Irena Piloušková: Hvězdy s nadějí
Akcent 2012
Tohle bude jeden velký spoiler.
Zápletka byla vskutku... zapletená. Pejsek s kočičkou se mají co učit.
Zakomplexovaná čtrnáctiletá hrdinka Jana zjistí, že její matka chodí s klukem, který ještě nedávno chodil s její nejlepší kamarádkou Any. Any se naštve a odkráčí středem.
Matka se rozhodne odstěhovat ke své sestře do Chebu, kde žije i otec hrdinky, kterého Jana nikdy neviděla, ani nezná ani jeho jméno. (Proč otec poslal její matce fotku sebe s miminkem Janou jsem nepochopila. Doporučeným dopisem.) Malý bratranec se bojí psů, takže psa dají k neznámému otci. Nebude ho ani moci navštívit, protože dceru by si vidět nechtěl. Pes je zjevně něco jiného.
Na s. 46 se tedy chtějí stěhovat k sestře matky, ráno je vše jinak a na s. 57 se stěhují k staronovému milenci Martinovi. I se psem. Jestli jsem to pochopila správně, tak jeden den plánují stěhovat se k tetě, po hysterickém výstupu se Jana ráno probudí a vedle ní na posteli sedí krásný, ale cizí, chlapec, ze kterého se vyklube její budoucí nevlastní bratr Erik. Sbalí si kufr a jen s pěti švestkami ona i její matka odejdou z bytu a bez jediné krabice odjedou osobním autem do nového bydliště. V autě si Jana uvědomí, že jí všichni vidláci můžou být ukradení, protože „mám rodinu a mám zpátky svůj život“ (s. 62).
Vilka není „ani velká, ani malá“, ale pokojíček pro čtrnáctiletou Janu se tam nevešel (a že šel upravit kamrlík se dozvíte až na konci), takže šestnáctiletý Erik náhle sdílí pokoj s čtrnáctiletou holkou a je z toho neskutečně nadšený. Má jen jedno pravidlo - má rád pořádek. To já taky, ale že bych si stlala peřinu (staromilsky nestelu peřinu, ale postel), i když jdu v noci na záchod?
No, Erik je citlivý a empatický a Jana má konečně bratra, kterého si tak přála. Taky mám bratra, ale úplně jsem se orosila při představě, že si spolu ráno zpíváme v koupelně, on nahatý ve sprše a já s kartáčkem v puse.
Pak je tu střih. Hrdinka je už skoro rok v nemocnici s anorexií (anorexii autorka odflákla). Půl roku se nevidí s matkou. Sestřička, která o ni má opravdu starost, sjedná schůzku, kde je ředitelka (čeho? nemocnice? školy?), nějaká úřednice, matka a podle oslovení „dcero“ asi i její biologický otec. Po minutě je po všem.
Pak ji navštíví kamarádka Any, která už není uražená, přes rok ji hledala a konečně ji našla. Jen tak mezi řečí jí sdělí, že její matka teď žije s jejím biologickým otcem.
Najednou je hrdince skoro osmnáct. V nemocnici není kvůli anorexii, ale „protože někdo platí, jen aby nemohla domů“ (s. 106).
Střih. Jana je doma u svého biologického otce, překonala trauma ze smrti psa a chystá se na první den na střední škole. A taky na brigádu. Bude hlídat děti.
s. 116 Za pětiletou Žanetou budu docházet „podle potřeby“. Vítka mám v pondělí, středu a pátek od šesti ráno, dokud se máma nevrátí. Kdy teda bude chodit do té školy? Na školu ani na brigádu už nedojde, protože právě ten den se bývalý milenec její matky Martin přijde zeptat, co má dělat se psem, který nechce žrát. Neví si rady, protože nikdy psa neměl. Jen ho má poslední tři roky, že. Ulevilo se mi, že pes nechcípl, ale žije u Martina.
Jana u něho doma kromě čokla potká i malou holčičku Verunku. Setkání se nešlo vyhnout, protože když máte na každém kousku místa její fotku, tak těžko ji zapřít. A všem je nám to okamžitě jasné. Až na konci knížky jsem pochopila, že ne všem nám to opravdu jasné bylo.
s. 125
[Martin, otec Erika] „Za to, co se stalo, odsuzuji Erika a Petru (matka). Ale nemohu je nenávidět, byla to má žena.“
„Proč Erika?“ Polknu.
„Měl být s tebou.“
„Chápu ho...“
„Bude se ženit. Verunka mu říká „strejdo“.“
Myslela jsem, že otcem Verunky je Erik, ale není. Má stejného otce jako Jana.
Pak se objevila matka s kufrem a protože ji Martin nemohl nechat na ulici, tak zase žijí spolu.
Martin má nehodu a umírá.
Matka se vrací k biologickému otci Jany a Veroniky a žádají o adopci své vlastní dcery? Nebo možná žádala Jana o svěření do péče a soud prohrála. Hlavně kvůli své pracovní vytíženosti. Dům prodá, peníze dá na charitu a požádá o místo v léčebně pro anorektičky, kde si vybere svou pacientku, aby jí pomohla, jako jí pomohla tenkrát ta sestřička. To všechno s devíti roky základní školy.
Ach...můj... Bože.
Technická poznámka - je tam spousta bílých míst, kde si písmena a slova musíte prostě domyslet. Někde cestou se v tiskárně stala chyba.
Z nějakého důvodu autorka dělí slova a násobí hlásky. To je otravné + v poměrně dlouhé pasáži dělí každé druhé slovo na písmenka (S-l-e-č-n-o atd.).
s. 29 Na cestu jsem si vzala novou mp3
s. 61 Vytáhnu svou starou mp3
Ne že by nemohla mít dvě, ale bo rodina je na pokraji nouze, tak o tom dost pochybuju.
s. 102 sto semdesáti
s. 124 jménoj
s. 138 děti ve školce se mě ptali
|
Registrace nového uživatele 
