Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Něco navíc v zeleném?
A proč ne...

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.
Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK
Spřátelené kluby:     Antikvariát     Scifi + fantasy literatura    Spisovatelé      Humoristické knihy
Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>

Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
annie Annie A je to tady! Trudomyslnost! 17.9.2015 10:21  14738
elgynJeště ne.
elgyn elgyn 16.9.2015 13:51  14736
Annieuž sis někde objednávala ty knížky v angličtině?
elgyn elgyn 15.9.2015 07:01  14735
František Krch, Ivana Richterová: Chci ještě trochu zhubnout
Motto 1998
***1/2
elgyn elgyn 14.9.2015 15:49  14734
Irma Krauss: Otrávené štěstí
Euromedia 2015

Je divná. Hrdinka je psycho, celou dobu jsem si myslela, že mrtvola v hotelu je někdo jiný a asi jsem úplně nepobrala ten konec. Ale líbila se mi.

s. 47
„Měl jsi mi říct, že přineseš kočku.“
„Ale já ji za normálních okolností nosím pokaždé.“

To je divení. s. 32
„Já jsem zapomněl na kočku...“
„Kde?“ vytřeští Amanda oči.
„Ve firmě. Přes víkend si ji vždycky beru k sobě.“


s. 104
Komisař na ni nechápavě zírá: „Vám přeskočilo, nebo jste u policie?“ Komisař se ptá policistky... nedává mi to moc smysl.

s. 145 Hrdinka si prohlíží fotky hrdiny.
„Ty záběry jsi vynikající! Chceš vidět svoje?“ Taky tomu moc nerozumím.

s. 253
„Amando... Myslíš, že bych jí mohla dát tvou adresu? Ona tě o ni nikdy nepožádá, nikdy.“
„Tak jo, nějak to zvládnu.“
„Ale jestli nechceš... Určitě máš své důvody.“
Amanda potlačí podrážděný povzdech a zavře jen oči. „Ne, vlastně k tomu žádný důvod nemám.“
Jasmína mlčí.
„Ať mně dopřeje čas. Lezla mi do bytu bez ohlášení.“
„Pokud vím, měla ho po cestě domů?“ zeptá se Amanda opatrně.
„Ano. Ale mohla se ohlásit!“

Jestli se věta neměla znít „zeptá se Amandy opatrně“.
„Amando... Myslíš, že bych jí mohla dát tvou adresu? Ona tě o ni nikdy nepožádá, nikdy.“
„Tak jo, nějak to zvládnu.“
„Ale jestli nechceš... Určitě máš své důvody.“
Amanda potlačí podrážděný povzdech a zavře jen oči. „Ne, vlastně k tomu žádný důvod nemám.“
Jasmína mlčí.
„Ať mně dopřeje čas. Lezla mi do bytu bezu ohlášení.“
„Pokud vím, měla ho po cestě domů?“ zeptá se Amanda opatrně.
„Ano. Ale mohla se ohlásit!“
elgyn elgyn 14.9.2015 08:52  14733
Kristýna Pivodová: Strach z lásky
Víkend 2003

s. 92
It’s could be love! Really?
s. 112
„Nemyslíš, že se chováš trochu jako puberťačka,“ zeptá se mě...


Karolína Becková: Profese - zamilovat se
Zapeklitý případ pro Amora
Je naprosto jasné, kde se autorka inspirovala - bohužel.
Začala v Luhačovicích, za což dostala velké plus. I když mě děsí představa hrdinky, která „v zelených hedvábných šatech, které patřily do dob, kdy se v lázních scházeli ještě lidé jisté úrovně“, s krajkovými rukavičkami k předloktí a kloboučkem kráčí kolonádou...

Autorčin styl je patetický a některé věty jsou až směšné.
s. 11 ...co ji však na něm upoutalo, byla jeho hlava.
s. 16 ...doktor se jí přiznal, že je zasnoubený, ale že by přesto ve vztahu, měl tím nepochybně na mysli sex, jenž spolu už několikrát provozovali, rád pokračoval.

s. 62 Nepřestával ji však při tom celovat

Hrdinka měla trudný život, protože ji muži (většinou chlípní doktoři) pronásledovali na souši, ve vodě i ve vzduchu. Naštěstí si uměla poradit - tu mu chrstla víno do tváře, tu ho vzala květináčem do lebky, tu ho „silným úderem přes jeho nejcitlivější místo srazila do bazénu“...

