně bude ona polička zabezpečena mechanicky, žeano -- protože náboje nenáboje, mohl by z ní vzít třeba cenný porcelán z VIII. století, rozbít jej, a ještě se těmi střepy pořezat a některé i sníst, že. Naopak ve chvíli, kdy je možno dítěti přístup k cennému porcelánu otevřít, lze mu přesně stejně či ještě daleko spíše otevřít přístup i k ostrým nábojům.

Určitá míra risika je součástí života; je nutné ji akceptovat, a snaha ji dovést k nule vede k důsledkům nekonečně horším, než bylo to původní risiko. Jsou rozhodně věci na hranici a sporné (namátkou třeba zápalky v rukou čtyřletého); naproti tomu ale věci jako "ostré zbraně, munice, zápalky, nože, alkohol a jedy v bezproblémovém dosahu desetiletého bez dohledu rodičů" je naprosto správné a normální, a pokud se takové situaci snažíme zabránit, zaděláváme si na problémy nesrovnatelně horší (ne že by je nebylo kolem nás vidět na každém kroku) :(

Mně taky. Ničit náboje (obzvlášť takto vzácný) je debilita. A zdůvodňovat to strachem z harantů ještě větší.

V týhle souvislosti mě asi před 14 dny zaujala policajtova hláška na majitele firmy v Kriminálce Anděl - "Vy máte ve skříni nabitou pistoli?" Představil jsem si v tý situaci sebe a svou odpověď: "Soudruhu, jasně, že mám pistoli nabitou. Prázdná pistole zamčená ve skříni a náboje zamčený pokud možno jiným klíčem v jiný skříni by mi byla v případě potřeba platná akorát tak na vyškrábnutí zadku." Sakra, já mám všechny krátký zbraně taky trvale nabitý a Glocka, kterýho denně nosím, nemám ve skříni, nýbrž normálně položenýho na stole. A s holkou nikdy žádný potíže v tomhle nebyly, protože od mala považuje zbraně za něco normálního a běžnýho, co ale není určený na hraní nebo k házení do ohně a podobným blbostem.

Kriminálka Anděl je dost slušnej seriál, ale tyto hlášky proti držení zbraní civilisty se tam objevily už asi potřetí. Dost mě s tím serou, scénář asi píše nějakej antigun kokot.