Tex: Přemýšlím, jestli jsem to psal v češtině (dobře, Suchoš jistě napíše, že ne). :)
Ano, to, jak definujete "filler", je přesně tím, co myslím. Posuzujete to dnešní perspektivou, kdy kdy je ideálem mít jen vzájemně provázané epizody tvořící hlavní příběh, zatímco všechno ostatní je navíc, výplň, vycpávka. Ale to je historicky naivní, podobná perspektiva v devadesátých letech vůbec nebyla.
Třeba v TWIN PEAKS Lynche a Frosta vůbec nezajímalo, kdo zabil Laura Palmerovou, hlavní pro ně bylo naopak všechno mezi vyšetřováním, mezi hlavnim děním a mezi hlavním kriminálním příběhem, všechny ty zastávky, divné scény, dialogy a odbočky. Vraha prozradili zcela proti své vůli a pak to stejně rozmělnili tak, aby nebyl důležitý. Tvrdit, že v AKTECH X je důležitá konspirace, zatímco případy bez návazností je čistě výplň, je absurdní. Je to ahistorický nárok na díla.
Filler je arogantní pojem, který stojí v rozporu s principy seriálu jako umělecké formy, jejíž princip tkví právě v sekvenčním sledování, v oddalování. Bingewatching jde prakticky proti jejím tradicím, přičemž na něm samozřejmě není nic špatného, ale vede k posilování akcentu na ekonomii vyprávění. Eco kdysi chtěl přeložit HRABĚTE MONTE CHRISTA do italštiny - a zjistil, že to nedokáže. Že má jako spisovatel pořád tendence to proškrtávat, zkracovat, vyhazovat celé kauzálně nadbytečné odbočky. Znamená to, že by tomu umělecky pomohl? Kdepak. Dospěl k závěru, že pak by to byl jen tuctový příběh o pomstě. Důvod, proč je HRABÉ MONTE CHRISTO mistrovské dílo, je v tom, že je vlastně "špatně napsaný", protože je to seriál - jak v původní podobě, tak i ve formě knižního vydání. To platí ostatně i pro TŘI MUŠKETÝRY. Když budete vyčítat Dumasovi, že z hlediska moderních románových norem jsou jeho díla plná "fillerů", prakticky tím potřete, čím jsou jeho věci jako umělecká díla zajímavé.
A ne, nebyla to vyšší forma umění než televizní seriály, byla to úplně stejně spotřební forma populární fikce pro lidové čtenáře (podobně jako třeba opera, mimochodem).
Vše v díle rozhodně nemusí mít žádný vliv na dění, a přitom je to nezbytnou součástí toho, proč je dílo, jaké je. Takže to není žádný vedlejší obsah.
A ano, to, co popisujete, je moderní pojetí a je to podle mého hrozně otravné v té tendenci stát se jediným akceptovatelným modelem. Scénáristy to navíc mnohdy dost nudí, takže je často opět zajímavé hlavně to, co se děje mezitím. Ona centrální psychologická zápletka je v tzv. kvalitní televizi naopak dost na jedno brdo.
A ano, ty konvence se měnily, ale je naivní a esteticky sebestředné myslet si, že soucasne standardy jsou ty nejrozvinutější.
(I když současná fetišisticko-nostalgická doba velí myslet si spíš to, ze ten vrchol byl vždycky doslova pár let zpátky, zatímco TEĎ už to není ono. :)) |
Registrace nového uživatele 
