Josef Polák: Tři kapitolky o Barunce Panklové (Boženě Němcové)
Tomáš Houška 1992
Autor už v úvodu jasně sdělí, co si myslí o špatných autorech, kteří si nejenom dovolují psát, ale jejichž paskvily i někdo vydá (na rozdíl od autorových hodnotných děl, což rozhodně nesouvisí s kvalitou jeho textu).
Proto i své dílo: s. 5 Připisuji tyto kapitoly kritikovi a muži spravedlivému, PhDr. Zdeňku Heřmanovi, jenž jediný neodmítl otisknout po roce 1989 mé stanovisko (ve Zlatém máji 1991 a 1992).
Konkrétně „reaguje na knížku Heleny Sobkové Tajemství Barunky Panklové“.
Sobková je takový jeho profesor Fiedler z Vídně. s. 43
Publikace Tajemství Barunky Panklové je záslužná v tom, že shrnuje potřebný materiál a spoří badatelům a zájemcům čas, aby nemuseli obtížně shánět dokumenty a literaturu po knihovnách, archivech a muzeích. (...)
Pro vědu mají význam i takové studie, které docházejí k mylným závěrům, ale objevují a ukazují slepou uličku a nutí k hledání cest a metod jiných, a v tomto smyslu má svůj význam i průzkum Heleny Sobkové.
Ano, někdo musel říct: „Tudy ne, přátelé.“ ;-)
s. 8
Helena Sobková se ve svých statích, článcích a rozhlasových projevech nezmínila o paralelním výzkumu PhDr. Miroslava Ivanova, což odporuje etice badatelské práce. Ivanov (...) Odvolává se zde na publikaci Talleyrand amoureux (Zamilovaný Talleyand).
Sobková: s. 97, kapitola XIII - Talleyrand amoureux. Tato kapitola byla i ve vydání z roku 1991
s. 17
Publikuje pouze jediný dopis vévodkyně, a tak by stálo za námahu prohlédnout pozůstalost M. Gebauerové v Památníku národního písemnictví. Udělat to autor?
Neřekla bych.
s. 25 Tohle mě pobavilo:
PhDr. Václav Řezníček, i když žil dávno před PaeDr. Helenou Sobkovou, vyvrací její názory.
s. 25
Při výkladu o dvou chvalkovických Barunčiných pobytech je nutné odmítnout formulaci Sobkové „německé Chvalkovice“ (na s. 101 její knížky). Riegrův Slovník naučný (1863) se o této vsi nezmiňuje, jen v jeho doplňcích čteme, že je to statek a farní ves spojená s náchodských panstvím o 790 obyvatelích ... Teprve Ottův slovník naučný (12. díl z r. 1897) popsal národnostní poměry: Roku 1890 se hlásilo k české národnosti 596 občanů, k německé jen 2. (V roce 1836 nemohlo tomu být obráceně.) Proč by ne?
Autor se odkazuje např. na knihu „ABC člověka“ z roku 1977.
A občas odporuje sám sobě.
s. 38
S rodovým původem souvisí otázka fyzické podobnosti dvou a více osob, ale to je záležitost velmi ošidná, klamná. Vždyť někdy jsou si podobní lidé, kteří nejsou v pokrevním vztahu, ani příslušníky téhož národa, ani současníky. (...)
Vědecky průkazně je tento jev demonstrován v knize ABC člověka. (...)
...prohlásila, že podobnost Němcové a Dorothey není vůbec frapantní a že ji naopak upoutala podobnost paní farářky Michaly Pacové (potomkyně Karla Němce, syna spisovatelčina) s Marií Panklovou, což by nebylo možné, kdyby obě nebyly z Panklova rodu.
Inu, aplikována sama na sebe...
s. 40
od prvního školního roku 1824/1925
s. 41 Tady jsem se ztratila:
Uvedl jen rok narození 1824, což byl ale rok zápisu. Podle toho by se Barunka narodila 4 roky po svém zápisu do školy a 8 let po svém křtu.
s. 42
Dále uvádí počet zanedbaných dnů v každém roce (68, 28, 36, 21, 19, 52, 59, nejvíce tedy v roce prvním a pak ve dvou posledních), takže z 1564 vyučovacích dní Barunka vynechala 286 za veškerou dobu školní docházeky, což odpovídalo 57 týdnům, tj. asi jednomu kalendářnímu roku.
Když se ty dny sečtou, tak vychází 283, ne 286.
No, tam kde má kalendářní rok 57 týdnů je možné všechno.
Tato publikace neprošla v redakci nakladatelství redakční ani jazykovou úpravou. Což měla.
|
Registrace nového uživatele 
