Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Archiv klubu Nelze jinak než... [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderuje pingu.


...si to zapsat

Můj nejoblíbenější spisovatel William Saroyan se v jedné knize zamýšlí:

"Hodně se cituje, hodně se traduje. Vypráví se mnoho nejrůznějších příběhů,
sepisují se dějiny, podávají se zprávy, uvádějí vysvětlení,
ale řekl vůbec někdy někdo něco?"


Pokud vás něco při četbě natolik upoutává, že si to zapisujete jako já, budu ráda, když se o to podělíte.
Vypisování při četbě je mojí dlouholetou posedlostí a zajímá mě, jestli tímto syndromem trpí ještě někdo jiný.


       
Hranice jsou neomezené - nemusí se jednat jen o zápisky z literárních děl, mohou to být jakékoli oblíbené výroky.
Když budete mít chuť nebo nutnost svůj výběr nějak okomentovat a zdůvodnit, budu jen ráda.

Dávejte sem vše, co vás někdy rozesmálo, dojalo, ohromilo, okouzlilo, rozplakalo, rozčílilo...
nebo vás to prostě jen zaujalo.

Teď mě napadlo, že to ani nemusí být výroky slovní, ale i obrazové nebo zvukové.
Můžete tu odkázat na oblíbené výtvarné počiny nebo hudební lásky, které vám někdy "něco" sdělily...
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu. Práva vám může přidělit moderátor klubu. Požádejte ho v soukromé poště.

[ 1344 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 28.1.2008 11:18  2528
18. 4. 1958 - Werich VoskovcoviBlbý je to, že životopis se musí nejdřív prožít a pak teprve napsat. Obráceně by to bylo lepší.
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 28.1.2008 11:14  2527
20. 3. 1957 - Werich Voskovcovi Tvůj dopis mne velmi rozveselil. I když tvář se nesmála, tak duše si lebedila a to je velmi pěkné pro člověka, jehož duši zebou nohy. Jsem trošku tak vrakem, poslední dobou. Nedělá to tak téměř denní hraní jako spíše ta nepřeberná tisícovka niců, co umoří osla. Snad bych to měl poopravit v ten smysl, že je to tisíc oslů, kteří umoří člověka.
Jiříku, nemáš ponětí, jak ta válka, kterou jsme před lety společně vypověděli lidské blbosti, jak má konec v nedohledná . Lidská blbost, a to myslím je to typické, se nejrychleji regeneruje ze všeho, co se regenerovat může. Za jednoho vola okamžitě zaskočí volové dva.
A co jest nejzajímavější, tato lidská vlastnost nemá co dělat s politikou. Ona se ta blbost po politice vozí, neboť jest to nejlepší a nejlevnější vozítko, ano, to je jen proto, aby se dostala rychle dopředu. Kdekoliv na světě (tohle přidávám pro ev. censora, dítě to oné blbosti).
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 28.1.2008 02:49  2526
"Cesty nikam" domingo Někdy jsme nahoře, no, a někdy zase dole.
Za lounskou zastávkou rozbíhají se k obzoru pole,
kam lehají si občas osamělí lidé do trávy.
Svitavy jsou šedý město na rozhraní Čech a Moravy..

Někdy jsme na tom špatně, no, a někdy zase v cajku.
A věšíme si mokrý trenky na zahradu jak na půl žerdi vlajku.
Jenom ta olověná obloha po celý roky je nám věrná.
Svitavy jsou šedý město, co občas taky trochu zčernáá..


Někdy je nám hej, někdy neunesem tu tíhu..
A auta pořád míří od Hradce dolů směrem k jihu
jak rozmazaný šmouhy po Třídě T.G.Masaryka..
Svitavy jsou šedý město, co o svátcích barvama bliká..

Někdy je nám fajn a někdy chtělo by se jenom brečet..,
anebo jen tak stát a dívat se na Svitavu jak teče!
A z rozšklebených ran prýští naše bolesti a strasti..
Svitavy jsou šedý město sedm kroků nad propastí.


Někdy jsme na vrcholu, no a někdy zase na dně.
Stejně když se někdo zeptá, jak se máš, každej řekne:
"Parádně, ty vole!!"
a každou hodinu jezdí na Letovice vlaky.
Svitavy jsou šedý město a lidi v něm jsou šedý taky!

Někdy je nám dobře, někdy zas blbě- to je zjevný..
Opustila Tě holka.. Nevadí- pivo maj furt levný!
Však přijeď autobusem, no, a hnedka naproti je Astra.
Svitavy jsou šedý město..- město plný nástrah.

Někdy je nám krásně, a někdy vstanem levou nohou.
Pozorujem vlaky a říkáme si: "To je toho!
Cožpak mělo by nám vadit, že jen co odjedou, tak hned se zase vrátí??"
Svitavy jsou šedý město na dávno odstavený trati.

Někdy je nám hezky a někdy máme v duši temno.
A každej si někdy říká: "Proč tu, sakra, neni nikdo se mnou!!
Proč se sám musim toulat od Lačnova přes centrum až do Lánů.."
Svitavy jsou šedý město, co usíná pozdě k ránu.

Proč se sám musim toulat zpocenýma ulicema??
Svitavy jsou šedý město plný námětů a témat.
Proč se sám musim toulat a hledat po zdech vzkazy?
Svitavy jsou šedý město a všichni lidi v něm jsou nazí..
Proč se sám musim toulat a proč najednou nic nejde?
Svitavy jsou šedý město a jsou šedý celej tejden.
Proč se sám musim toulat a proč si to vlastně řikám??
Svitavy jsou šedý město a cesty nevedou z něj nikam.. nikam...
pankaplan panKaplan 27.1.2008 23:17  2523
Charles Aznavour: Vzpomínky Čas včerejškůKdyž myslím na ty, kteřé své rodiče pořád mají, ale nepřipraví jím ve stáří hezké dny, a kteří, ačkoliv mají peníze, se jich zbavují a dají je do domova důchodců, lituju ju, že v nich nezůstaly vzpomínky na ty nejněžnější chvíle, na ty, které si člověk nese v srdci po celý život.

A k tomu se váže tahle písnička:
Les Bons moments
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 27.1.2008 05:27  2522
Charles Bukowski- "Útěk" utéct černé pavoučí vdově
je stejný zázrak jako umělecké dílo.
jakou pavučinu umí utkat
na níž si tě přitahuje
obejme tě
a pak, když je ukojená
zavraždí tě
ve svém obětí
a vysaje z tebe krev.

utekl jsem své černé vdově
protože měla ve své síti
příliš mnoho mužů
a zatímco objímala jednoho
a pak druhého a pak zas
dalšího
já polehounku
vyklouzl ven
tam, kde jsem byl předtím.

budu jí chybět - ne kvůli mé lásce,
jen kvůli chuti mé krve,
ale ona je dobrá, najde si jinou
krev;
je tak dobrá, až je mi skoro líto, že jsem se
nenechal zabít;
utekl jsem. pozoruji jiné
pavučiny.
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 27.1.2008 05:25  2521
Charles Bukowski- "Sám se všemi"tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého
ale lidi nepřestávají
hledat
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.

není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.

nikdo nikoho nikdy
nenalezne.

městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní

nic jiného se
nenaplní.
ubique 26.1.2008 10:20  2520
Philip K. Dick - Převtělení Timothyho Archera"... Víte, když jste jednou v nemocnici, v léčebně, poznáte spoustu lidí, co se zkusili zabít. Mají rozřezaná zápěstí. Podle toho je poznáte. Nejlepší je rozříznout si ruku podélně, ve směru žil."
Ukázal mi to na vlastním předloktí.
"Většina lidí dělá tu chybu, že řežou na zápěstí kolmo k žilám. Měli jsme tam chlapíka, co si udělal do ruky díru dlouhou dobře patnáct centimetrů a tak -."
Chvíli v hlavě počítal.
"Možná půl centimetru širokou. Ale stejně mu ji dokázali zašít."
tygricka Tygricka někdy dravá Tygřice... 26.1.2008 05:40  2519
"Sni, o čem snít chceš. Choď, kam jen jít chcš. Buď tím, kým jen chceš být. Protože máš jen jeden život."


"Odvaha není nedostatek strachu, ale spíš přesvědčení, že je něco důležitějšího než strach. Odvážní možná nebudou žít na věky, ale opatrní nežijí vůbec."


"Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je podlehnout mu."


"Budete-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíte vůbec nic. Jestliže se pokusíte porozumět sobě, pochopíte celý vesmír."


"Tam, kde se prolínají všechny hranice a potkávají všechny protiklady, tam je bod, ze kterého tryská život."
nula nula všetko je tak, ako má byť 25.1.2008 08:35  2518
koan„Daj to, čo chceš mať, a budeš to mať.

