Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Zelený je lopuch,
fotbal to je hra...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.
Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK
Spřátelené kluby:     Antikvariát     Scifi + fantasy literatura    Spisovatelé      Humoristické knihy
Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>

Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
girin1 Girin1 ...sakra práce... 23.6.2016 09:37  15291
AnnieČetla jsi Jamese Rollinse?
annie Annie A je to tady! Trudomyslnost! 23.6.2016 07:14  15290
Chtěla bych si přečíst něco dobrodružného - třeba honba za pokladem, za relikvií, to je jedno, ale hlavně ne nic ne stylu Dana Browna a Šifry.
Nebo něco historického - dobrodružného či ala detektivního.
Nemáte nějaký typ?
elgyn elgyn 23.6.2016 06:59  15289
Tom Rob Smith: Utajovaný projev
Knižní klub 2011


Jsem ovlivněná filmem, takže na druhý pokus se mi líbila víc. Ale přece jen mám pocit, že si autor trochu zapřeháněl. A to mě ještě čeká třetí díl, kde se dějou ještě zajímavější věcí.

Dítě 44 - V roce 1933 bylo Lvovi deset. V roce 1953 mu logicky musí být 30.
Jenže v Utajovaném projevu je mu v roce 1949 24, v roce 1956 je mu 31 a už 3 roky pracuje v oddělení vražd.

Dítě 44 - s. 28 Po válce Lva převedli z OMSBONu přímo do NKVD.
Utajovaný projev - s. 46 onoho roku 1949, kdy se Lev stal příslušníkem MGB
Pokud Lva převedli do NKVD, muselo to být nejpozději v roce 1946. Že by autor nepovažoval NKVD a MGB za jednu organizaci? V tom případě netuším, co dělal Lev po válce do roku 1949.
s. 209 „Jak dlouho jsi byl čekistou?“
Ke Státní bezpečnosti Lva přeložili hned po propuštění z armády. „Pět let.“
Nevychází nám to.
elgyn elgyn 22.6.2016 14:58  15288
Hrdý Budžes v angličtině. I s ukázkou :-)
elgyn elgyn 21.6.2016 06:36  15287
Hornblower;-) nene, to je psycholožka.
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 20.6.2016 22:35  15286
elgyn [15283]: to napsala Její královská Výsost vévodkyně z Cambridge? :o)
elgyn elgyn 20.6.2016 10:58  15285
Milena Štráfeldová: Sestry B.
Garamond 2016

Nemá očíslované kapitoly, což jsem ochotná tolerovat jen u Eastlanda.
Líbila se mi.

s. 191 „Pozvali mne do vysílání“
elgyn elgyn 20.6.2016 09:38  15284
Hana Kneblová: Život v českých zemích ve středověku
Brána 2016
Některé informace sice opakuje, ale početla jsem si, i když nepřichází s ničím novým.
V obsahu je z nějakého důvodu přes slovo „Krokových“ logo facebooku.
elgyn elgyn 20.6.2016 09:30  15283
Oldřiška Ciprová: Zhubni a nezblbni! : super deník pro náctileté k recepty k sežrání
Grada Publishing 2016
Ano, super deník pro náctileté. Nebudeš jíst - zhubneš. Chceš si vyvolat zvracení? Použij kartáček na zuby. Má maminka v lékárničce projímadlo?
Vím přesně, co si z této knížky budoucí anorektička vezme. A nebude to - jez zdravě a vyváženě.
Zajímalo by mě, jestli by nutriční poradkyně opravdu doporučila dvanáctileté holčičce, aby omezila pečivo a „prolévala se zeleným čajem, který detoxikuje a pomáhá spalovat“.
BTW Dvanáctiletá hrdinka chodí do osmé třídy?
Staromilsky si myslím, že autorka může napsat čtivou knížku pro děti a neprznit přitom češtinu. Bílý jogurty (s. 54) Hm.
Nemluvě o tom, že byla teprve u druhého. O (s. 120) Michalovo mamka s Michalovo ségrou ani nemluvím.
Michal ji napráská, že vyhazuje svačiny do koše, protože jeho sestra trpí už přes půl roku anorexií, takže je na ni odborník. Proč ne. Ale že by se hrdinka právě v čekárně nutriční poradkyně setkala s dívkou, která má už půl roku anorexii? S tou by se měla potkat v čekárně úplně jiného odborníka.
Ne že bych to počítala, ale dvanáctiletá hrdinka za 14 dní hladovění shodila 8 kg, za 34 dní podle plánu výživové poradkyně zhubla dalších 6 kg To máme ze 73 kg na 59 kg. 14 kg za 48 dní, 2 kg za týden...
A za dvanáct dní se jí krásně vyčistila pleť.

