budu prozrazovat, úplně všechno Simona Nečasová: Slza touhy
Naše vojsko 2018
To tedy zase bylo Raisino utrpení. 
Školácký sloh, patetická (těch slz tam bylo přespříliš). Není naivní, je hloupá. Obávám se, že ani přísný redaktor by tohle nevytáhl výš než k podprůměru.
Dvaadvacetilé (!) hrdince Kristýně se zhroutil svět, protože jí rodiče prodali jejího prvního a zároveň jediného koně . Teprve v této kruté chvíli, v potocích slz, pochopila, v jaké rodině to vlastně žije a že ji nikdo nemá rád a nikdo jí nerozumí.
Ale už má plán - spolu s kamarádkou si koupí statek a budou tam chovat koně. Jelikož právě nastoupila do svého prvního zaměstnání a roky chodila na brigády, jistě nebude problém, aby si koupila svého koně zpátky a aby jim banka půjčila. Vážně?
Na s. 38 přemluví kamarádku, aby jely do Jindřichova Hradce koně hledat. To jako čekala, že bude pobíhat u nějakého domku na dvorečku?
Jen co minuly ceduli Jindřichův Hradec věděla, „že za chvilku ho určitě spatří“.
Prostě zastaví první traktor a zeptá se, jestli někdo neviděl jejího koně. Jak prosté.
Náhodou si koupí noviny a náhodou je v nich inzerát, v němž nová majitelka koně hledá někoho, kdo by se o koně staral. Ten inzerát si dala, protože věděla, že se jí přihlásí právě Kristýna.
- s. 64 kolem druhé hodiny odpolední bych tam mohla být
- Pak si promluví s majitelkou - s. 67 ani ne po půl druhé hodině věděla Kristýna vše, co potřebovala.
- pak se pustila do práce a jela na projížďku
- nová majitelka koně Andrea už vyhlížela jejich návrat
- Kristýna se postarala o koně a pak si dlouho povídaly
- s. 70 Andrea souhlasila a pozvala Kristýnu na oběd.
Není na oběd trochu pozdě?
s. 66 Ve stájích téměř žádní koně nebyli. Jejich majitelé je nechali volně pobíhat po zelených lukách
s. 69 Kolem nich se neustále mísil dav, který si šel pro koně nebo se již z projížďky vracel
Nejsem si úplně jistá, kolik práce dá péče o koně, ale hrdinka zvládá chodit do práce, jet hodinu a půl do Jindřichova Hradce, tam se postarat o koně a jet hodinu a půl zpátky domů?
Už na s. 36 bylo jasné, čí statek je a jak to dopadne.
K „zápletce“:
- hrdina se jmenuje Alexandr Brown, aniž by autorka vysvětlila, jak k takovému jménu přišel
- sestřička se na první pohled zamiluje do švarného doktora. Doktor jí naznačí, že by nebyl proti nějaké aférce, ale sestřička usoudí, že to nebude láska a nepodlehne. Přesto se dlouho trápí, že to ani nezkusil
- pak se potkají na zábavě v Horní Dolní. Nechápu, proč by doktor z Brna vzal svoji přítelkyni doktorku („dámičku, která k smrti nenávidí venkovany“) zrovna tam
- hysterické scény, slzy, slzy a slzy
- pak na ni vřískl , ona vřískla na něho a byla ruka v rukávě
- tak aspoň poučení: s. 92 Nesčetněkrát slyšela v televizi nebo rádiu, že nejvíce násilí se právě spáchá v lese. Jenže něco jí říkalo, že právě s tímto mužem je v bezpečí. Takže se nechala odvézt do chaloupky jeho prarodičů a v duchu už si plánovala, jak se k zasnoubenému doktorovi stěhuje. Ale je si vědoma jistých rizik - sice neví, jestli ji znásilní, ale i kdyby, tak to nebude znásilnění, protože ho bezmyšlenkovitě miluje
- došlo i na romantiku, byť pochybnou - Otočila se na záda, Alexandr vyskočil na její tělo a beze slov hleděli jeden druhému do očí (s. 99) a Po společném aktu usnuli v objetí
- doktor se sice zdráhal, protože neměl prezervativ, ale hrdinka mu věřila, i když nebrala prášky. To potom bylo divení, že je těhotná
- pokud někdo hlídá prarodičům, kteří jsou na měsíc ve Františkových lázních, chaloupku, je právem překvapený, když se babička v chaloupce blízko Brno objeví v osm hodin ráno na Štědrý den. Bez dědy, ale to přece není důležité
- Kristýna a její matka přemítají nad tím, jaký měly trudný život . Když se vrátí opilý otec, Kristýna se pochlapí a odtáhne svou matku z moci tyrana do místního penzionu, který stál uprostřed města (do teď jsem žila v iluzi, že žijí na vesnici. Čert ví, jaké město tím míní). Navzdory rychlému ústupu si stihne vzít bundu, mobil a peníze na taxík. (s. 112) Popadla matku za ruku a táhla ji pryč z domu.
- zavolá jim taxík, ale ráno z penzionu odjede svým autem? (s. 117)
- Ráno se rozhodne, že pojede za svým koněm. Ve stájích na ni čeká nová majitelka, která si ji najala, protože sama nemá čas se o koně starat. To šla náhodou kolem? Nebo jí hrdinka zavolala a autorce nepřišlo důležité se o tom zmínit, i když jinak komentuje každou maličkost?
- s. 120 - Proč by otec dcery, který jí splní všechno, co chce, nesouhlasil s prodejem koně, kterého už dcera nechce?
