Má nostalgická VZPOMÍNKA (ciderman, dawe 50486+7)
Nedá mi to nezavzpomínat: já jsem vlastně jediná "opravdová" jelita (s rodičovského nářezu) v životě viděl shodou okolností právě na nejhezčí holce ve třídě. Na kluky si jaksi nevzpomínám vůbec, šlo mimo mě, asi... :) Ale fakt jen ten jeden případ:
Bylo to na základce, ona fakt byla taková ta elita třídy, navíc z bohaté rodiny, lepší oblečení a tak, premiantka, hvězda třídy, hezká a milá... Ale v tělocviku měla dost často stopy řemene na stehnech a faldíkách boubelatého zadečku, vykukujících spodem z klasických DMT ("dívčí modré trenýrky", s gumičkama a kapsičkou). Dodnes v duchu vidím ty kotouly! Myslím, že jednou s ní byla řeč o tom, že má přísného tatínka, ale nepamatuju se, že by ty šlince kdokoli jinak komentoval, nebo jak moc se za ně styděla; byla celkově taková upejpavá. Ani nemám dojem, že by jí to holky přály, třeba za to, že byla tak nóbl - nebo si už nepamatuju.
Odhaduju, že její otec byl pěkný kretén, ono taky být bohatý za socíku (měli krásnou a velkou vilu) - moc způsobu, kromě toho být arogantní svině, nebylo! Každopádně nevěřím tomu, že zrovna takovou holčičku bylo zapotřebí nějak krotit nebo že její jedničky byly důsledkem pravidelných výprasků! - Vzpomínám si, jak mě jí bylo STRAŠNĚ MOC líto, dokonce jsem snil o tom, že ji nějak "vysvobodím" a tak (dneska by to bylo reálné, stačil by telefonát na linku bezpečí, nebo kdo ví....).
O to víc mě ale mátlo, jak hrozně rád jsem si ty napuchliny, jak modré hadice, prohlížel, a čekal jsem, kdy zas budou! (A nenáviděl se za to, že to nejde nepřiznat...) Šíleně rozporuplné pocity, který jsem nerozumněl a téměř doslova mi rvaly duši na kusy! Vůbec jsem se bál o tom i přemýšlet, takže i kdyby náhodou tehdy byla možnost s kým o tom mluvit, nemohl bych; dyť jsem to zkoušel utajit, ty "zlé" pocity, i sám před sebou!
Přestoupila po čase na jinou školu, ale na gymplu (odhaduju tak v sedmnácti) jsem ji potkal na sjezdovce, měla lyže z Tuzexu, nádherně barevnou a hlavně upnutou kombinézu, zatímco ostatní jsme měli takové ty vybledlé a bachraté "oteplovačky", rozevláté vlasy a rozesmátá, hrozná kočka! Prdýlku ani dost málo oplácanou jako dřív, takže mě samozřejmě napadalo, jestli na ni ještě i v tomto věku je občas k vidění něco tak barevně "nádherného" jako byla ta jelita tenkrát v tělocviku... Každopádně ta kombinéza, obtahující zadeček byla červená, takže - !
To už mi bylo trochu jasnější, co bych jí chtěl dělat řemenem já sám, hned po případném "vysvobození" od tatínka, a byl jsem s tím i malinko smířenější - i když to úplné vyrovnání se s tím, co jsem zač, ještě pěkně potrvalo! - nicméně setkání mi živilo onanistické fantazie na několik dalších měsíců... Ovšem už tenkrát jsem to měl spojeno s takovou nějakou hořkosladkou nostalgií, že já tedy už její nahatý zadek rozhodně nikdy neuvidím (byla to fakt jiná liga!), natož s jelitama. A natož svýma.
Asi jsem tak nějak byl smířen s tím, že si zasloužím zůstat sám, za to, co bych té veselé krásce na půlkách rád způsobil... A ten obchod jsem vlastně rád bral.
Dodnes si myslím, že její otec nebyl přísný, ale prostě zmrd, ale moje máti se pak o té dotyčné po letech náhodou zmínila, a vyprávěla, že se dobře vdala, kolik mají dětí, a jakou má karieru... atp. - vypadalo to z toho, že vše přežila bez viditelných následků a netraumatizovaná (rozhodně jí to nebránilo naplno žít a být osobností), takže jsem si holt říkal, že holt za všechno se asi platí... PS: můj bratranec, poloprofi sportovec, ještě teď po letech vzpomínal: viděls ty její lyže, pamatuješ na ty lyže?!!! :-)
No ale já si už odjakživa pamatuju spíš ty jiné věci... |
Registrace nového uživatele 
