Antonio G. Iturbe: Osvětimská knihovnice
Akropolis 2013
 
Po padesáti stranách jsem to chtěla vzdát, ale byla jsem zvědavá na obrovské tajemství Fredyho Hirsche, které by se dalo charakterizovat jako mnoho povyku pro nic. I když v roce 1944 to asi viděli jinak. Ale pak se výrazně zlepšila. I kroupu jsem uronila.
s. 171
V jednom čísle časopisu Reader’s Digest, jehož výtisky jsem si tajně brávala z nízkého stolku v salonu... Autorovi to nepřišlo důležité, ale já bych ráda věděla, v jakém jazyce přesně ten RD četla. Podle wiki v Německu a Rakousku vycházel až od roku 1948 a v Rakousku od roku 1952. O češtině ani nemluvím. Že by měli anglickou verzi z Velké Británie? Nicméně podle str. 418 anglicky neuměla.
s. 436
Nebyla snad kniha Můj bratr dým literární fikcí? Anebo jí byla jen proto, aby se zastřely jisté věci, které by Otovy mohly způsobit vážné potíže, kdyby je vyprávěl v jiném kontextu? Dita mne požádala o diskrétnost. I ona si myslela, že to, co mi vyprávěla, by ji mohlo přivést do problémů.
Proto namísto toho, abych vysvětlil, co mi řekla, ocituji, co napsal a zveřejnil Ota B. Kraus ve svém románu z prostředí dětského tábora Můj bratr dým.
Nechci být škaredá, ale opravdu někoho zas tak zajímá, jestli ho v roce 1944 otrávili nebo spáchal sebevraždu? Respektive se bojí říct nahlas, že ho otrávili? Zvlášť když s. 437 "Také jiná svědectví stále častěji vyvracejí tezi o sebevraždě a jsou citována i v oficiálních článcích." ????
|
Registrace nového uživatele 
