Kazatel? To je tohle:
1. Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
3. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
4. Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá.
5. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde.
6. Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí.
7. Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.
8. Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením.
9. Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.
:-))
|
Registrace nového uživatele 
