Marina Stěpnova: Lazarovy ženy
Ikar 2015
 
Splétá několik dějových linií, ale žádná mě nedojala. Navzdory tomu, že autorka je Ruska, neměla jsem z ní ten „ruský“ pocit, jaký mám třeba z Eastlanda. Mohla by se odehrávat v podstatě kdekoliv.
Taky mi vadilo, že do vyprávění dává věty typu „A to ještě netušila, že až za dvacet let v roce 1976 umře, tak se stane to a to“.
Ocenila jsem poznámky, protože u většiny věcí by mě ani nenapadlo, že někam odkazují.
s. 73
Samozřejmě že žádný normálně uvažující člověk nebude nic namítat proti tomu, že s narůstáním rychlosti a jejím přibližováním se k rychlosti světla se veličina β blíží nule 16
s. 332 poznámka 16
Zde je zmiňovaná nekompetentnost zcela evidentní. Každý normálně uvažující člověk ví, že se blíží jedné, nikoli nule. Nechytla jsem se ani po vysvětlení, takže z toho vyvozuju, že jsem nekompetentní a nenormálně uvažující člověk. ;-)
s. 241
„Co je se mnou?“ zeptal se Lindt neústupně a náhle se mu oči rozšířily a na okamžik ztvrdly, jako by spatřily něco, co nebylo určeno ani jemu, ani žádnému jinému člověku.
Pochopil.
„Takže to znamená, že,“ řekl chraptivě. „a já myslel, že jsem upadl.“ To jsem nepochopila.
|
Registrace nového uživatele 
