AntonyMě pobavila ta Anglie, že tam člověka žádné existenciální úvahy trápit nebudou.
K umlsání pár vět: "Zkrátka a dobře jen mou vinou se začalo zase mluvit a zas z toho byla hned hádka, a prudká. Se slovy se člověk nemá nikdy dost na pozoru, vypadají jako nic, slova, jistě nevypadají jako nebezpečí, spíš jako vánky, drobný zvuky úst, ani horký, ani studený, a jakmile se uchem dostanou dovnitř, snadno je zas sebere ohromná šedivá měkká nuda mozku. Člověk se před nimi nemá na pozoru před slovy a stane se neštěstí. Jsou slova schovaný mezi ostatníma jak kamínky. Nijak zvlášť nejsou poznat a přitom z nich najednou dostáváte třesavku na celej život, co člověk má, úplně celej, v jeho slabých i silných chvílích..."
"Výčep u propusti otevíral kvůli lodníkům už nad ránem. Na sklonku noci se zdymadlo začíná pozvolna otáčet. A pak ožívá celý kraj a pouští se do práce. Břehy se pomalounku oddělujou od řeky, zdvíhají se, napřimujou po obou stranách toku. Práce se vynořuje ze tmy. Znovu začíná být všecko vidět, docela prostý, docela drsný. Rumpály tady, ohrady skladišť tam, a v dálce po cestě zas přicházejí lidi z dálek ještě větších .Vsakujou se do špinavýho denního světla po malých prokřehlých chumlech. Jak tak procházejí kolem úsvitu, ze začátku nastavujou obličeje dennímu světlu. Jdou dál. Jsou z nich vidět jenom ty bledý a prostý obličeje; ostatní ještě patří noci." |
Registrace nového uživatele 