Agáta Prachařová & Jana Krátká: Agátina cesta k dokonalé postavě
CPress 2016

Zatímco jsem pohrdavě shlížela na alkáče, kteří s lihem přijmou hromadu kalorií a večer se (šmudly) ani neodlíčí, navázala jsem velmi blízké přátelství s Oreo Milkou.
Tolik osobních informací o Agátě jsem snad ani vědět nepotřebovala.
Agáta je masožravec, takže její rady jaksi stěží můžu aplikovat na sebe. A zakázala mi gumové medvídky a hrozny. „Občas pár koleček banánu“ nebo celý jeden kousek ovoce ke snídani... Tím mě nedojme.
Ale není to tak hrozné. I Agáta si „užívá malou porci ovoce i pětkrát týdně“. A kdyby bylo nejhůř - vždycky můžete jídlo rozžvýkat a vyplivnout.

Na s. 103 radí, abyste po sobě hned neuklízely, protože pohled na ušmudlané nádobí vám připomene, co už jste sežraly a zabrání v dalším jídle. Tohle tedy nepůjde. Při představě, že bych měla celý den na stole položený špinavý talíř, jsem se až orosila.

Prázdné obdélníčky, které vás vyzývají, abyste vytvořili „soupis dvaceti potravin, které jíte nejčastěji + množství živin na 100 g + vaši typickou porci“ , a to vše na ploše zhruba 90x48 mm? Jsou tam i jiné zábavné úkoly, jako třeba popište, co je to HIIT cvičení, co obsahuje jablko atd.

Kombinuje všeobecně známé věci s „odbornými“, ve kterých jsem se ztratila. Kdybych měla počítat u každého jídla sacharidy/tuky/cukry, tak umřu hlady. Kromě vyloženě ppp rad (rožvýkej a vyplivni), nedá dopustit na sacharidové vlny, aby pak přátelsky doporučila „občas si zahřešte“.

Došlo i na péči o tělo. Kdo není opálený, jako by nebyl. Také doporučuje kvůli sebevědomí mít umyté vlasy. To jsem fakt netušila.
Podle ní žádný muž nepozná rozdíl mezi vlastními a umělými nehty, nepozná umělé řady a vlasy... No nevím.

Hrůzou jsem nemohla ani dýchat, když se Agáta na s. 170 se studem přiznala: Věděly jsme, že tak trochu napraví pořádnou chybu na začátku tohoto dne: tedy žádné jídlo kromě třešní. Agáta mi je přiznala s upřímnými výčitkami, protože dobře věděla, že další cukry jsou to poslední, co by potřebovala.

Kate Middleton & Jane Smith: První kroky z poruchy příjmu potravy
Doron 2013
Zlatý doktor Krch. Tohle je knížka celkem k ničemu. Podle anotace v ní najdete „mnoho skutečných příběhů“. Není tomu tak.
Některé věci si v praxi dost dobře nedokážu představit. Např. napsat týden před objednanou návštěvou svému lékaři dopis, ve kterém mu pěkně zformuluju, jak to se mnou je a vyzvu ho, aby neříkal a nedělal následující věci, při kterých bych se necítila dobře.
s. 57 „Přál bych si, abychom na tebe prostě mohli položit dva kameny a všechny by bylo v pohodě.“ Řekla bych, že překladatel prostě nepochopil, o co jde. I wish we could just put two stone on you and then everything would be OK.
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 17.6.2016 21:53  15282
nepodařilo se ho odehnat :o)
elgyn elgyn 17.6.2016 07:26  15281
Miloš Doležal: Krok do tmavé noci : příběhy faráře Josefa Toufara, jeho vrahů a číhošťského zázraku
Nezávislý podmelechovský spolek 2015

Díky autorovu podání nemůžete nemít rádi faráře Toufara.
Ale přesto si myslím, že autor by si měl udržet aspoň minimální odstup. Často je přehnaně patetický, což je otravné. Např.

s. 32 V škamnách polenské školy. Josef třetí zleva. Na první pohled se neliší od ostatních venkovských mladíků, v jeho tváři je však přítomen zvláštní klid, zaujetí a odhodlání. Jestli on autor neslyší trávu růst.

s. 66 Josef Toufar odpočívající v trávě, klobouk položen vedle. Chvilka pro vydechnutí, pro pohled do koruny borovice a do mraků.

