Knihy - diskusní klub na Lopuchu

Registrace nového uživatele

Návod

Kluby

Archív Lopuchu

Lopuch.cz

Diskuze na Lopuchu,
pohlazení na duchu

Lopuch.cz

Klub Knihy [ŽP: 24 týdnů] (kategorie Literatura) moderují elgyn, Hornblower.

Archiv

Žádné téma není mimo - vždycky všechno skončí u knížek.
Výběr knih záleží jen na vás (bez ohledu na preference moderátorek). Jen trváme na respektování literárního vkusu druhých.
Slibujeme, že žádná z moderátorek nebude na nikoho zlá (natož aby ho vyhodila na mráz nebo mu dokonce ukázala zuby) kvůli tomu, že sem zavleče jiné knihy než romantické - pokud bude tolerovat naše červené knihovničky. Naopak si tohoto odvážného člověka budeme vážit (skoro jako kdyby četl zamilované knížky)

GOODREADS FANTASTICFICTION NEJLEVNĚJŠÍ KNIHY

JANIN KATALOG HARLEQUINEK RENČINA ČERVENÁ KNIHOVNA
SAM EASTLAND DANIEL SILVA JULIA QUINN KINLEY MACGREGOR LISA KLEYPAS TERESA MEDEIROS JANET EVANOVICH MADELINE HUNTER ROB THURMAN J. R. WARD ELIZABETH HOYT GEORGETTE HEYER ELIZABETH CHADWICK

Spřátelené kluby: Antikvariát Scifi + fantasy literatura Spisovatelé Humoristické knihy

Jak vložit odkaz:
<a href="www adresa">text příspěvku</a>
Jak vložit spoiler:
<font color="white">tento text bude napsán bíle</font>

Nastavení klubu

Nastavení práv

Homepage

Anketa

Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 9483 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


	elgyn 15.10.2014 11:37	14057
	Girin1ad V zimě, kdy připluli lvi... nejsem si jistá, jestlis mě nenavnadila si ji přečíst :-) ad Cobain - to zase budu rozněžnělá :-)) Ale musím přiznat, že kdyby vyšla biografie několika žijících herců, kteří se taky velice ničím neproslavili (ne, trpaslík opravdu nestačí!), tak bych některé potřebovala mít i doma. Ale já to můžu svést na knihovnický syndrom. ad Padesát odstínů - jasně, že ze studijních důvodů. Opravdu můžu žít bez toho, abych bych každý druhý den dostala na zadek a aby mi někdo přikazoval, co mám nosit a kdy a co jíst. Ale zase bych o tom mohla napsat pěknou detektivku. Třeba "Utloukla jsem ho humrem". ad Stmívání - mám doma první díl a má čestné místo v knihovničce. I když ho teď trochu stíní krabice z kompletního vydání Divergence, kterou jsem si vyžebrala u paní knihovnice ze střediskové knihovny. Mimochodem - včera jsem byla reklamovat DVD Divergence, protože jedno funguje a druhé se mi sekalo. Takže mi ho vyměnili a druhé se sekalo na stejném místě. Ten člověk se měl ptal, jak je to možné, jako bych to měla vědět já. A potupně jsem tam stála a čekala, až dojde na klíčovou scénu, protože neuměl přetočit dvd na požadovaný čas. Našel začátek kapitoly a pustil to na velkou obrazovku. Přede mnou pán, který si kupoval x cdček opery a za mnou drsný metalista. A do toho já v růžovém tričíčku a Divergence na velké obrazovce. Ještě teď jsem rudá studem ;-)


	Girin1 ...sakra práce... 14.10.2014 23:12	14056
	elgyn 14053ad životopisy U Cobaina to dává smysl, já se zase chystám na George Harrisona. Ale pořizovat si životopis osmatřicetiletého živého chlapa, který zrovinka pořádně odstartoval kariéru (no a je to Sherlock), tak to není kultura, to je masturbace. Čtení Padesáti odstínů ve vlaku ti odpouštím :), jistě to bylo ze studijních důvodů. Já mám, pravda, nejmíň co kritizovat, poněvadž jsem to vlastně nečetla. Ale četla jsem komplet celé Stmívání, doufám, že mi to bude přičteno k dobru (a podle mě, kdyby to byla jedna knížka, tak by to bylo docela dobré).