Naštěstí Denisa „nebyla nějaká prostá vesnická dívka, ale byla příliš chytrá a krásná“. To se mi ulevilo, i když to tak nevypadlo. Ale pochopila, že hrdina není psychopat a změny nálad znamenají „velice citlivou duši“. Nicméně měřila všem stejně, tak i hrdinu shodila z lodičky do přehrady.

Nepřekvapilo mě, že se hrdinka na s. 42 přiznala, že se jí dějí podivné věci. Jestli už se vám někdy stalo, že vás přivřely dveře na fotobuňku nebo se neotevřely - jste stejně unikátní jako hrdinka. Můj život má konečně smysl - příštího boháče, který předstírá, že je zahradník, budu čestně varovat předem. Ale Denisa má i jiné schopnosti - způsobí bouři na moři, trefí hrdinu poslepu botou do hlavy... To se vždycky hodí.

s. 21 To je všechno, ptala se v duchu Denisa.
Co mají spisovatelé proti otazníkům u vět tázacích?

s. 59 Sklonila se nad talíř a polkla první porci pizzy. Nemohla jsem se zbavit představy, jak do sebe hrdinka na jedno kousnutí nacpe klínek pizzy.

Vážně by mě zajímalo, jestli je možné dostat se z moře na 20 metrů dlouhou jachtu bez žebříku, na který hrdina zapomněl (s. 84-88).

s. 88 ...zvedl ji do náruče. Pak s ní sestoupil dolů do kajuty.
s. 86 sestoupila po několika schůdcích do kabiny
s. 89 vylezl po schůdcích na palubu
Je technicky možné slézt dolů do kajuty s hrdinkou v náručí? Při příštím výletě jachtou to vyzkouším.

Bouře na s. 89 nahnala strach i Dominikovi, ale přesto s. 90,91 hrdinku „jednou rukou pevně tiskl k sobě, nohy zapřené o podstavec kormidla, druhou rukou pohyboval kormidelním kolem tak, aby stále mířili proti vlnám (...) v temnotě zuřící bouře“. Naštěstí po chvíli „vpluli do klidných vod přístavu“. Tam si bouře netroufla.

Proč měla hrdinka zelené oči a na s. 114 byly temně modré?

Oba hrdinové mají neutuchající touhu sdělovat tomu druhému „zajímavé informace“, takže chvílemi to vypadá, že autorka opsala kus průvodce nebo heslo ze slovníku.

Na s. 129 se leccos vysvětlilo - a oči mu spočinuly na diplomu jejich starého pražského rodinného psychiatra. Hrdinovo tajemství je příliš děsivé, ale odvážně ho prozradím. Je příliš... bohat.

Autorka neřeší jazykové bariéry, takže Denisa dokáže umluvit francouzského policistu, v Itálii bez problémů koupí maso a řezník jí ho nakrají na kostky...

Bíle: Dědek, který hrdinku pronásledoval, nebyl nikdo jiný než hrdina, který toužil vědět, jak se hrdinka chová, když on ji nevidí. A pronásledovaná žena, za kterou se hnali celou Evropou nikdy neexistovala, byla to hrdinka sama. Což je dobře, protože hrdina by se jako detektiv neuživil. *

s. 142 V posledním okamžiku se dlaň zastavila, rozevřela a (...) spatřila hrníček , který zapomněla v práci, když odkráčela středem a který podle s. 7 měl sloužit jako květináč. A vešel se mu do sevřené dlaně.
Druhý díl by se mohl odehrávat v Kroměříži a hrdinové by se v době vycházek scházeli v zámeckých zahradách.

s. 33 Rychle změnil směrem a vystartoval za ní
s. 50 A trochu pomoct z řešením toho případu
s. 52 Měl’s
s. 152 vzpomněa


