TexHodně číst člověku dá dost. Rozšíří to slovní zásobu, pak jak píšeš, naučí se člověk vyjadřovat... plus já třeba tvrdím, že díky čtení si člověk tak nějak zafixuje, jak se které slovo píše co se i/y týče.
Nechápu totiž, když někdo s vážnou tváří obhajuje hrubky tím, že "nemá čas přemýšlet, jak se co píše".
Nad tím se musí přemýšlet? Zajímavé, že já nemusím, já prostě píšu a hotovo. A podle mě to je tím, že jsem už odmala četl všechno možné včetně novin nebo na chalupě Světů motorů starších než já, když nic lepšího nebylo.
Takže jsem si dle mého názoru zafixoval, jak se co píše a teď prostě píšu na první dobrou bez nutnosti přemýšlet, jestli se ve slově babička píše měkké i nebo tvrdé, protože to prostě vím :-)
Ale o biflování si taky myslím své. Měli jsme na střední na češtinu magora, co v prváku prohlásil "diktáty s vámi psát nebudu, na procvičování pravopisu nemáme čas, to máte umět ze základky" - a pak se divil, jak mu ve čtvrťáku může maturant napsat například "debyl" a ani se nad tím nepozastavit. Hlavně že se vyžíval v tom, abychom věděli, jestli básníkův otec byl bankovní nebo poštovní úředník, zda chlastal a jak básníka ovlivnilo to, že otec jednou ožralý znásilnil básníkovu sestru a ta kvůli tomu skočila do rybníka... o tom jsem si odjakživa myslel své. Co je důležitější, znát takovéhle detaily básníkova života nebo umět psát bez chyb? Diktáty, diktáty, diktáty, to by se mělo v češtině drtit a ne nějaké odrecitování toho, co který básník napsal... |
Registrace nového uživatele 
