Linda Castillo: Slib mlčeníDalší oběť nakladatelské anotace. Na co má smysl psát, že je to knížka, jaká tu ještě nebyla, když se nakonec dočkáte průměru, v lepším případě lepšího průměru.
Už fakt, že autorka květnatě děkovala všem přidruženým výrobcům na dvou stranách, mě varoval. K těmhle sentimentálním děkovacím typům nemám pražádnou důvěru.
Problém těhle věcí není totiž v tom, že by autoři psát neuměli, spíš je potíž, že neumějí vymyslet nosný příběh. Jak říká ruský klasik, máte-li v prvním jednání divadelní hry na stěně pušku, musíte z ní nejpozději ve třetím jednání vystřelit.
Slib mlčení má dva hrdiny - policajtku na malém městě se silnou amišskou komunitou, která je sama bývalá Amiška a má trauma z mládí a agenta vyšetřovacího úřadu, který má trauma z dospělosti a následkem toho chlastá a fetuje. Když dojde k několika sériovým vraždám v policajtčině revíru, vyšlou tam nadřízení feťáka, aby se znemožnil a oni ho mohli vyhodit.
Důvody traumat obou hrdinů nejspíš neměly zůstat utajeny, protože po několika narážkách je vám jasno, ale co vám není jasno, je proč se postavy chovají jako idioti. Respektive nedrží se vlastního psychologického profilu. Jestliže jsme v první části obdařili hrdinu závislostí nejen na alkoholu, ale i na lécích (pomyslná puška), měla by se v druhé části závislost nějak projevit (výstřel). Ale to ne! najednou je z něj tvrďák, který nejdřív odhalí policajtčino trauma, pak jí odhalí to svoje, aby se vzápětí mohli odhalit navzájem a po šťastném spojení dvou ztracených duší (a odhalení vraha) kráčet společně k romantickému západu slunce.
Další problém je logika příběhu. Člověk tak nějak pobere, proč si policajtka myslí, že vrah, který ve městečku udeřil, není totožný s tím, který tam naprosto stejným způsobem zavraždil několik žen cca před šestnácti lety, ale jen do té doby, než se mu odhalí všechno. Pak už to logiku nedává, a to nemusím být policajt. Navíc, i když je Amerika veliká a vy vraždíte jen v samých zapadákovech, tak když to budete dělat tak, že je zjevné, že vaších obětí je mnohem víc a jsou snadno rozpoznatelné - nechci tak úplně spojlerovat - tak i v těch zapadácích si to přece nenechají pro sebe a začnou to řešit v celonárodním měřítku, ne? Tak ne. Vůbec. Každý šerif se spokojí s tím, že nic tak hnusného ještě neviděl, a když to nevyřeší na vlastním písečku, tak to nechá být.
A propos: hnusné. Co autorce opravdu jde, tak jsou to popisy vražd a popisy trpících rodičů. Ale na tohle já si moc nepotrpím.
Takže: nebylo to špatné, ale na knihu roku bych to nenavrhla a nebudu nedočkavě čekat, jestli autorka ještě někdy něco napíše.
|
Registrace nového uživatele 
