Tolkienovo vyprávění je poutavé, ale zabíhá do zdlouhavých popisů krajiny a tak ... já vím, že to k tomu patří, ale na čtení se pak musí člověk strašlivě soustředit. Navíc jsou všechny jeho příběhy vážné za každých okolností.
Naproti tomu Sapkowski píše s určitým nadhledem a člověk tam tak nějak pořád o něco dřív, než přijde vyvrcholení cítí humor a už se usmívá, protože pochopil o co jde ... jsou to hlavně povídky Menší zlo a Zrno pravdy, které stojí na pohádkovém základě a v románu potom postava Emiela Regise (ti co četli vědí, ti co nečetli, nechť se těší). Další rys Sapkowského spočívá ve vyprávění v obrazech, které se rychle střídají. Postavy v nich vystupující coby hlavní jsou v celkovém příběhu třeba naprosto nepodstatné, ale jaksi jim tento nekonvenční přístup dodává duši a i kdyby to byl sebevětší záporák, člověk je má rád a když se mihnou v obraze s Geraltem postavy, o kterých člověk četl o knížku až dvě zpátky, tak si řekne: "Jé, hele, to je přeci ten a ten. Ten svět je ale malej."

Takže konečné shrnutí Tolkien je mistr dokonalého prokreslení každého detailu příběhu, ale bohužel jenom málokdo to dokáže docenit. Sapkowski tak nějak píše pro lidi a když si vezmu třeba Narrenturm, kde se to jenom hemží latinskými slovy, stejně jejich význam člověk pochopí z kontextu a nepotřebuje k tomu slovník cizích slov.
Navíc Sapkowski jako slovan nám asi musí být bližší prostě naše povaha je asi trošičku jiná než jakou mají anglosasové.

Ale co ... vlastnit ty knížky v papírové podobě je stejně nenahraditelné ... ta atmosféra je podporovaná i médiem, ze kterého se čte. Knížka je jednoznačně lepší.