Vojtas: Ty dneska nemáš moc dobrý den, že? Nebo někde něco oslavujete?
DaTeL: Technologie, používaná pro kvalitnější zvuk přes MIDI. V podstatě máš pro každý nástroj soubor samplů skutečného nástroje v různých pozicích, a ty pak mapuješ nějakým systémem na noty, posílané přes MIDI (ať už z externího nástroje, nebo přímo zvukovkou).
Třeba nasampluješ klavír, pro každou klávesu C po celé klaviatuře jeden sampl, čili budeš mít dohromady osm samplů. Když přes MIDI přijde tón C1, přehraješ jemu odpovídající sampl. Když přijde třeba E1, přehraješ sampl pro C1, nějakým způsobem upravený, aby výška zvuku odpovídala tónu E1 (například ho přehraješ zrychleně). Když přijde tón C2, přehraješ sampl pro C2.
Logicky, abys dosáhl co největší věrnosti zvuku, potřebuješ co nejvíc samplů (abys neztrácel kvalitu jejich 'zrychlováním') a současně ty samply potřebuješ co nejkvalitnější. Ideální by třeba pro klavír bylo mít sampl každé klávesy klaviatury v CD kvalitě (nebo i vyšší) a v několika stupních dynamiky.
Je nicméně asi jasné, že čím víc samplů a čím kvalitnější budou, tím větší bude jejich datový objem. Čili prostě musíš dospět k nějakému použitelnému kompromisu mezi kvalitou a velikostí. Navíc, pokud chceš používat ve skladbě více nástrojů, tak samozřejmě potřebuješ mít k dispozici takovou tabulku samplů (čili wave table) pro všechny z nich. Čili další nárůst objemu. Proto by bylo pro kvalitní wavetable 64MB zoufale málo. Dneska se i na kartách typu Sound Blaster běžně používají wavetable banky o velikosti stovek megabajtů. A stejně to má do dokonalosti daleko. |