| Lee Harrisová: Vražda v Alphabet Citytak Harrisová narozdíl od Cornwellové psát moc neumí. Fakt nechápu, proč ji čtu, ale počítám, že ve mě musí být kus masochisty. Kdo nezdá, tak připomínám, že je to autorka řady o bývalé jeptišce, která je, mezi námi, obzvlášť strašná. Tohle je její druhá řada, hrdinka je policistka, takže odpadá to strašně komplikované zapojování do vyšetřování. Na druhou stranu, její styl se od jeptiščina zase tak moc neliší a to je první problém. Přečetla jsem souběžně celou řadu Lucase Davenporta (od Johna Sandforda), která člověku dá více méně reálnou představu jak to u policie asi vážně funguje - včetně takových banalit jako jsou rozhovory mezi námi chlapy. Takže když dostanete vyšívanou verzi Lee Harrisové, kde si navzájem div nepodávají kapesníčky popadané na zem a popis střelnice vypadá jak slohová práce dítěte z šesté třídy a vůbec popis všeho vypadá jak slohová práce dítěte z šesté třídy, pak vás nezaujme ani příběh. Ten by nebyl až tak špatný, ale nesmíte o něm moc přemýšlet. Představa, že hledáte tajemnou osobu, která před osmi lety navštěvovala údajně zavražděného muže v jeho bytě a její popis získáte od dívenky, tehdy desetileté, ještě navíc Číňanky, která mu tenkrát nosila z prádelny čisté prádlo a popis - kresba - je tak dokonalá, že ji lidé poznávají, je sama o sobě absurdní. A to ještě nevíte, že se z té ženy vyklube sociální pracovnice, která ho navštěvovala zcela oficiálně. Jak může policie hledat někoho takhle složitě půl knihy, když by bylo bývalo stačilo zeptat se na sociálce, kdo od nich za tím chlapem chodil (a všichni vědí, že tam někdo chodil, několikrát to zmíní jeho sestra), navíc ten člověk zřejmě zahynul na nedostatek péče a před osmi lety nikoho nenapadlo se na té sociálce zeptat? Prostě číst jen pokud jste zapálený fanda (pak sorry) anebo jestli jste masochista jako já. |
Registrace nového uživatele 