s. 123 Dva přátelé v družném hovoru. Josef Toufar se lehce dotýká Tajovského paže. Je to gesto důvěry, přátelství a vzájemné blízkosti.

s. 235 Na číhošťském farním dvoře a zahradě dnes z Toufarova sadařského vkladu najedeme stát pouze statný ořech u kolny a švestku u studny. Všechny ostatní stromy byly v průběhu posledních dvaceti let necitlivě vykáceny. Jaká škoda! Toufarův ořech však stále dává krásné plné plody. To jako vážně? Pro autora je to opravdu bolestná záležitost, protože se k ní vrací ještě na s. 267 v obrazové příloze: Jaká škoda, že tyto stromy byly necitlivě vykáceny duchovním správcem v 90. letech!

Autor má zjevně rád Cimrmana. Jak jinak si vysvětlit popisek k tomuto přetištěnému pohledu na s. 21? Chlapec pod stromem pravděpodobně dvanáctiletý Josef Toufar. [„Jenom pozor na toho chlapce, který stojí vlevo trochu opodál - ten do Lešnerovic rodiny nepatří. Zjistili jsme, že to je Vlastík Perníkář ze sousedství, který na snímku být neměl, ale nepodařilo se ho odehnat.“]
Dokonce i akce na „číhošťské půdě v prosince 2014, kde nalezli část ukryté písemné pozůstalosti P. Toufara“ je jako vystřižená z JdC.
s. 212 Asi po hodině to vzdáváme, říkáme si cosi o nenaplněné „půdní pohádce“ a začneme pomalu zatloukat fošny zpátky na své místo. Ještě se rozhlížím po půdě, jdu se podívat za bedny se starými svítilnami a tam na mne zpod prkna vyplazuje roh papír, okousaný myší. Pomalu vytahuji onen lístek. A na něm se postupně objevuje známé oblé písmo a podpis: P.Josef Toufar...

Na s. 280 je „Toufarovo kázání z roku 1949 psané na stroji“. Bohužel končí v půli věty: proč vzpomínám na příběh který se již před lety udal někde ve vzdálenem


Chápu, že JT chtěl zprávu o zázraku sdělit co nejvíce lidem, ale citovat x dopisů, které jsou skoro totožné, je nudné.



Obrazová příloha (obsáhlá a zajímavá) je občas lehce matoucí.
s. 62 popis k obrázku: Bohoslovci na výletě na okraji Hradce Králové. Josef Toufar šestý zleva, ruce v kapsách kabátu.
Řekla bych, že JT je čtvrtý zleva, protože člověk, který je šestý zleva (a je šestý i zprava), ruce v kapsách nemá.

s. 396
V 50. letech pátrala po místě pohřbení svého popraveného bratra Josefa Frice /druhý zleva/ Anna Musilová z Vysočiny. S identifikací místa jí poradil hrobař Křáp a současně jí také prozradil místo hrobu P. Toufara z Číhoště.
Vztahuje se k souboru čtyř fotek. Druhý je Josef Fric. Ale kdo je první a třetí žena a čtvrtý muž?

Další popisek, u kterého je šipka směřující na další stranu: „neteř (...) Marie Pospíšilová /třetí zleva/“.

Takže první žena by mohla být sestra Anna. Ale kdo je ten čtvrtý člověk pořád nevím. Na hrobníka nevypadá. A autora by jistě nezabilo, kdyby dodal přesnější popisky.

s. 460 Dne 30. ledna ve večerních hodinách v Želivě zatčen opat Vít Tajovský a v Pelhřimově učitelka náboženství Růžena Převorová - popiska k fotce Růženy Převorové, fotka Víta Tajovského chybí.

Vysvětlivky - např. s. 452, 453. Nerozumím tomu, proč vysvětlivka za jménem odkazuje na „ABS, fond vyšetřovací spisy“ a vysvětlivka za „případem“ na životopisná data. Logické by to bylo obráceně.

Poznámka 692 není v horním indexu.

Velké minus - chybí jmenný rejstřík


s. 215 manuál-ně
s. 373 způspobem
elgyn elgyn 15.6.2016 09:19  15277
Milan Ráček: Na jeden život až příliš

Kniha Zlín 2016



Budu trošičku naznačovat.

U biografického románu bych jaksi čekala, že bude o skutečné osobě. A popravdě ani po přečtení si nejsem jistá, jestli je hrdina skutečný nebo ne. Google ho nezná a ředitelem Obchodní akademie nikdo takový nebyl. Že by se autor inspiroval Františkem Ráčkem? Čert ví.

