Rainer Holbe: Poselství andělů : setkání s neznámými bytostmi
Naše vojsko 1997
s. 45 Od té doby se směli v modlitbách zmiňovat pouze čtyři archandělé - totiž Michael, Gabriel, Rafael a Uriel.
s. 47 Důležitou úlohu hrají především čtyři z nich (...) jde o Rafaela, Michaela, Gabriela a Ariela.
Anděl Ariel taky existuje, ale jestli autor původně nemyslel Uriela.
Aniž bych to chtěla nějak zlehčovat - mnohé příběhy budí dojem, že jejich autor není zcela duševně zdráv.
Např. s. 63
Herečka, malířka a spisovatelka Lilly/Lilli byla s manželem na rybách.
Chtěl tento úlovek nějak zvěčnit. Tu Lilli poprvé uslyšela onen hlas: „Maluj!“
Herečka do té doby nenamalovala ani čárku. Výzva však byla tak hlasitá a zřetelná, že zajela do nejbližšího města, nakoupila štětce, barvy a paletu a namalovala mezitím už pozvolna se rozkládající rybu.
„Jak tam ten pstruh ležel, přišlo mi ho líto. Byl strašlivě opuštěný. Nebudete mi to věřit, ale znovu jsem zaslechla zřetelný hlas: Postav k rybě několik láhví piva!“
s. 64
Vyprávěl mi o jejích posledních hodinách i o tom, jak omyl mrtvé tělo své ženy a oblékl ji do jejích nejkrásnějších šatů. (...) Proto se ani nezúčastnil ženina pohřbu. To, co bylo ukládáno do temného hrobu, už beztak nebyla Lilli.
Tak proč ji tak pečlivě myl a oblékal?
s. 67-69
Curd Jürgens se seznámil se Simone, svou velkou láskou.
Pak nemladý herec potkal anděla - Mathildu. (Jednoho dne se jeho anděl vrátil na Zemi. Nemohl prostě odolávat lidské touze.) Vzal ji na večeři, oslavili svou první společnou noc v malém pařížském bytě, vzal ji na galavečer.
Lidé z nás nespouštěli oči. Muži osahávali svými pohledy její tělo. Ženy se na mě usmívaly, jako by mi chtěly říct: Přejeme ti ji. Konečně byl šťastný. Oné noci vzal Mathildu do domu vysoko v kopcích u Vence. Simone se odstěhovala. Projevila pro silný cit svého muže k této mladé ženě pochopení. Jestli spíš neměla záletného dědka plné zuby.
Pak jim dva dny a dvě noci visel na dveřích motýl, který ho vyděsil. A právem, protože to byla předzvěst smrti Mathildy. Anděl se vrátil domů...
Jürgens se s její smrtí nikdy nesmířil. Aby se nějak odreagoval, zinscenoval její pohřeb. (...) Když se nakonec vrátil do Vence, seděla u bazénu Simone.
Pak se rozhodl napsat o Mathilde knihu. Do toho šumění jsem zaslechl její hlas. Podíval jsem se na kožené křeslo před sebou. Ona tam seděla - neviditelná - se zkříženýma nohama a poslouchala mě.“ A těch patetických žvástů kolem. A pak se oženil s Margie a umřel. 
s. 73,74
Pan X letěl letadlem. Stevardka mu přinesla jídlo, ale hned přišla druhá, která mu ho vzala. Dokonce ho podezřívaly, že ukradl nevrácené nádobí. Všem kolem bylo zle, letadlo muselo nouzově přistát a on jediný odešel po svých. Z toho vyplývá IMHO jediné - že strážní andělé zbytku cestujících boxingu 737 jsou pěkné svině.
s. 75-77
Kathi není vždycky hodná, přesto má anděla, který ji chrání před zkoušením z matematiky. Byla vyvolaná jen jednou a příklad za ni vypočítal anděl. Ale tušila, že to tak nebude navěky. A byla tuze zvědavá na jeho vzhled. Milovala ho, protože byl vždycky na svém místě, když ho potřebovala. Nic jí nevyčítal a dovoloval jí dokonce i malé hlouposti. V obchodním domě jednou vzala balíček kuliček proti molům, aniž by ho u pokladny zaplatila...
A ještě jezdila na černo. Kathi však bylo onoho rána souzeno, aby zažila metodu mnichovských kontrolorů, kterou pokládala za skutečný podraz. Pomodlila se k andělovi a Tu náhle povstala jedna stará žena a dala jí do ruky lístek. A pak zmizela. Panečku.
Pokud v lese narazíte na skládku, třída andělů ji uklidí.
Dospělý chlap, který konečně získá práci, ale není schopný přijít přesně na pohovor v deset hodin, takže andělé musí posunout hodiny v jednom patře dozadu...
Na úřadě máme troje hodiny. A každé jdou jinak. Následujte sandál.
„Už jsem si několikrát sedla do auta a vyjela si se svými strážnými duchy na projížďku. Přitom jsem jim objasňovala, co je to semafor, přechod pro pěší nebo obchodní dům.
Pak potřebovala peníze na opravu auta. A nic se nedělo.
Abych to zkrátila. Prostě a jednoduše jsem své strážné duchy seřvala. Rozzlobeně jsem jim vysvětlila, že mám hluboké pochopení pro jejich nezájem o odporný světský mamon, ale zároveň jsem je připravila na to, že tato jejich ignorace mě nyní bude stát auto a následně i zbytek nervů. Do zítřejšího poledne, přesněji do třinácti hodin, jsem potřebovala čtyři tísíce marek a ani o fenik méně. ... Připojila jsem ještě několik tematicky blízkých stížností a ukončila seanci světelnou evokací. (...) Zřídkakdy jsem vnímala na druhé straně tak hluboké ticho jako v oněch pozdních hodinách. A místo, aby jí andělé odpověděli, že se jí na to můžou... vykašlat, zařídili.
Není mi úplně jasné, jak se od andělů dostal k utrpení zvířat na jatkách, vegetariánství a ekologii. Ale budiž.
Citát na konec: Klidně a s důvěrou hleďte do oblak nebo počkejte na to, že vás osloví vaše kočka, pes nebo kráva na pastvině. Neptejte se, buďte jenom připraveni na odpovědi. Uslyšíte poselství, které bude pro vás velmi důležité.
Amen.
Celé mi to připomínalo Dívčí válku: Karle Gabit hodil dopis do koše. Ihned mu zemřela žena a syn spadl ze skály. Gabit vyndal dopis z koše, udělal dvacet kopií. Žena se mu uzdravila a syn se zachytil v pádu o výčnělek stromu.
s. 30 We are english ghost
|
Registrace nového uživatele 