Láska pod tropickým sluncem

Helena, kamarádka hrdinky z prvního dílu, je také neskutečně krásná a má zelené oči.
Ale proplétat postavy není pro autorku to pravé. Na s. 173 v první kapitole navštíví Denisa Helenu v Brně, aby jí pověděla všechno o Dominikovi a jak budou cestovat po Evropě.
Jenže na s. 108-109 v deváté kapitole prvního příběhu se potkají na letišti a Helena se diví, kde se tam Denisa vzala a Denisa jí vypoví celý příběh jejich seznámení atd. Hloupé.
A jako bezpečnostní opatření jí bude každý týden posílat telegram, ale na s. 108 to byla Helena, kdo chtěl poslat telegram Denise, že by se za ní ráda zastavila doma - až se vrátí z Thajska.
Časově to nevychází. Navíc v druhém příběhu se při setkání na letišti šťastná Denisa vrací domů, v prvním teprve přestupuje a letí do Paříže. Navíc neodpovídají ani dialogy.
s. 108 „Deniso, to snad není možné?!“
s. 189 „Deniso (...) co tady děláš?“ atd.


s. 182 Vzala na vědomí, že se Denisa vrací domů a je velmi šťastná.
Denisa žádné telegramy neposílala a navíc se vrátila v depresi (s. 132).

Od cestovní kanceláře, která „patří k těm dražším“ bych čekala, že do Thajska nepošle dva delegáty, které našla na ulici a kteří za sebou mají jen základní školení a trochu umí anglicky.

s. 238,239
[Helena] „Nemáš něco k pití, já nemám vůbec nic.“
Lukáš (...) nesl láhev pravé skotské.
„Kdes ji vzal?“ Helena se upřímně podivila(...)
„Koupil jsem ji ve Vídni v tranzitu.“

Stejně jako Helena na s. 189 Koupili si každý láhev whisky dobré značky. A to prej Helena normálně moc nepila. (s. 182), i když k večeři si dala dvě skleničky pravé skotské - Jinak by snad Helena v noci ani neusnula.

s. 166 než včera večer před odletem z Prahy
s. 182 sice odlétali z Brna, ale co už.

s. 269 „Kde jsi pracoval před touhle dovolenou?“
„V Kambodži.“
To už víme ze s. 242 Jsem doktor Harry Pembroke z mise OSN v Kambodži, toho času na dovolené.

Ještě že autorka nepíše detektivky, protože když jste na útěku s prostitutkou, která živí ovdovělou matku a jde po ní mafie, tak nejlepší věcí je nechat v pokoji vzkaz s kým, proč a kam přesně odjíždíte. Navíc prostitutka Lukášovi ukázala věci, o kterých ani nečetl. Pak usoudila, že matka je zaopatřená na dva roky dopředu, takže může s klidným srdcem odejít.


s. 171 „Ahoj Heleno,“
s. 174 Nedělo mu to potíže
s. 188 „Co si dáte k pití,“ zeptala se.
s. 215 a nabídl ji orosenou sklenici
s. 216 „...profesionálkou?“ Spustil útočně.
s. 224 a dvěma odstíny růžové, Tak nádhernou
s. 231 „...každý.“ Zabručel.
s. 235 Botičky na vysokém podpatku ji přidaly pár centimetrů na výšce...
s. 237 „Někdo ji to donést musel.“
s. 253 Bál se o ní
s. 265 sádrovou sochu (...) Při pádu sádla pukla
s. 279 „...kam .“ Pokračovala najednou smutně.
s. 281 a dala se odvést k letišti
?

A tohle někdo vydá. Dvakrát.