Pustila jsem se do ní, protože hrdina měl být ředitelem „mojí“ obchodní akademie a měl s legiemi projít Rusko.

Prolog byl naprosto dokonalý a slibný.

Legionářská část byla celkem povrchní. Jeli vlakem a hrdina si tam našel kalupinku.

Alexandra vyrostla v Rusku, uměla anglicky, německy a francouzsky. I po letech života v Čechách se česky skoro nedomluvila. Hrdina legionář měl útulné místečko ve vlaku a měl tam knihovnu plnou klasiků. I ruských klasiků. Ty knížky ji dojaly a zabavily na dlouhé cestě. Zajímalo by mě, v jakém jazyce ruské klasiky vezl. Zjevně mám o životě legionářů pořád zkreslené představy.

s. 85

Jeho „apartmá“ sestávalo ze dvou relativně prostorných oddílů expresního vagónu první třídy a bylo vybaveno dvěma skládacími lůžky, skříní, kulatým hracím stolkem a třemi křesly. Na jedné zdi byly police s knihami, obsahující sbírku nejstarších děl klasické ruské literatury.



Hrdina opravdu není žádný lumen. Když své milence řekne, že jí vojáci zabili celou rodinu, tak se jeho empatie projeví takto: s. 92 Všechny jeho myšlenky překryl závoj smutku. S jakým zoufalstvím, bolestí a nespravedlností a zlobou se budu muset ve svých jednadvaceti letech ještě vyrovnávat? pomyslel si a přepadla jej mrzutost. A když si ji konečně vzal, musel se smířit s tím, že je o šest let starší než on, což do svatby netušil.

Ani jeho maminka ji neměla ráda. A maminka má vždycky pravdu. Chudák hrdina byl dokonce nucen pomáhat v domácnosti.

Nakonec se přestěhovali do nového domu a přišla další krize. Hrdina se „musel opět začít věnovat svým dosud zanedbávaným časově náročným povinnostem“. V důsledku minimálního pochopení ze strany své ženy však zůstával čím dál častěji mimo dům. Stále zřetelněji se u něj projevoval sklon k pití, a protože jej obklopovalo mnoho emancipovaných žen, rád sklouzával do role svedeného. Asi bychom měli chudáka hrdinu politovat, protože žena mu naprosto nerozuměla. IMHO potřeboval spíš proplesknout.



Přiznejme si - věčně nalitý proutník musí počítat s tichou domácností. Když však manželka smrtelně onemocněla, hrdina se o ni příkladně staral. Naštěstí umřela brzo, takže si to neměl čas pokazit.

Druhá žena taky nebyla žádné terno. Dokonce ctnostného hrdinu podezřívala z nevěry. Nechtěl ji tím sice zatěžovat, ale když byla v sázce jeho čest, tak jí musel prozradit, že nechodí za děvčaty, ale do odboje. Styděla se tak, že se jí zatmělo před očima. Raději by nevěrníka než odbojáře.



Nepochopila jsem, proč hrdina a jeho bratr šli raději pěšky (s pilou přes rameno), protože na nádraží byla kontrola. Papíry měli v pořádku, tak v čem byl problém? Kdyby je chytili v sadu s pilou a ubohou výmluvou - ano.

Ale na obyčejném nádraží? Nechápu.



Partyzáni byli čestní, takže sice kradli zvířátka v okolí, ale vždycky dbali na to, aby tam aspoň jedno zůstalo. Žila jsem s iluzi, že v Protektorátu se prováděli soupisy zvířat. Že by namátková kontrola věřila, že zvířátka jen tak ukradli partyzáni? No nevím.



s. 215 Churchill naproti tomu preferuje skotskoum
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 14.6.2016 21:37  15275
Tom Rob Smith: Utajovaný projev


pokračování Dítěte 44, které jsem nečetla, pouze viděla film
bylo to takové dost neuvěřitelné
elgyn elgyn 14.6.2016 06:40  15274
Hornblowerbudu ti věřit. I když se psů bojím, tak mi musí být aspoň do pasu, aby ho obešla v uctivé vzdálenosti. Ale zkoušet to nebudu :-)

ad televize - trochu se toho bojím, protože Eastland má zjevně jiné představy o tom, jak by měl vypadat romantický hrdina ;-)
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 13.6.2016 21:26  15272
elgyn [15271]: Dášeňka byla foxteriér. Erdelteriér je větší. A na zem by tě dostal.

elgyn [15270]: snad ti ho v televizi moc nepokazí

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt