Alice Kirš: 17 tváří ženy
Ženy ženám? 2015
No, snažila jsem se. Je to třetí vydání, tak jsem byla zvědavá s čím novým autorka přichází. S ničím. Všechno už tu bylo. Kdybych to chtěla hodně zjednodušit, řekla bych, že je snadné usoudit, že mě nebaví chodit každý den do práce (i když pracuju pro přítele a nemusím dodržovat pracovní dobu) a chci šest měsíců v roce cestovat. A jediné, co pro to musím udělat je, že odejdu z práce a budu dva roky přemýšlet, co bych tak mohla dělat, zatímco přítel mi dá k dispozici kancelář pro můj byznys a stará se o mě jako o Bohyni. Tohle mě zarazilo už v předmluvě - bavilo jí psát, ale neměla ambice stát se spisovatelkou. Ale pronásledovala ji představa, že napíše vlastní knihu. Sice nevěděla o čem, ale prostě chtěla napsat knihu. A ono to nějak dopadlo.
Proč proboha používá dospělý člověk tolik zdrobnělinek? Co vám leží na srdíčku? Je to otázka. Proč nemluvíš normálně? Nechci teplou koupel s různými přísadami - oleji a vůničkami, taneček, koktejlíčky ani zalézt do peřinky s dobrou knihou.
Beze studu přiznávám, že mi autorka i její cesta k prozření přišly nudné, až otravné. Tolik informací o ní jsem se opravdu dozvědět nepotřebovala.
Pokud to autorce a jejím následovnicím vyhovuje, tak pro ne. Ale při představě, že manželství stojí na zásadách, které si napsali před svatbou, což znamená, že každé první úterý v měsíci mají „povídací den“, kdy kontrolují dodržování pravidel... Navíc manželství může fungovat jen v tom případě, že manžela podporujete (=obdivujete i za zavázanou tkaničku), zatímco on se o vás stará jako o bohyni a nedopustil by, abyste se musela živit mrzkou prací, která by vás ubíjela). Skoro mám pocit, že bych se měla stydět za to, že mě práce baví, i když není v souladu s vesmírem.
Autorka taky od někoho obšlehla myšlenku dobré a zlé čarodějnice. Takže když jí není moc dobře, tak na ni zavolá: „Glindáááá!“, čarodějnice se ozve slovy: “Ano, drahoušku, copak se děje, zlatíčko.“ Úplně v duchu vidím tu krásnou zahradu s vysokým plotem, ve které krásné ženy vykřikují různá jména a pak se blaženě usmívají, protože aspoň někdo se o ně zajímá.
Tady je rada do života.
s. 48
Když láska uvnitř nás říká: pracuj od rána do večera, pracujte. Když říká: dneska chci, abys lenošila, lenošte.
Už vidím naši nejvyšší šéfovou Barborku, jak jí ráno lehce kolem jedenácté volám, že láska uvnitř mě má pocit, že dneska bych do práce jít neměla.
Navíc máte v rukou velkou moc. Pokud tedy čekáte, že se vám alkoholik bude vracet denně opilý - bude. A můžete si za to samy. Ale pokud čekáte, že se vrátí střízlivý... No, jestli je tohle ten nejlepší případ. Taky nevím na koho v případě pozitivního myšlení tu jeho opici hodíte.
s. 94
Na střední škole už to bylo horší. Přestala jsem být premiantem. Není divu, když jsem si vybrala školu, kde jediné, co se mi na ní líbilo, byl fakt, že je plná kluků a že je hodně cool, když o sobě holka řekne, že studuje stavařinu. Ta mě fakt nebavila.
Neodporuje to s. 13,14?
a ráda jsem byla středem pozornosti, což se mi jako chytré, hezké a okaté holce celkem dařilo. Když jsem se měla rozhodovat, na jakou střední školu půjdu, měla jsem jasno. Stavárna. Škola, kde nebyla skoro žádná holka. (...) Vždycky jsem byla cílevědomá, rychle mi to pálilo, škola byla hračka a většinou i zábava.
s. 68 because its a big ceremony ?
s. 132 a soch znározňujících krásu
Na závěr bych použila autorčina slova: V hlavě prázdno, v duši klid.
Ženy ženám? 2015
|
Registrace nového uživatele 