Julie Garwood: Nevěsty Claybornů - Bílý květ
***1/2
elgyn elgyn 11.9.2015 14:26  14732
Dělají si srandu?
Nakladatelství ČAS vydalo „další pozoruhodnou“ knihu Romana Cílka Běda tomu, kdo vyčnívá z řady 1948 – 1953: pohled do zákulisí politických zločinů .
Pozoruhodná je v tom, že už vyšla v roce 1997 - TEMPO pod názvem „Čas triumfu, čas pomsty“ a v roce 2008 v Našem vojsku pod názvem „Přejde vás smích...“
Je tam ještě dalších 8 kapitol, podle kterých bude možné pojmenovat další vydání.
elgyn elgyn 11.9.2015 13:18  14730
Poslední OT tohoto týdne
Jsem žabař, ale nikam jsem to nedotáhla. Celé dny jsem myslela na pečivo a - s odpuštěním - sežrala jsem toho víc než normálně a teď mám pocit, že bych mohla sníst i pavouka na šalvěji. Myslím, že to správné slovo zní „fiasko“.
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 10.9.2015 22:17  14727
Robert Galbraith: Hedvábník

Volání kukačky jsem nečetla, takže mě koleno ani expřítelkyně nevadila :o), trochu jsem se ztrácela v těch spisovatelích a redaktorech.
elgyn elgyn 10.9.2015 06:41  14726
Sandra Brown: Radostná zvěst
Ikar 2010
Tohle opravdu nebylo dobré.
No, pro hrdinu zvěst tak radostná nebyla, protože očekával, že emancipovaná hrdinka bere antikoncepci, ale postavil se k tomu jako chlap. Nakonec. A ano, v roce 1987 mohl být Taylor Evženem, lovcem žen. Dneska by po něm neštěkl ani pes. A možná by přišel i k úrazu, protože kolem sebe házel perly typu: (s. 61) „Á, oženil jsem se chytrou prdelkou, co?“

s. 76 “Nezavolal jsem ti, protože jsem věděl, že už někoho máš,“ řekl Taylor po chvíli.
„Neptala jsem se tě na vysvětlení.“
„Ale já chci, abys to věděla.“

s. 143-145
“Proč jsi mi nezavolal?“ zeptala se z ničeho nic. (...)
„Chtěl jsem ti zavolat, Rio, ovšemže chtěl, ale nedokázal jsem se k tomu přimět. (...) Především jsem se styděl. (...) Navíc tu byl Guy.
Nejsem si úplně jistá, jestli udržela myšlenku.

s. 92 Pro Taylora byly ty řady skleněných lahviček naprostou záhadou. Pod stříbrnými víčky kelímků označených nálepkou růž se skrývalo všechno možné, jen ne růž. Jednou Taylor věnoval celý večer jejich průzkumu. Vyptával se, na co je to či ono, přičichával, zkoušel roztírat krémy mezi prsty a vzpomínal, při jaké příležitosti je cítil nebo chutnal na některém místečku Riina těla.
Chlap, který celý večer zkoumá kosmetiku, by mě opravdu vyděsil.

s. 60 nes-nídani
hornblower Hornblower OVÁ - Fish for it! 9.9.2015 21:11  14725
z klubu KrabiceZemřela spisovatelka Eliška Horelová
elgyn elgyn 9.9.2015 06:43  14724
Kay Hooper: Slepá důvěra
Alpress 2015

Romantika se tentokrát nekonala.
elgyn elgyn 8.9.2015 10:56  14722
Annieurčitě máš pravdu, protože jsem zhubla i se sladkým kafem místo snídaně a obloženým pečivem k obědu. Ale doufám, že by se mi mohla zlepšit pleť. A když ne, 22. den ráno budu stát před pekárnou :-)
annie Annie A je to tady! Trudomyslnost! 8.9.2015 10:03  14721
elgyn 14718OT - moje dvě kamarádky teď výrazně zhubly... taky držely nějakou dietu podle něčeho, pečivo nejedly...nicméně ráno třeba jedly jenom tři plátky crackerů nebo vločky se skořicí... tolik hladu prý nezažily.
Takže dle mého názoru jde prostě jenom o tom, že ten člověk nejí, to jsou celé diety..., ale jak začly jíst "normální" věci, tak přibraly.
Ze všech rad ohledně diet jsem si vzala jedno - jíst, co chci, ale přiměřeně a hodně se hýbat, abych měla odpovídající příjem/výdej... Jasně, že se neláduju jenom čokoládama, ale chleba se salámem a třeba rajčaty si klidně k večeři dám ;-)

