Škoda,že jsem už nechodí Jelena,narazil jsem na věc,která by ji zajímala.
Mezi nejkrásnějšími lidmi světa. A nejkrutějšími
Zaujalo mne,že v podstatě líčí severoamerické Indiány v podstatě jako ateisty-pochopitelně ne doslova,ale alespoň do té míry,že v celém převelice dlouhém rozhovoru není o náboženství ani zmínka-kdyby někdo v pdobném rozahu líčil Indiánům život Evropanů,bez podstatné zmínce o náboženství by to jistě nešlo...
Na rozdíl od Mayů, Aztéků, Inků neměli ani žádný představy o posmrtném životě, možná tak nějaký pohádky: Kvikoš umřel a šel do slunce. To bylo všechno, nějaký záhrobní život? Nezájem…
Nyní zmínka o násilí a válkách ,které je v představách Jeleny pevně spjato s Náboženstvím:
U těch Indiánů je fascinující, že jakmile člověk sáhne trochu hlouběji, narazí na krutost, ale na nepředstavitelnou krutost! Každá osada měla „dům mučení“, bylo běžné, že se zajatci stahovali z kůže, že se lidé pomalu pekli na ohni, že se různě řezali a rozsekávali… Malí Apačové mezi sebou soutěžili, kdo nápaditěji umučí štěně. To všechno jsou popsaný případy. Pro Indiány platilo, že vlastní lidé jsou něco jako ty, největší zločin byl provést něco vlastním lidem. Ale všichni cizí jsou nepřátelé a ty je musíš nejen zabít, ale ty je musíš zabít co nejkrutěji, nejlépe umučit. Z naší strany se kolem toho tak opatrně našlapuje, píše se třeba o rituálním kanibalismu, ale houby rituální, to byl prostě kanibalismus, nebo o rituálním mučení, houby, normálně je třeba tři dny opékali na pomalým ohni a oni z toho měli zábavu, anglicky: enjoying. Čím dýl to trvalo, tím jsi byl lepší chlapík. Je to hrozný, ale bylo to tak. Nemluví se o tom snadno, ale je to někde v základech indiánské kultury. ... Vstávají mi vlasy hrůzou.
Vcelku mě ten rozhovor zlákal,se poučit. |
Registrace nového uživatele 