	Girin1 ...sakra práce... 14.10.2014 23:07	14055
	Jan Costin Wagner: V zimě, kdy připluli lviFUJ FUJ FUJ HRŮZA DĚS BĚS Nejdřív pár slov o autorovi: Jan Costin Wagner se narodil r. 1972 a patří mezi nejvýznamnější a nejvíce oceňované autory krimi (mj. získal prestižní Marlowe-Preis, dále např. Förderpreis či Deutscher Krimi Preis). Jeho dílo bylo přeloženo do 14 jazyků, mezinárodní proslulost mu přinesla především série detektivních románů, které se odehrávají ve Finsku a jejichž ústřední postavou je melancholický, po své zemřelé manželce truchlící komisař Kimmo Joentaa. Především hlubokým ponorem do lidské psychiky a schopností klást znepokojivé otázky překračuje Wagner hranice detektivního žánru. Tak tedy: já bych byla ráda, kdyby si autor ponory kamkoli odpustil a nic nepřekračoval. Větší blábol jsem už dlouho nečetla. Upřímně ale musím přiznat, že jsem nečetla ani tenhle, neboť jsem vydržela cca 30 stran. Pro představu: Melancholický komisař sedí o štědrý den v kanceláři a všimne si, že v hale postává nějaká žena. I jde k ní a: "Promiňte...," oslovil ji. Mladá žena se odvrátila od okna. Tváře měla zčervenalé a napuchlé. "Mohu vám... Je vše v pořádku?" zeptal se Joentaa. "Znásilnění," řekla žena. "To..." "Byla jsem znásilněna a chci učinit trestní oznámení, ty idiote." "Promiňte. Mohl bych... Šla byste nejprve ke mně do kanceláře?" "Ari Pekka Sorajärvi," řekla žena. "Mohli bychom..." "Tak se jmenuje ten muž, na kterého chci podat trestní oznámení." "Pojďte," řekl Joentaa a pokusil se vykročit jako první, ale žena se nehýbala z místa. "Ráda bych šla brzy domů. Nemůžete všechno sespsat tady?" zeptala se. "Ne to bohužel nejde... Vlastně by to měli udělat mí kolegové.... ale mohl bych zaznamenat vaši výpověď a pak ji poslat dál, každopádně ji však musím zadat do počítače." Zdálo se, jakoby krátce zaváhala, pak se však vydala za ním k výtahu. Ve třetím patře svítila slabá zářivka. Z jedné kanceláře se ozval mečivý smích. "Je to tu strašidelné," řekla. "Několik zářivek je rozbitých, jinak tu bývá víc světla," odvětil Joentaa. "No jo," řekla žena a Joentaovi připadalo, že na její tváři spatřil úsměv. Nebyl si však jistý. "Byla jste... v nemocnici?" zeptal se Joentaa. "V nemocnici?" "Ano...," řekl Joentaa. "Zase tak hrozné to není..." "Mohl bych vás tam zavéz," řekl Joentaa. "Je to... možná by mohli taky ještě... zjistit nějaké stopy, které by mohly být důležité pro vyšetřování..." "Tak hele, prostě to svinstvo naťukejte do počítače a já pak půjdu domů." "Promiňte." "Nemusíte se pořád v jednom kuse omlouvat." Joentaa přikývl a dovedl ji do své kanceláře. Obrazovka počítače zářila. Svět za okny byl temný a bílý. Žena na něj netrpělivě pohlédla. "Promiňte. Posaďte se prosím," řekl Joentaa. "Mohl byste se laskavě přestat v jednom kuse pořád omlouvat?" Joentaa se pokusil soustředit na obrazovku a na klávesnici. Chvíli hledal, až konečně našel program s příslušným formulářem. Jméno, adresa, datum narození." "Jak se jmenujete?" začal. "Prosím?" "Vaše jméno... potřebuji ho pro..." "Copak právě teď záleží na tom, jak se jmenuji? Znásilnil mě Ari Pekka Sorajärvi a chtěla bych na něj podat trestní oznámení." "Ale..." Žena zničehonic spustila táhlý, pronikavý křik. Joentaa se na ni podíval. Seděla zdánlivě bez hnutí a uvolněně a kromě lehce pootevřených úst nic nenasvědčovalo tomu, že ten hrozný křik vydává právě ona. Prázdný, pronikavý křik. Křik dozněl, když jakýsi policista vtrhl do místnosti. "Je tu všechno v pořádku?" zeptal se. "Ano, žádný problém," řekl Kimmo Joentaa. "Tak dobře," řekl policista. Na chvíli zaváhal, pak popřál Joentaovi šťastné pořízení a zavřel dveře. Joentaa pozoroval ženu, která seděla naproti němu a usmívala se. Její křik Joentaovi ještě stále dozníval v uších. "Henrikinkatu 28," řekla žena věcně. "To je..." "To je adresa Ariho Pekky Sorajärviho." "Je ten..." "Ari Pekka Sorajärvi." "Ano... je... nebo byl... váš přítel?" "Můj co?" "Máte poměr... nebo jste provdaná za Ariho Pekku Sorajärviho?" Žena na něj mlčky zírala. "Ne, nejsem," řekla konečně. "Tak odkud..." "Ari Pekka Sorajärvi je můj zákazník," řekla. Joentaa mlčel. "Zákazník. Sex za peníze. Už jste o něčem takovém slyšel?" "Je to tedy..." "Můj nejlepší zákazník, když to chcete vědět přesně. Vždycky chtěl trochu víc než ostatní, ale taky vždy zaplatil." "Rozumím," řekl Joentaa. "To jsem opravdu ráda, že tomu rozumíte," řekla. "Ale jak je možné, že znáte jeho jméno? To v těchto kruzích není zcela běžné..." "Žena se rozesmála. Joentaa měl pocit, že se mu vysmívá. Smála se tak hlasitě, že se jistě za chvíli mezi dveřmi objeví znovu ten starostlivý kolega. "Jste tak upjatý," řekla, v jejím hlase se objevil nový tón, volila jiná slova. "Musíte se naučit přijmout svoji sexualitu a užít si ji. Nejlepší bude, když začnete s nějakým filmem. Pornografickým filmem. Věřte mi, že to pomáhá. Možná je to ale přesně naopak. Možná musíte zapracovat na tom, abyste drasticky zredukoval konzumování pronografických filmů." Zarazila se a pozorovala ho lehce přimhouřenýma očima, jako by přemýšlela. "Jedno z toho, buď, anebo," dodala ještě. Uplynulo několik vteřin. "Něco by na tom být mohlo," řekl Kimmo Joentaa. Tedy velmi se omlouvám za nepatřičně dlouhý úryvek, ale chtěla jsem, abyste si udělaly/i vlastní představu. Pominu-li zjevnou profesionalitu pana komisaře a propracovaný způsob, jakým se ve Finsku podává trestní oznámení, zejména v případě znásilnění, musím ještě dodat, že tohle není zločin, který komisař v knížce vyšetřuje. Dáma nakonec odejde, aniž by nějaké oznámení podala, načež se večer objeví u něj doma, vysvětlí mu, že si ho našla v telefonním seznamu, pozve se dál, komisař se opatrně dotazuje, jestli chce opět řešit oznámení, ona mu vysvětlí, že už zapomněla, jak se ten chlap jmenuje a už ji to vůbec nezajímá a nakonec ho během pokračující bizarní debety sexuálně napadne, čemuž se komisař vůbec nebrání. A pak už tam tak nějak zůstane. Co se mě týká, tento ponor do lidské psychiky si autor může zasunout kamsi a jestli mě něco sakra zajímá, tak kdo udílí ty ceny, které ten chlap posbíral. Já bych ho spíš někde internovala.


	elgyn 14.10.2014 06:50	14054
	Jiří Hanibal: Kat lidumil Knižní klub 2014 Celkem brzy jsem k celé akci ztratila důvěru. A tímto jsem se s celým Jiřím Hanibalem vyrovnala. s. 60, 61 Až se konečně naskytla příležitost. Otec ho poslal samotného za nemocným s mastí, jakou obvykle na ránu používal. (...) Původně měl v úmyslu použít svou mast, ale nyní viděl, že bude třeba většího zásahu. (...) „A ta mast, co jste nám poslal, otci taky náramně pomohla!“ pochvaloval si. (...) „Jakou zázračnou mastí jsi toho starého muže léčil?“ V hlase se mu ozval náznak ironie. „Já mu přece žádnou neposlal!“ „To byla, otče, vaše mast z kostivalu a řebříčku, jakou obvykle používáte na rány,“ odpověděl Karel lichotivě, ale vzápětí dodal skromně a jako by se styděl: „Já ji jen trochu vylepšil.“ Nechápu, proč se otec divil, protože z logiky věci měl předpokládat, že ta mast byla jeho. s. 96-98 „A přitom je Sofii teprve čtyřicet.“ (...) Na lůžku tam ležela žena, spíš už zralá(...) Karel by mladý muž v plné síle (...) Po třech nedělích se Karel odvážil dívky zeptat (...) přikývla dívka (...) Její první láska zemřela před 20 lety, je jí přes 40, je o 20 let starší než on a pořád je to dívka? No ja pane. s. 110 A tak bylo 8. září 1772 uzavřeno manželství mezi Sofií Eberlovou a Karlem Hussem. Narodil se roku 1761 a podle wiki byla svatba 1782. Navíc jsem se na stránkách města Most dočetla tohle: : …a Karel si opět uvědomil, že vstřícnost k jeho osobě ze strany měšťanů má své meze a skončila v okamžiku, kdy splnil svůj úkol – vyléčil je. Když si ale chtěl vzít ženu z jejich kruhů, byl pro ně nepřijatelný. (zpracovala Petra Trojnová, historička města, 20. 12. 2004) [stejná informace je i na stránkách imostecko, tentokrát bez uvedení autorky. Polehčující okolností by mohlo být, že tuhle stránku uvádí v bibliografii na konci knihy. Ale je to omluva pro opisování? ] s. 109, 110 Karel si znovu víc než palčivě uvědomil, že slušné a vstřícné chování k němu ze strany měšťanů má své meze a končí v okamžiku, kdy splní svůj úkol a vyléčí je. Když si chce vzít ženu z jejich společenské vrstvy, zapomenou na všechna dobrodiní, jež jim prokázal, a nepustí ho mezi sebe, je pro ně prostě nepřijatelný. Na můj vkus používá zbytečně moc vykřičníků. s. 143 pár zdvořilých vět.. s. 144 Odedneška ??


	elgyn 14.10.2014 06:47	14053
	Hornblower a já jsem si myslela, jakou nebudeš mít radost :-) Girin1 Žádnou Conrwellovou jsem nedočetla do konce, ale fakt jsi mě pobavila. Jedna brada a jiskrný zrak? :-D ad životopisy Příležitostně se chystám na životopis Kurta Cobaina Těžší než nebe . A Padesát odstínů jsem beze studu ve vlaku četla ;-)


	Girin1 ...sakra práce... 14.10.2014 00:21	14052
	Patricia Cornwellová: NalezištěPokud si mám vybrat film, vždycky dám přednost Přepadení v Pacifiku před Karate Kidem. Nenám totiž ráda koncept, kdy hrdina dostává celou dobu na budku a teprve v posledních deseti minutách se zkrvaven vzchopí a více méně omylem utluče hlavního padoucha. A stejný problém mám i s Patricií Cornwellovou. Její hlavní hrdina Kay Scarpettová je ženská, která toho v životě sakra dokázala tolik, že by už nemusela nikomu dokazovat nic a stejně by byla za hvězdu. Jenže autorka zjevně uznává spíš koncept Karate Kida, takže nechává Kay znovu a znovu procházet martyriem podezírání, obviňování, ztráty důstojnosti, postavení apod., aby nakonec slavně zvítězila a kráčela spolu se svými věrnými souputníky - manželem-profilovačem FBI, lesbickou neteří Lucy a tím debilem Petem Marinem - vstříc západu slunce. I tak to ale obyčejně stojí za přečtení. Mezitím totiž naštěstí probíhá napínavý příběh, dobře napsaný a se slušným spádem, takže ano, znovu a znovu lze číst. Naleziště naštěstí nebylo až takový nářez, respektive Kay tu nemusí padnout až na dno, aby mohla opět triumfálně povstat. Přečtu si ji s chutí, ale kupovat ji nemusím. To taková Beverly Connor - to je Steven Seagal, když ještě míval jen jednu bradu a jiskrný zrak. Hornblower 14051 Jak jsem si tak občas projížděla internet, řekla bych, že on sám osobně bude asi taky docela příjemnej člověk - ale kupovat si jeho životopis - to bych si připadala fakt ujetá - asi jako číst Fifty shades of shit ve veřejné dopravě.


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 13.10.2014 23:25	14051
	elgyn [14050]: mě zajímají postavy, které hraje, ne on sám :o)


	elgyn 13.10.2014 15:01	14050
	Hornblowerbudeš mít celou knihu :-) Benedict Cumberbatch


	elgyn 13.10.2014 08:27	14049
	Orlando Figes: Šeptem : soukromý život ve Stalinově Rusku Beta 2009 Strhla jsem body za odfláknutou redakční práci Bety. 1. Myslela jsem si, že autor je stařický (tlustá kniha = starý autor), ale narodil se v roce 1959 a) buď vypadá velmi mladě b) dokument o Rasputinovi, ve kterém vystupoval, je starý 2. „Hlavním hrdinou“ je Konstantin Simonov, o kterém se dozvíte spoustu věcí - Byl zbrklý a neobratný, zamilovával se až po uši, a moc zkušeností neměl (s. 331), měl univerzální básničky, na které lovil dívky a ženy (zjevně se mu nechtělo psát pro každou něco originálního), chtěl vypadat jako Stalin a „Podle jedné z jeho pozdějších milenek přitahovaly Simonova zvláště ženy v uniformě. Strašně rád se miloval na hitlerovské vlajce, kterou ukořistil na frontě. (s. 362), ale naštěstí je tam i spousta jiných zajímavějších lidských osudů 3. Je psána stejným stylem jako Ženy z bloku 10 - spousta příběhů a jmen, ale tady jsem si to užila a orientovala jsem se. Takže chyba byla zjevně v Bloku 10 4. Opravdu moc se těším na jeho novou knihu, která má vyjít teď v říjnu - Navštěvuj mě ve snu (skutečný příběh o lásce a přežití v gulagu) 5. Konečně jsem zjistila, jaké slovo se tak často používá v Dobrodružství kriminalistiky - nepman 6. Naučila jsem se nová slova „stratifikovaný“ a „věrchuška“ 7. Vadí mi uvádění dat ve tvaru (1941-79) 8. Nejsem moc dobrá v konspiraci, ale tohle mi přišlo trochu kontraproduktivní: s. 297 Byla varována, že NKVD chce dát její vnoučata do sirotčince, a odvezla je do vsi v okolí Tuly, kde je na několik měsíců ukryla u jejich kmotrů. (...) Aby Naděžda vnuky ochránila, adoptovala je a změnila jim jméno. Každý týden psala dlouhé dopisy jejich otci (který seděl v soloveckém táboře) a matce (v temnikovských táborech) a podrobně probírala každý den: 25. ledna 1939 ... Oleg chodí moc rád do školy... 9. Nejsem si úplně jistá, jestli je nutné některé informace opakovat až třikrát. Mám potom pocit, že se všichni seznamovali v Praze a) s. 49 Byla vychována v domě bolševického vůdce Vladimira Antonova-Ovsejenka, který v říjnu 1917 velel útoku na Zimní palác. její matka tohoto slavného bolševika poznala v Praze, kde byl sovětským velvyslancem, a opustila kvůli němu Valentinina otce, rovněž stranického aktivistu a nakladatele; vzali se v roce b) s. 275 Vladimir byl Sofiin druhý manžel, ona jeho druhá manželka. Poznali se v Praze v roce 1927. Antonov-Ovsejenko byl starý bolševik, velitel útoku na Zimní palác v říjnu 1917, a v té době byl sovětským velvyslancem v Československu. c) s. 305 Vladimir byl Valentinin otčím. (...) ...které ho v roce 1927 vyslalo do Prahy. Právě tam Sofia poznala Vladimíra, jenž byl tehdy sovětským velvyslancem v Československu. 10. s. 348, 471 opakování příběhu Marianny Fursejové 11. s. 490 opakování a ještě špatné jméno + některé okolnosti jsou jiné s. 490 Ludmila Konstantinovová se rovněž vdala za člověka, které potkala v táboře. Hezký a urostlý rolník v okolí Novgorodu Alexandr Jefimov byl v roce 1934 odsouzen za „chuligánství“ a dostal se na Kolymu; (...) Tříletý trest si Jefimov odseděl v roce 1937, ale neměl peníze na cestu domů, a tak zůstal v Magadanu jako svobodný zaměstnanec. s. 328 V roce 1938 se seznámila s mechanikem Michailem Jefimovem, který pocházel z rolnické rodiny, odseděl si trest za „chuligánství“ (byl odsouzen za účast v opilecké rvačce), ale rozhodl se zůstat v táboře jako zaměstnanec; A v rejstříku je uvedený Alexandr I Michail Jefimov. 12. Antonina a její manželé - str. 28,29 a 558,559 13. s. 418 V roce 1935 po zavraždění Kirova... Kirova nám zabili v prosinci 1934, min. matoucí formulace. 14. s. 436 Souhlas k vydání knihy nakonec přišel v roce 1953. V rozhovoru vedeném o půl století později, v roce 1953... The book was finally passed for publication in 1953. Interviewed fifty years later, in 2003… 15. s. 439 Časově se shodovala s útokem na Fadějevův román Mladá garda (1947), který rovněž inicioval Stalin a který rovněž vyšel na stránkách časopisu Agitpropu, což budilo pozdezření, že se diktátor chystá k čistce ve vedení Svazu spisovatelů. s. 404 Fadějev dostal za Mladou gardu v roce 1946 Stalinovu cenu. Inu, Rusko. 16. s. 508 Simonov setrval ve stalinském táboře až do roku 1956... s. 509 Simonov zůstal stalinismu věrný do konce roku 1954. 17. Obsahuje rejstřík, ale velmi prazvláštní, např. Jusipenko je podle něho zmíněn jen na stranách 540-41, ale je o něm zmínka i na str. 327, s. 645 Julia Pjatnicaja: 282-83, 284, 285, 285, 286-87, 288 Nenašla jsem v tom logiku :-( 18. Spousta překlepů :-( s. 53 na své spoluáky s. 95 Při politickém přetahován o moc nad stranou s Bucharinem s. 266 Turbinových [Turkinových] s. 278 Od toho dne, vzpomíná Olga, Liza „už nikdy o dcerách nemluvila a nikdo nedostávala dopisy.“ s. 289 v přecpané vězeňsko cele s. 315 ostatní děvata s. 445 V komunálním byleli s. 485 kdy/by [nechce mi přečíst obrácené lomítko] s. 491 otevřenly s. 501 „Uklidněte sem občanko...,“ začal s. 515 tím snáz se ti budeš žít 19. Ještě k Pekkalovi. Rudá rakev - s. 204 - Přijel do údolí před pěti lety. Byl tehdy začátek léta. s. 160 A pak ho jedné zimní noci (...) odvedli na nádraží na předměstí Moskvy. Tam ho naložili do vlaku mířícího na Sibiř. Rusko je velká země, ale že by jel na Sibiř až do léta? Je pravda, že jel „jenom z Moskvy“, ale OF uvádí příklady, kdy člověk vyjel v létě a přijel v listopadu nebo do sněhu (byť jel z Ukrajiny). Zajímalo by mě, jestli Eastland četl Šeptem, protože mi přišlo, že se některými příběhy inspiroval.


	elgyn 13.10.2014 08:22	14048
	Hornblowerpořád není kde brát. Žádný muž na ženění se nedostavil :-/ ale bedlivě vyhlížím :-) Jillian Hunter: Tajné přátelství Oldag 2013


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 10.10.2014 20:17	14047
	Diana Gabaldon: Mořeplavec třetí díl Cizinky. Ale jo, sice je to opět špalek, ale autorka umí udržet moji pozornost.


	Hornblower OVÁ - Fish for it! 10.10.2014 20:11	14046
	elgyn [14045]: a doplnili jste nabídku? :o)


	elgyn 10.10.2014 13:33	14045


	elgyn 10.10.2014 12:10	14044
	Zemřel Rudolf Čechura


	elgyn 7.10.2014 19:44	14043
	Tak jsem se vrátila z besedy s Vondruškou a) je to velmi milý pán, trochu upovídaný, ale milý b) všichni chválili jeho historický rozhled a souvislosti, ale byla jsem slušně vychovaná a mlčela jsem (ale bylo to těžké) c) kolikrát opravdu hned od začátku neví, kdo je vrah a rozhodne se až během psaní (toto mu věřím na 200%) d) zeptala jsem se ho, jak to bylo s tím katem. Neodvážila jsem se zeptat, jestli ženská byla fyzicky schopná stínat hlavy, ale prý je to tak - kat nemusel chodit do města katovskou brankou, pokud nebyl ve službě - s tím sníženým stavem to nebylo zas tak žhavé, zvláště někde (a v hospodě) - ano, hrdina si mohl zkusit být katem a pak se rozhodnout, že tudy cesta nepovede. Prostě si koupil nějaký „odpustek“ a společnost ho přijala zase mezi slušné lidi. Stejně tak jako bylo možné koupit si zpátky panenství a církev ti to posvětila. Ja pane.

[ 9483 ]

<Novější <<<Nejnovější Nejstarší>>> Starší>


(c) 2001-2011 Lopuch.cz Kontakt