Zeman mi v roce 1980 řekl, že bude premiér. Z Vysočiny se vrátil jako někdo jiný, říká bývalý kolega
A to srovnání Miloše Zemana, když mu táhlo na 40 let, a muže, kterému bude za čas 75 let, je kruté. Nemyslím si, že je pro člověka důstojné, když mohou všichni stále sledovat, jak schází stářím, obklopen partou zlopřátel, kteří využívají jeho rétorické schopnosti, aby posilovali své pozice. To není nic hezkého, navíc je jasné, že to nebude lepší, ale jenom horší a horší. Je to začarovaný kruh, takže my, co ho máme rádi, si přejeme, aby už byl vysvobozen.
Když se například komplexní modelování souhrnně obhajovalo, tak Klaus byl naším dvorním nesmiřitelným oponentem. Byla to rivalita, která uznávala protějšek, vlastně se jim líbilo se navzájem poměřovat. Navíc jejich obecenstvo tvořily skutečné osobnosti tehdejší neoficiální vědy, žádný Mynář nebo Ovčáček, úpadek v tomto ohledu je nyní šílený.
Asi se to stalo někde na Vysočině. Když se vrátil, byl už někdo jiný, i když i předtím měl nějaké úlety jako Olovo či Bamberk, ale pořád to byla zajímavá osoba. Od té doby, co se cítí hlavně zneuznaný, už mi zajímavý nepřipadá. Navíc dříve jeho schopnost vést zahrnovala i věrnost principům, dokázal sám sebe lépe zvládat, své narcistní sklony, ješitnost. Stárnutí a jeho okolí v něm toto umění žít tlumí a ty horší vlastnosti se vynořují stále více.
Já tenhle rys jakéhosi obrácení, odvrácení od Západu a příklon na Východ vidím u více politiků našeho středoevropského prostoru, kteří se proslavili v revoluci. Orbán, Kaczyñski, Klaus, Zeman, u všech je to podobné. Tyto velké osobnosti přechodu k demokracii dnes, s výjimkou Kaczyñského - v Polsku být proruský opravdu nejde -, se odvrací od EU, Západu a jsou vstřícní k Rusku i Číně.
Příčinu vidím v jejich egu, je tam prvek zneuznání, oni narazili u západoevropských politiků na jakousi zeď druhořadosti. Viděli, že jsou třeba i oslavováni, ale přesto zůstávali stále jen takovými východoevropskými figurami. Známé je, jak byl Klaus zklamaný z toho, že jej nebere vážně Helmut Kohl. "Z pomsty" a uražené ješitnosti se obracejí na Východ, kde se jim navíc dostává větší patřičné pozornosti a možná i podpory. Berte to ale jako můj, poněkud psychologizující, osobní výklad.
Miloš se stal mluvčím jakési zneuznané části společnosti. Té, kterou liberální elita dostává morálně argumentovanými návrhy změn do stínu nevýznamnosti, lidí, kterým vadí, že se mají pořád něčemu přizpůsobovat, že jim jiní stále říkají a vysvětlují, jak věci jsou, a přitom jejich hlas není respektován. |