Nicméně - dala-li sis takové předsevzetí - vydrž! ;-)
elgyn elgyn 8.9.2015 07:26  14720
Ladislav Šalda: Cesta rudého kata
AOS Publishing 2015
Tohle je velké zklamání.
Autor se s posledním pankráckým katem seznámil náhodou a dozvěděl se jeho příběh a dostal souhlas, aby ho publikoval, k čemuž kat svolil až po opakovaném ujištění, že jeho skutečnou identitu spolehlivě ochrání před odhalením. Pak z něho vylezlo, že podobný pokus už absolvoval po revoluci. A pomocí googlu zjistíte, že v roce 2007 poskytl rozhovor deníku Aha.
Proč ne. Ale hned v první kapitole se z pana Miroslava stane Miroslav Ulman, narozený v roce 1920. Tomu moc nerozumím. Ale je to na mě moc konspirační, IMHO by si s „panem Miroslavem“ mohl vystačit.
Třináctiletý Miroslav sice nerozuměl výkladu svého otce o důležitosti ovládnutí země ve střední Evropě, ale zaujal ho Hitler a překvapilo ho, kolik dokázal zblbnout lidí. Zatímco jeho kamarád věděl, že za vším stojí kapitalisté a předpovídal dokonce i budoucí velký válečný konflikt přímo v Evropě.
Autorův styl mi připomínal Foglara. Jestli by nebylo lepší, kdyby psal dobrodružné příběhy pro desetileté kluky (zvláště proto, že jeho oblibené slovo je „tajemný“).

s. 15
Taky se zatýkalo a starý Prášek se najednou vypařil - prý do ilegality, jak klukům tajemně prozradil Tonda. (...)
Tonda klukům tajemně sdělil, že už možná ví, co se dá dělat. Tvářil se přitom hrozně tajemně. (...) Tonda všechna tahle tajemství vyslechl (pochopitelně tajně) na konspirační schůzce u nich doma, kde se přísně tajného jednání komunistické buňky účastnilo i několik bývalých vysokých důstojníků armády. Tondův otec byl ilegální spojkou...

Tondův otec se vrátil z ilegality? Nebo schůzovali u nich doma bez hlavy rodiny?
Zbytek jsem dolistovala a naprosto mi to stačilo.
img src="http://www.jaknaweb.com/webova-grafika-gify-animace-obrazky/grafika/jidlo%20a%20piti/Foo01.gif"
elgyn elgyn 7.9.2015 15:51  14719
Diana Fey: Deník bulimičky
Ikar 2015

Podle anotace „Drsné zážitky líčí s nádechem černého humoru“... no, její humor hraničí s trapností. Po pravdě mi nepřišla jako bulimička, mnohem důležitější je pro ni ukázat, jak je vtipná.
Překvapilo mě, že na s. 189 autorka na bulimii „prostě zapomněla“, protože na ni neměla čas.
Opravdu je možné, aby autorka měla ve svém životě tolik divných lidí? IMHO byla zbytečně dlouhá a rozhovory autorky s Miou (bulimií) a Egem mi připomínaly Vnitřní bohyni a Podvědomí z Padesáti odstínů. To rozhodně není bod k dobru. Na s. 254 se ještě přidala duše a na s. 281 vyšší Já, ale naštěstí jen na chvíli.

s. 99 Cleo měla jen slipy a podprsenku
s. 101 natáhla těsné džíny přes své malé slipy
Proč Cleo nosila slipy?

s. 225 ubývalo síl

s. 250 dcela

s. 275 tajůplně

s. 302 „Tam v Praze ti určitě namazali na housku tady LSD, viď?“ Tady? Nebo taky?

s. 302 Podařilo se mi zase jednou přijít s hodinovým zpožděním , ale to vůbec nevadilo, protože nedorazila ani Ella. Sebestřednou autorku ani nenapadlo, že na ni Ella prostě hodinu nečekala. Navíc autorka chodila pozdě v důsledku bulimie.

s. 337 tenle můj sklon

uvozovky - s. 240, 262

[ 9483 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt