Quadrophenia
Jako kdybych něco tušil, když jsem psal poslední větu ve svém hodnocení Who's Next, hehe.
Budu upřímný, a je mi úplně jedno, co si o mně kdo myslí. A budu psát tohle svoje hodnocení pěkně po částech, chronologicky, den po dni, a uvidíme, resp. uslyším, jak, a jestli ještě vůbec se můj názor změní nějak zásadně, jako třeba u The ConstruKction Of Light nebo J-Tull Dot Com.
Takže dne 7. října první poslech. Tedy první v rámci hodnocení – jak už jsem psal, album Quadrophenia znám nejlépe a nejdéle (některé skladby, asi z rádia, už v podstatě od doby vydání), a taky jsem si vždycky myslel, že je to nejlepší, co kdy The Who udělali. Dnes tedy rozčarování, a poměrně veliké překvapení. Neříkám, že z pětihvězdičkového alba udělám nulovou sračku, spíš se uklidňuju faktem, že Tommy a Who's Next jsem znal mnohem méně, a asi byl překvapen zase druhým směrem, jako, že jsem netušil, jak moc jsou tahle dvě alba skvělá.
8. října poslech číslo dvě – pozorně, na sluchátka a verze 2011, kterou remixoval sám Pete Townshend. Pocity opět smíšené. Říkám si, že vrchol měli The Who na Tommy a Who's Next. Myslím, že se mi potvrzuje takové pravidlo, o kterém jsme tu už několikrát debatovali, a se kterým asi ne každý bude souhlasit. Já s ním souhlasím, i když ne vždy to musí platit. V případě Quadrophenia se to – bohužel ? - potvrzuje. Prostě někdy máme k albům našich oblíbených kapel, která známe nejlépe a hlavně nejdéle, nejvřelejší vztah, nejkrásnější vzpomínky – v případě některých místních staříků trvající i přes čtyřicet let, hehe – a hodnotíme je, abych tak řekl neobjektivně. A to se asi stalo teď i mně.
9. října jsem album poslouchal potřetí. Rád bych napsal, že se konečně dostavily pozitivní pocity, ale nebyla by to pravda. Myslím, že The Who dosáhli vrcholu na Tommy a Who's Next.
Dnes čtvrtý poslech. A poslední. Fakt jsem měl asi nějaké tušení, když jsem byl zvědavý, jak na mě Quadrophenia zapůsobí teď, a jestli mě zasáhne tak, jako v minulosti. No, nezasáhla, a já se opravdu dočkal překvapení. Nevím, čím to je, tedy ne úplně přesně, domnívám se ale, že tím, co jsem psal při druhém poslechu. Měl jsem totiž Quadrophenii skoro jako ikonu, jako něco téměř nedotknutelného, nezpochybnitelného, něco, o čem je zakázáno diskutovat. Taky velkou roli hraje poměr poslechů tohoto alba, a těch ostatních, z nichž některá jsem poznal o mnoho, mnoho let později. A tak zejména Tommy a o chloupek víc snad ještě Who's Next se mnou tak nějak zamávala, zatímco Quadrophenia nikoliv. Protože jsem prostě měl veliká, až obrovská očekávání.
Abych už snad raději ukončil tyhle svoje bláboly, a přestal sám sebe trápit, že jo. Quadrophenia vůbec není špatné album, to si opravdu nemyslím, jak by se mohlo někomu zdát. A ani si nemyslím, že se The Who ©Bubla rozplizli, to myslím až později, hehe. Dvě famózní, vrcholná alba vydali předtím, tohle už takovou sílu nemá. Počet hvězdiček ? Tůdle, nůdle.
|
Registrace nového uživatele 
