Paul Glaser: Tanec s nepřítelem : válečné tajemství mojí rodiny
Triton 2014
Roosje mi přišla povrchní a hloupá. A vůbec není sebekritická, zato velmi ohnivě poukazuje na všechny nešvary kolem sebe. Když to dělá ona, je to v pořádku, ale pokud to udělá někdo jiný...
Chvílemi jsem se ztrácela.
Roosje nesmí dávat veřejné hodiny tance, bo je Židovka. Nicméně pokračuje ve své práci a otevře si taneční školu na půdě v domě svých rodičů. A uspořádá karneval. s. 79 Brzy se rozšíří zprávy o úspěchu, který měla moje taneční škola během karnevalu, i fotografie otištěné v novinách Nieuwsblad van het Zuiden. Dostanou se až k Leovi. A Leo mi závidí. Já bych se spíš bála, že mě zavřou.
A taky že ji zavřou. Do vězení a mají odejít do tábora. Jsou případ S (určení k potrestání) a Roosje vymýšlí, jak se odchodu do tábora vyhnout. Tatínkovi zařídí práci v kuchyni a na všechny strany píše dopisy, jak se mají mizerně. A na str. 120 se jen tak mezi řečí zmíní: Kromě paní Coljeeové píšu i jiným lidem. I přes cenzuru a uložená omezení se mi podaří udržet kontakt s přáteli a žáky mé taneční školy. Předplatila jsem si De Telegraaf. Dostávám ho teď poštou každý den, a tak čtu kromě mnoha dopisů i běžné zprávy ze světa venku. Od našeho příjezdu před dvěma týdny jsem toho spoustu zařídila. Sehnala jsem práci pro otce i pro sebe, obnovila kontakty se světem. A podařilo se mi zabránit našemu okamžitému transportu do Polska. Mám teď trochu víc volného času. Dnes poprvé píšu paní Coljeeové dlouhý dopis na psacím stroji, který mám k dispozici v práci. (...)
Můj balíček ještě nepřišel. Musím si ho sama vyzvednout, ale to za mne obstará dnes odpoledne tatínek. ????
s. 123
Mezitím se mi podařilo - jak, to nemůžu říct - získat skvělou práci. Stala jsem se totiž soukromou sekretářkou důstojníka Sicherheitsdienst z Amsterdamu. Je to velmi pohledný mladý muž a pracuju s ním celý den. No, myslím, že to ani moc rozebírat nemusí. Psaním na stroji ho asi neohromila :-)
V anglickém originále ale ta vsuvka není. It might seem impossible, but I managed to get a fanstastic job. I’ve become private secretaty to...
Ale stejně to na str. 130,131 řekne - prostě byl to tak hezký nacista v hezké nažehlené uniformě (ženatý, 2 děti), ale nešlo mu o sex, hodně si povídali a když už nebylo za soumraku o čem mluvit, tak co měli dělat. S dalším velitelem už nespala. Byl hloupý a nebyl citlivý.
Pak ji převezli do Vugtu, kde to bylo horší. s. 151,152
Některé ženy se chovají téměř ke každému muži hodně uvolněně. jako by už neměly ani minulost ani budoucnost, jako by žily jen teď a veškerou hrdost pustily k vodě. Mě samotnou už několikrát oslovil příslušník SS, ale není mi moc sympatický, a tak ho odrazuju. Musíme si také dávat pozor před žárlivými dozorkyněmi. Ty se miliskují s esesáky o sto šest, ale nám jakýkoliv kontakt s muži nepřejí.
Roosje byla žena uvolněných mravů už před válkou a za války měla své zásady - rozhodně nespala s nacisty, kteří nebyli hezcí a milí. Prostituovala se za výhody pro sebe a pro svou rodinu. Proč ne. Ale co mi přišlo nečestné a nesportovní - Roosje a její matku za války ukryla paní C, která jí do vězení posílala balíčky a v jednom dopise se zeptala, co má dělat, protože milenec Roosje tvrdí, že od ní má svolení a chce po paní C, aby mu vydala její věci a peníze. Roosje se od milých policistů, kteří ji zatýkali, dozvěděla, že ji udal právě její milenec. A věřila jim, protože byli milí.
s. 127-129 autentický dopis Roosje
...a dovoluji si vás ujistit, že žádné nepříjemnosti mít nebudete. Zaprvé proto, že jste opravdu nic nevěděli, a zadruhé proto, že díky své práci soukromé sekretářky u Sicherheitspolizei ve Westerborku se můžu postarat o to, aby byl pan Van Meteren někdy v těchto dnech zatčen. Bude pak zcela určitě převezen do koncentračního tábora v Amersfoortu.
Přestože jsem tu uvězněná, cítím se šťastná, protože vím, že jsem poctivá, že jsem jednala čestně... (...)
Už jsem předala všechny podklady německé Sicherheitspolizei, pro kterou dnem i nocí pracuji. Chci a dosáhnu svého cíle, aby byl tenhle velký darebák potrestán, a ne málo. Nevydal za mě nikdy ani cent, naopak nám s maminkou dluží asi 1000 guldenů, které s velkou pravděpodobností roztočil s různými povětrnými děvčaty. (...) Nesmíte mu nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy dát cokoliv, co bylo a ještě je mojí maminky nebo moje, protože to by byl prostě zločin. Svěřujeme naše záležitosti vám dvěma a nikomu jinému. to, co jste mu, paní Coljeeová, odpověděla, je správné, ale ani na chvíli prosím nezapomeňte, že nic, co je moje, i kdyby to mělo jenu jen jednoho centu, mu nepatří. Kdybyste přece jen přistoupila na jeho požadavky, musela bych opravdu upozornit policii, i když by mi to bylo nepříjemné. (...) Ještě jednou vám opakuji, že mu nesmíte vůbec nic dávat, jinak se do věci okamžitě vloží policie. To není planý poplach, ale něco, za co se můžu díky svému postavení zde plně zaručit. (...) Varuji vás, paní Coljeeová, pokud byste se mu odvážila dát něco mého, pak to skutečně předám policii. Jsem Vám velmi vděčná, že jste se o nás tak dobře postarala a pořád staráte. Ale když jsme se s maminkou staly obětí jeho bezohledných podvodů, musíte pochopit, že Vám musím pohrozit, a potažmo to i provést, abychom předešli tomu, že se i vy stanete obětí jeho špatného charakteru. Ještě jednou. Nechte tedy prosím všechny mé věci včetně mého kožichu atd., tam, kde jsou.
Autor měl problém s tím, aby přijal své židovské kořeny a nechápal, proč se jeho otec nechce s tetou Roosje stýkat. Ale nad tímhle dopisem se vůbec nepozastavil.
Po válce Roosje zůstala ve Švédsku, kde si vzala milého, ale nudného muže, který ke konci života propadl depresím a alkoholu, tak ho rok před jeho smrtí opustila. Roky po válce psala dopisy, v nichž poukazovala na to, kdo všechno spolupracoval s Němci a kdo jí za války ublížil. A podivovala se, že ji někteří obviňují z toho, že spala s nacisty.
Nicméně rozhodně stojí za přečtení.
|
Registrace nového uživatele 
