Christopher Moore: Špinavá práce"Podívej, Sophie, koťátko." Charlie měl výčitky ze skonu švába Medvěda. Možná by mohl ještě dnes odpoledne zajít do obchodu se zvířaty a pořídit Sophii nového kamaráda.
Sophie radostně vypískla a ukázala prstíkem na malé kotě.
"Umíš říct "koťátko"?" pobízel ji Charlie.
Sophie ukázala a slintavě se usmála.
"Chtěla bys koťátko? Umíš říct "koťátko", Sophie?"
Sophie ukázala prstem na kočku. "Koťátko", broukla.
Malá kočka spadla k zemi. Mrtvá.
"Svěží hudba", ohlásil se Mátomil Svěží do telefonu, jeho hlas zněl jako linka bassaxofonu uprostřed pomalé jazzové skladby.
"Co to má, do prdele, být? O tomhl jsi nic neříkal! Kniha o ničem takovém nic neříkala! Co se to, do prdele, děje?"
"Patrně voláte do knihovny nebo do kostela," usoudil Mátomil. "Tohle je hudební obchod, tady neposkytujeme odpovědi na všeobecné otázky."
"Tady Charlie Asher. Co jsi to sakra udělal? Co jsi udělal mojí malé dcerce?"
Mátomil se zamračil a přejel si rukou po hlavě. Dnes ráno se zapomněl oholit. Mělo ho napadnout, že z toho bude nějaká nepříjemnost. "Charlie, nesmíte mi volat. Říkal jsem vám to. Je mi líto, jestli se něco stalo vaší holčičce, ale přísahám, že jsem..."
"Ukázala na kotě, řekla "koťátko" a to okamžitě padlo mrtvé k zemi."
"No to je nešťastná shoda náhod, Charlie, koťátka přeci mají docela vysokou úmrtnost."
"Jo, jenže pak ukázala na staříka krmícího holuby, řekla "koťátko" a on taky padl mrtvý k zemi."
Mátomil Svěží byl moc rád, že v tu chvíli nebyl v obchodě nikdo, kdo by mohl vidět výraz jeho tváře, protože si byl jistý, že ten ledový mráz, který mu přebíhal nahoru dolů po zádech, úplně rozmetal dosavadní výraz neochvějného klidu. "To dítě má vadu řeči, Charlie. Měl bys ho vzít k nějakému doktorovi." Tykání bylo na místě, jejich vztah se posunul do nové roviny.
"Vadu řeči! Vadu řeči! Roztomilé šišlání je vada řeči. Moje dcera zabíjí slovem koťátko. Musel jsem jí držet celou cestu domů ruku před pusou. Někdo to určitě natočil na video. Lidi si mysleli, že jsem jeden z těch rodičů, co mlátí své děti v obchoďáku..."
"Nebuď směšný, Charlie, lidé milují rodiče, kteří mlátí své děti v obchoďáku. Všichni nesnášejí rodiče, kteří své děti nechávají dělat binec."
"Můžeme se držet tématu, prosím? Co o tom víš? Na co jsi přišel za všechny ty roky coby obchodník se smrtí?"
Mátomil Svěží si sedl na stoličku za pultem a podíval se do očí papírové Cher v naději, že v nich najde nějaké odpovědi. Ale ta mrcha mlčela jak zařezaná. "Nevím vůbec nic, Charlie. To dítě bylo v místnosti, když jsi mě viděl, a dobře víš, co to udělalo s tebou. Kdo ví, co to udělalo s ní. Říkal jsem ti, že mám pocit, že jsi jiná liga než my ostatní, no, a možná, že to dítě je také něco jiného. Nikdy jsem neslyšel o žádném obchodníkovi se smrtí, který by mohl někoho jen tak "odkoťátkovat" nebo způsobit smrt jiným než normálním způsobem. Zkoušel jsi ji naučit jiná slova? Třeba štěňátko?
"Jo, to jsem měl v plánu, ale potom mě napadlo, že by to mohlo pěkně rozhodit ceny nemovitostí, kdyby najednou všichni v okolí zaklepali bačkorama! Ne, žádná jiná slova jsem nezkoušel. Už se dokonce i bojím nutit ji jíst zelené fazolky, aby mě náhodou nekoťátkovala.
|
Registrace nového uživatele 