- A pak musí zavolat domů matce (s. 128). Nenechala matku v penzionu? Ne, vrátily se domů, protože otec byl už týden nezvěstný. Ale to je nějak výrazně netrápilo
- Alex prožívá vnitřní muka. s. 129 Sám věděl o tom, že Ninu před časem požádal o ruku a chystají svatbu. (To je překvapivá novinka, sám budoucí ženich ví, že někoho požádal o ruku a bude svatba. Panečku.) „Kristýnko, odpusť mi, ale já ji prostě nemůžu jen tak opustit. Velký podíl na mé kariéře a úspěchu má právě ona, to ona mě vždycky hnala do učení a do toho, abych bojoval. Za to jí velmi vděčím. Nezaslouží si, abych se k ní zachoval nelidsky.“ Tohle byla chvíle, kdy i blbá hrdinka musela pochopit, že hrdina nebude taková výhra. Ale ne, ona ho přece miluje
- s. 140 její vnitřní bohyně se neustále snažila přemýšlet o Alexovi Kdepak se asi inspirovala?
- s. 143,144 ráno na procházku jít nemohla, protože neměla vycházky. Ale večer do restaurace klidně jde?
- s. 144 Už zhruba po 14 dnech nemůže dopnout zip zimní bundy a kochá se představou, jaké by to bylo krásné mít Alexovo dítě? S Alexem, který se jí chlapsky vyhýbá? Navíc s. 160 za pár posledních měsíců shodila nějaké to kilo
s. 182 [jaro]Bříško se jí začínalo rýsovat, ale prozatím se vešla do své velikosti oblečení.
- Najednou je únor. Zdravotní sestra nepozná, že je těhotná
- s. 163 Chudák osočený doktor se brání, že se snoubenkou „už dávno nespí“, přesto s. 164 „Miminko,“ Alexandr stál jako opařený, „já budu mít miminko,“ opakoval dokola. Kristýna zjistila, že ho nadobro ztrácí. Nina vyrukovala se silnou zbraní, kterou nemůže nikdy přemoci. Tak aby nepřipravila dítě Niny, která s Alexem už dlouho nespí, o otce, „dala se na útěk“. To si doktor myslel, že se bude množit dělením?
- Naštěstí, když si šla koupit do lékárny těhotenský test, stála před ní Nina, která si kupovala antikoncepci. Jinak by se Alex až na zlaté svatbě dozvěděl, že Nina není těhotná
- To jí dodá odvahu a jde sdělit své sladké tajemství Alexovi. Se kterým, jak autorka sama připouští, jednu noc prosouložila a jinak s ním všehovšudy asi šestkrát mluvila. Alex jí nevěří, že Nina není těhotná. K tomu, že je těhotná Kristýna se už jaksi nedostanou
- Při odchodu uklouzne a málem potratí. 3 dny je v nemocnici, kde Alex pracuje, a on se to nedozví. Ale dozvěděla se to Nina a dala Alexovi kopačky. A ten odjel někam na venkov, aby si to ujasnil
- A hrdinka každý večer doufá, že jí zavolá, odpustí a pozve ji k sobě
- Alex se vskutku ukáže, omluví se a pak už jen poníci, jednorožci a duha. OMG
Pobavilo mě, že hrdinka špatně spinkala, protože ji rušily po půdě se honící myši (s. 18). Což by se možná dalo tolerovat na statku, ale v rodinném domě?
s. 93 Ninu, teď už ví její jméno
To už věděla, např. s. 61 „Jo, Brown a jeho Nina.“
Používá zvláštní slovní obraty:
- neustále zdůrazňuje, že je „jediná dcera“ atd.
- s. 12 se její sen sesypal jako krabička ze sirek
- s. 17 Kristýnu oklepala zima
- s. 81 chvástala matka jednu chválu za druhou
- s. 90 Mráz, který nyní hostoval na každé věci, se ve svitu pouličních lamp blyštil.
- není nutné používat v každé druhé větě „svůj“
- s. 98 ve které žila jeho babička a bratr Tedy bratr babičky
- s. 104 křičela tichým hlasem
- s. 111 Kristýna ležela své matce na klíně a ta ji hladila po dlouhých hnědých hustých vlasech. Dlouho seděly mlčky
- s. 133 Vojáci pro ni znamenali velmi hodně.
- s. 136 Dívky se stejně jako koně přivítaly s otevřenou náručí a vzájemně se objaly. U koní si to nedovedu představit.
- s. 153 noční pyžamo
- s. 159 a políbila své prsty pravé ruky
- s. 162 „Co ty na to říkáš, Kristýnko?“ (...)
„Já?“
„Ano, ty?“
- s. 169 Takový odpočinek bych si dala říct, pomyslela si [Kristýna], jenže na odpočívání teď Kristýna nemá čas.
- s. 171 Myslivci se o svá divoká zvířata starají se vší počestností.
- s. 172 Sama nevyskočí na jeho bělostný hřbet s ramenem v ortéze.
- s. 184 taková poníženost Tedy ponížení
s. 12 kdy se rozhodnout postavit
s. 13 usnesly ona a její rodiče
s. 166 Panáka, kterého jí otec přinesl, jí nalačno nesedl.
s. 134 křičela na ni, až z toho do dveří vrazila matka s obavami, že se její jediné dceři přitížilo. (...)
Proběhla chodbou a div neporazila zvědavou a nic nechápající matku. Tu, která stála ve dveřích?
ji/jí - s. 12, 41
|
Registrace nového uživatele 