Vezmi si to, po čom túžiš, a ukradnú ti to.“
pankaplan panKaplan 23.1.2008 13:41  2517
Nedá mi to. Martin Komárek na redakčním blogu MF DnesPrávě si dopisuji s Jiřím Paroubkem. Samozřejmě pomocí sms. Paroubek o mně řekl kdysi, že jsem placený žoldák ODS. Já o něm zas napsal, že je tělnatý. Tak je to fifty fifty, i když pravda jen napolovic.
anka Anka Když je někde něco dobrého k sežrání, - tak je rouhání to nesežrat. 23.1.2008 00:12  2516
Já čtu korespondenci V+W. Vždycky si něco založím, že to na té stránce pak najdu a sem napíšu. Jsem v půlce prvního dílu a mám tam asi dvacet záložek. To to skoro můžu začít číst znovu...
pankaplan panKaplan 22.1.2008 15:48  2515
GÉRARD DE NERVAL
El Desdichado

(z francouzštiny přeložil Karel Zlín)

Jsem Temnot noční stín, - jsem Vdovec, - nic než Žal,
Zřícené Věže Princ jsem z Aquitanie:
Má Hvězda uhasla, - mou loutnu rozhýbal
Černého Slunce svit, van Melancholie.
V tmách Hrobu za noci Ty, jenž´s mě chlácholil,
Navrať mi Posillip, moře Itálie,
Vrať mi květ, jenž hýčkal mé srdce, v němž žal zbyl,
Stvol Růže a Réva se v jedno spojuje.
Jsem Amor? Phoebus? … Lusignan? Jsem Biron?
Čelo zde zrudlo mi polibky královny;
Siréna, Jeskyně - takto jsem chvíli snil…
Dvakrát jsem vítězně přeplaval Acheron:
Tvá lyra, Orfee! ještě mi v uších zní
Vzdech Světic a křik Vil.
pingu pingu Nothing good ever ends. - zvu Vás do klubu Kate Winslet. 22.1.2008 10:54  2514
Václav Hrabě - JednouNoviny nevyjdou ve zvláštním vydání,
nikdo mi s růžemi nepřijde přát.
Pomlčí důstojně klasici svázaní
o tom, co brzy už musí se stát.

Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.
V ulicích nebude dechovka hrát.
Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký
a třeba zrovna teď má se to stát.

Jednou tě potkám, vím to jistě!
Nevím jen kdy, na kterém místě...
Ať si klidně říkají, že nevím o životě nic -
možná se to stane zítra, možná až za měsíc.
Možná zrovna teď, na tomhle nároží
na mou horkou tvář svou ruku položíš.

Málokdo všimne si našeho setkání.
Někdo snad začne se přestárle smát
až mě na ulici políbíš do dlaní
a řekneš, že se to muselo stát.
bublajsa bublajsa Save the animals - eat people. 22.1.2008 10:21  2513
Voltaire"Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti se budu bít za vaše právo říkat to."
hatifnat hatifnat on a spaceship somewhere - sailing across an empty sea 20.1.2008 12:37  2512
Tove Janssonová - Neviditelné dítě a jiné příběhy
Byl jednou jeden bambul, který pracoval v zábavním podniku, což ovšem nemusí vždycky znamenat náramně zábavné povolání. Štípal návštěvníkům lístky, aby se nepobavili víc než jedenkrát, a už jen taková činnost, když se pěstuje celý život, může u někoho vyvolat smutnou náladu.

___

"Jsi sám a nemáš nic na práci," říkali mu ostatní bambulové přívětivě. "Přijdeš na jiné myšlenky, když někomu trochu pomůžeš a budeš mezi lidmi."
"Já ale sám nikdy nejsem," snažil se jim bambul vysvětlit. "Nestihnu to. Je vás taková spousta, kdo mě chce přivést na jiné myšlenky."

(O bambulovi, který měl rád ticho)

___

Kdysi za dávných časů odešel muminkův tatínek z domova. Nikomu nic neřekl a vlastně ani sám nevěděl, proč to dělá.
Maminka pak říkala, že byl už delší dobu podivný, ale podivnější než obvykle snad ani ne. Takových výmyslů se vždycky používá dodatečně, když jsme zmatení a smutní a chceme se utěšit nějakým vysvětlením.

___

"Přijde, až přijde," řekla muminkova maminka. "Říkal to odjakživa a pokaždé přišel. Jistě to udělá i nyní."
Nikdo si nedělal starosti, a to bylo dobře. Dohodli se, že si jeden o druhého nikdy nebude dělat starosti. Tímto způsobem si vzájemně zajistili klidné svědomí a co největší míru svobody.
Maminka proto začala bez většího rozruchu nové pletení a tatínek odhodlaně putoval kamsi na západ s neurčitou myšlenkou v hlavě.

___

Kdyby jen mohl mluvit - mluvení dovede tak krásně zabránit v myšlení!

(Tajemství hatifnatů)

[ 1344 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt