Orlando Figes: Šeptem : soukromý život ve Stalinově Rusku
Beta 2009
  Strhla jsem body za odfláknutou redakční práci Bety.
1. Myslela jsem si, že autor je stařický (tlustá kniha = starý autor), ale narodil se v roce 1959
a) buď vypadá velmi mladě
b) dokument o Rasputinovi, ve kterém vystupoval, je starý
2. „Hlavním hrdinou“ je Konstantin Simonov, o kterém se dozvíte spoustu věcí - Byl zbrklý a neobratný, zamilovával se až po uši, a moc zkušeností neměl (s. 331), měl univerzální básničky, na které lovil dívky a ženy (zjevně se mu nechtělo psát pro každou něco originálního), chtěl vypadat jako Stalin a „Podle jedné z jeho pozdějších milenek přitahovaly Simonova zvláště ženy v uniformě. Strašně rád se miloval na hitlerovské vlajce, kterou ukořistil na frontě. (s. 362), ale naštěstí je tam i spousta jiných zajímavějších lidských osudů
3. Je psána stejným stylem jako Ženy z bloku 10 - spousta příběhů a jmen, ale tady jsem si to užila a orientovala jsem se. Takže chyba byla zjevně v Bloku 10
4. Opravdu moc se těším na jeho novou knihu, která má vyjít teď v říjnu - Navštěvuj mě ve snu (skutečný příběh o lásce a přežití v gulagu)
5. Konečně jsem zjistila, jaké slovo se tak často používá v Dobrodružství kriminalistiky - nepman
6. Naučila jsem se nová slova „stratifikovaný“ a „věrchuška“
7. Vadí mi uvádění dat ve tvaru (1941-79)
8. Nejsem moc dobrá v konspiraci, ale tohle mi přišlo trochu kontraproduktivní: s. 297 Byla varována, že NKVD chce dát její vnoučata do sirotčince, a odvezla je do vsi v okolí Tuly, kde je na několik měsíců ukryla u jejich kmotrů. (...) Aby Naděžda vnuky ochránila, adoptovala je a změnila jim jméno. Každý týden psala dlouhé dopisy jejich otci (který seděl v soloveckém táboře) a matce (v temnikovských táborech) a podrobně probírala každý den: 25. ledna 1939 ... Oleg chodí moc rád do školy...
9. Nejsem si úplně jistá, jestli je nutné některé informace opakovat až třikrát. Mám potom pocit, že se všichni seznamovali v Praze
a) s. 49 Byla vychována v domě bolševického vůdce Vladimira Antonova-Ovsejenka, který v říjnu 1917 velel útoku na Zimní palác. její matka tohoto slavného bolševika poznala v Praze, kde byl sovětským velvyslancem, a opustila kvůli němu Valentinina otce, rovněž stranického aktivistu a nakladatele; vzali se v roce
b) s. 275 Vladimir byl Sofiin druhý manžel, ona jeho druhá manželka. Poznali se v Praze v roce 1927. Antonov-Ovsejenko byl starý bolševik, velitel útoku na Zimní palác v říjnu 1917, a v té době byl sovětským velvyslancem v Československu.
c) s. 305 Vladimir byl Valentinin otčím. (...) ...které ho v roce 1927 vyslalo do Prahy. Právě tam Sofia poznala Vladimíra, jenž byl tehdy sovětským velvyslancem v Československu.
10. s. 348, 471 opakování příběhu Marianny Fursejové
11. s. 490 opakování a ještě špatné jméno + některé okolnosti jsou jiné
s. 490 Ludmila Konstantinovová se rovněž vdala za člověka, které potkala v táboře. Hezký a urostlý rolník v okolí Novgorodu Alexandr Jefimov byl v roce 1934 odsouzen za „chuligánství“ a dostal se na Kolymu; (...) Tříletý trest si Jefimov odseděl v roce 1937, ale neměl peníze na cestu domů, a tak zůstal v Magadanu jako svobodný zaměstnanec.
s. 328 V roce 1938 se seznámila s mechanikem Michailem Jefimovem, který pocházel z rolnické rodiny, odseděl si trest za „chuligánství“ (byl odsouzen za účast v opilecké rvačce), ale rozhodl se zůstat v táboře jako zaměstnanec; A v rejstříku je uvedený Alexandr I Michail Jefimov.
12. Antonina a její manželé - str. 28,29 a 558,559
13. s. 418 V roce 1935 po zavraždění Kirova... Kirova nám zabili v prosinci 1934, min. matoucí formulace.
14. s. 436 Souhlas k vydání knihy nakonec přišel v roce 1953. V rozhovoru vedeném o půl století později, v roce 1953... The book was finally passed for publication in 1953. Interviewed fifty years later, in 2003…
15. s. 439 Časově se shodovala s útokem na Fadějevův román Mladá garda (1947), který rovněž inicioval Stalin a který rovněž vyšel na stránkách časopisu Agitpropu, což budilo pozdezření, že se diktátor chystá k čistce ve vedení Svazu spisovatelů.
s. 404 Fadějev dostal za Mladou gardu v roce 1946 Stalinovu cenu. Inu, Rusko.
16. s. 508 Simonov setrval ve stalinském táboře až do roku 1956...
s. 509 Simonov zůstal stalinismu věrný do konce roku 1954.
17. Obsahuje rejstřík, ale velmi prazvláštní, např. Jusipenko je podle něho zmíněn jen na stranách 540-41, ale je o něm zmínka i na str. 327, s. 645 Julia Pjatnicaja: 282-83, 284, 285, 285, 286-87, 288 Nenašla jsem v tom logiku :-(
18. Spousta překlepů :-(
s. 53 na své spoluáky
s. 95 Při politickém přetahován o moc nad stranou s Bucharinem
s. 266 Turbinových [Turkinových]
s. 278 Od toho dne, vzpomíná Olga, Liza „už nikdy o dcerách nemluvila a nikdo nedostávala dopisy.“
s. 289 v přecpané vězeňsko cele
s. 315 ostatní děvata
s. 445 V komunálním byleli
s. 485 kdy/by [nechce mi přečíst obrácené lomítko]
s. 491 otevřenly
s. 501 „Uklidněte sem občanko...,“ začal
s. 515 tím snáz se ti budeš žít
19. Ještě k Pekkalovi. Rudá rakev - s. 204 - Přijel do údolí před pěti lety. Byl tehdy začátek léta.
s. 160 A pak ho jedné zimní noci (...) odvedli na nádraží na předměstí Moskvy. Tam ho naložili do vlaku mířícího na Sibiř.
Rusko je velká země, ale že by jel na Sibiř až do léta?
Je pravda, že jel „jenom z Moskvy“, ale OF uvádí příklady, kdy člověk vyjel v létě a přijel v listopadu nebo do sněhu (byť jel z Ukrajiny). Zajímalo by mě, jestli Eastland četl Šeptem, protože mi přišlo, že se některými příběhy inspiroval. |
Registrace nového uživatele 
