Taťána Kubátová: Vrabčák
Taťána Kubátová 2016
Budu prozrazovat...
Další rozpatlávání Štěpánky. Napsat 203 stran o ničem je taky umění, ale staromilsky se držím názoru, že pokud někdo nemá o čem psát, tak by psát neměl. Hrdinové jako přes kopírák, žádný děj, prostě nic.
Hrdinka se nejeví jako „nezodpovědná bohémka“, ale jako otravná blbka. Ale uznávám, že v anotaci by to tak nevyznělo.
Hrdinu okouzlila už na první dobrou, ale jelikož autorka zjevně nemá o čem psát, začala se do toho zamotávat.
s. 42 Hrdinka hrdinovi „ironickým tónem zřetelně naznačila, jak dobře je informována o jeho dobré finanční situaci (...) Na tváři se mu usadila lehká jízlivost“, něco jí řekl a „nyní pro změnu ztuhla Julie“.
No, jak ironie do lesa volá, tak se jízlivost z lesa ozývá.
Nicméně hrdina z toho usoudil, že „její energie působila nesmírně kultivovaně“. To bezesporu. *ironie*
Přesto měl jasno v tom, že hrdinka je zkrachovalá existence, která má kolem prstu omotaného tatínka, který jí všechno zaplatí. Ke všemu si všiml její jisté „antipatie“ a „citelného ochlazení“, když jí naznačil, že z něho jako oslíčka nic moc nevypadne. Ale i tak na ni myslel, kudy chodil.
Postupně se odkrývalo i hrdinovo trápení - se svou bývalou manželkou se seznámil na předsvatební rozlúčce a hned s ní skončil v posteli. Což na něho bylo moc rychlé, ale bo otěhotněla, tak si ji vzal. A ona nehodná nechtěla, aby ji odrodil tchán, o kterém jí hrdina řekl, že byl i u jeho porodu, při kterém jeho matka/doktorova manžela zemřela.
Na hrdinku to tak nějak přišlo a byla do Bezděka zamilovaná (hrdina je střídavě „pan Bezděk“ a „Bezděk“). Pak přišla s myšlenkou, že by chtěla dítě a Bezděk by se mohl akce zúčastnit coby dárce. Když ji pozval na oběd, šla na to „rafinovaně“. Zeptala se ho, jestli by chtěl děti, informovala ho, že ona je připravená a pak se ho zeptala „co říká letošní brněnské divadelní sezoně“. A to spolu dosud v podstatě vůbec nemluvili.
Pak se to rozleželo v hlavě Bezděkovi a měl pocit, že ho zlatokopka chce vlákat do svých tenat. Přesto je pravá láska položila na lože. Jen jaksi bez antikoncepce. Hrdina lehce naznačil, že u hrdinky nemuselo jít přímo o léčku, ale že by akce mohla zneužít k otěhotnění, jak naznačovala. To se jí dotklo, nevěřícně zvolala, šokovaně zírala, a když se odvážil říct, že o případné dítě se tedy nerad, ale postará, vyhodila ho (Oči jí plály a ústa se jí chvěla. ).
Sice to tak trochu v plánu měla, ale když se to řeklo na plná ústa, musela bránit svou dívčí čest.
s. 5 Babička, která se právě vrátila od bližšího konce dlouhé slavnostní tabule (...) zpražila Julii dotčeným pohledem.
s. 6 „Michorowski je prý starý polský magnátský rod,“ oznamoval právě táta polohlasem a v jeho tónu nechyběla špetka škodolibého očekávání, jak dychtivě babička po jeho informaci skočí.
Na s. 8 se už o babičce mluví v třetí osobě a na s. 9 Vzápětí Lída přesměrovala Juliinu pozornost na opačný konec sálu. V pohodlných masivních křeslech tam seděli příslušníci nejstarší generace, tedy Valdemarův otec a babička Julie.
Jak a kdy se tam skoro devadesátiletá babka dostala? Nějak mi to ušlo.
s. 28 „To jsou starosti o moje srdce,“ utrousila. „A že ty chceš s tím, kdo ti ho zlomil, rovnou sdílet pracoviště, to je jaksi podružné?“
To vydedukovala z věty na s. 26? „Ale,“ utrousila nedbale, „jeden starý známý tam nastoupil do funkce obchodního ředitele a lanaří mě jako svoji zástupkyni.“
Oblíbená slova: instalovat, aťas, konzumovat.
NB, hrdinka na obálce má zelené oči? |
Registrace nového uživatele 
