Ahmet Ümit: Istanbulské mementočlověk se dozví ledacos o historii Istanbulu, ale jako detektivka je to zoufalé.
Pro názornost úryvek:
"Znal... A mám-li být upřímný, moc rád jsem ho neměl."
"Proč?"
"Byl to darebák."
"Ale, ale!" Takhle se mluví o mrtvých?" vyplísnil ho Ali.
Tentokrát jsem mu dal za pravdu, Karaman to trochu přehnal.
Karaman, který tvrdí, že zavražděný byl darebák, je slovy klasika "sprostý podezřelý", Ali je policista a podřízený vypravěče, jímž není nikdo jiný, než policejní komisař. A když o pár stránek dál váhá komisař zeptat se bývalé manželky zavražděného, co je pravdy na tom, že byla viděna poránu v jeho bytě v jeho pyžamu, protože by ji to mohlo urazit, zapochybujete nejen o inteligenci postavy, ale i autora.
A paternalistický přístup pana komisaře k jeho asistentům je už jen třešničkou na připáleném dortu.
"Co to je, Zeyneb?"
Nedřív se zastyděla jako přistižená při činu, ale pak odpověděla s nadějí, že budu shovívavý:
"To je energetický nápoj, šéfe. Má povzbuzující účinky."
Vzal jsem plechovku do ruky a prohlédl si ji. Nápoj měl vysoký obsah kofeinu.
"Ale Zeynebko, to není jako kola, je to mnohem škodlivější.
"To nevadí, šéfe," ledabyle pokrčila rameny. "Nejsem přece narkomanka. Jen co skončí tohle vyšetřování, tyhle vypjaté dny, už se toho ani nedotknu."
"To bych prosil," uzavřel jsem toto téma.
...
Takhle prostě nemůžou fungovat policajti ani v Turecku! Takových plků je navíc plná knížka a tak zatímco se hromadí mrtvoly, komisař plká o energetických nápojích a snaží se neurazit sprosté podezřelé. Člověk se skoro diví, že nakonec někoho vůbec dopadne. |
Registrace nového uživatele 
