Rush - Hold Your FireSpanilá jízda pokračuje. Power Windows a Hold Your Fire jsou pro mě nerozlučným párem. A hádáte správně - párem naprosto fantastických alb.
Do první skladby Force Ten Rush opět vlítnou s brutální razancí a tohle už je u nich taková klasika, že se do toho hned na začátku alba hezky opřou. Prim tady hraje hlavně agresivní basa, která přizvukuje neúprosně vpřed uhánějícím bicím. Na pozadí do toho všeho brnká hravá kytara a člověk musí být trochu pozornější, aby si všechny ty nuance hezky vychutnal. Ve skladbě se třikrát objeví zvolněná pasáž plná nádherných syntezátorových ploch a hrozně mě baví instrumentální mezihra po její druhé reinkarnaci. Každá ta reinkarnace má trochu jiné aranžmá a přesně tohle mě v jejich muzice také baví. Prostě další z mých zamilovaných songů.
Time Stand Still je melancholická věc s krásnou melodií pro citlivější povahy jako jsem já, hehe. A opět zde musím upozornit na lehké změny při opakování refrénu, kdy Neil přidává nové breaky. Marná sláva, ale Rush se taky musí poslouchat hlavou, jinak je ten zážitek poloviční.
Open Secrets je další, světe div se, nádhernou skladbou. Miluju Lifesonův nápěv hned na začátku skladby, to mi běhá mráz po zádech. Ten nápěv poté otevírá nápaditý refrén, do kterého právě jeho kytara krásně promlouvá. Při zhutněném druhém opakování refrénu se mi z té nádhery začne točit hlava a točí se dál i u zvolněné pasáže, která následuje. A aby toho nebylo málo, tak tam potom Alex vystřihne špičkové sólo a skladba končí geniální basovou linkou. Tuhle skladbu žeru.
Second Nature je hezká balada s krásnou melodií a trochu kýčovitým vyšponováním před samotným závěrem, který je ovšem opět skvělý. Takže se to vlastně všechno hezky vybalancuje, hehe.
Další Prime Mover je poslední skladbou první poloviny alba a bohužel patří ke dvěma nejslabším věcem z celého alba. Celkem tuctová skladba, která mě nebaví tolik jako předchozí písně. Když už ale trochu zahapruje kompozice, vždycky to tihle hoši zachrání instrumentální úrovní a zručností.
Lock And Key je tak trochu jiná skladba než zbytek. Je temnější a v některých okamžicích i tvrdší. A to hlavně díky Alexově řezavé kytaře. Bombový je tady můstek těsně před polovinou skladby, představovaný bicími breaky a opět špičkovou baskytarovou linkou, kterou by takhle většina baskytaristů nezahrála ani kdyby to zkoušeli do úmoru, hehe. Skvělé.
To následující Mission, která začíná frází "Hold your fire", je ve slokách trochu tuctová věc. Nicméně, úplně miluju vznešený a rozmáchlý refrén vybarvený tradičně skvělými synťáky. Za polovinou přijde posrávací mezihra a zase ta (kromě jiného) úžasná basa! Geddy je prostě baskytarový génius.
A předvede to i na začátku Turn The Page, kde jeho basa neúprosně letí a obrazně smete všechno, co jí stojí v cestě. Tahle věc je opět super a už vážně nevím, jak to všechno rozebrat. Jsem si vědom, že se opakuji, ale jsem po tuším více jak roční pauze od poslechu Rush opět nadšen tou nádherou. A ta závěrečná gradace...
Předposlední Tai Shan začíná trochu otravnou syntezátorovou flétnou (tipuju) a musím říct, že tenhle song byl vždy pro mě největší pihou na kráse celého alba. Myslím, že jsem teď už tuhle skladbu vzal trochu na milost a to hlavně kvůli pěknému melancholickému refrénu. Kdyby ale celá tato skladba na albu nebyla, vůbec nic by se nestalo. Nemastný a neslaný průměr.
Celkový dojem ale maximalizuje závěrečná High Water. Před pár měsíci jsem poslouchal celou diskografii anglické skupiny Jadis a teď jsem zrovna kápnul na to, co mi jejich muzika připomínala. High Water je pomalejší, zasněná skladba, která naprosto skvěle zakončuje jedno úžasné album.
Tak, a mám to za sebou. Pro Pepu nejlepší alba Rush skončila už před časem, pro mě to končí až teď. Jsem si vědom, že spousta lidí nad zmíněnými alby ohrnuje své spanilé nosánky, ale víte co... Z celé tvorby Rush mě zrovna tyto dvě alba oslovují nejvíc a jsou pro mě ztělesněním všeho, co mám na této skupině rád. Nemůžu prostě jinak: 5/5. |
Registrace nového uživatele 
