Kristýna Pivodová: Strach z lásky
Víkend 2003
 
s. 92
It’s could be love! Really?
s. 112
„Nemyslíš, že se chováš trochu jako puberťačka,“ zeptá se mě...
Karolína Becková: Profese - zamilovat se
Zapeklitý případ pro Amora
Je naprosto jasné, kde se autorka inspirovala - bohužel.
Začala v Luhačovicích, za což dostala velké plus. I když mě děsí představa hrdinky, která „v zelených hedvábných šatech, které patřily do dob, kdy se v lázních scházeli ještě lidé jisté úrovně“, s krajkovými rukavičkami k předloktí a kloboučkem kráčí kolonádou...
Autorčin styl je patetický a některé věty jsou až směšné.
s. 11 ...co ji však na něm upoutalo, byla jeho hlava.
s. 16 ...doktor se jí přiznal, že je zasnoubený, ale že by přesto ve vztahu, měl tím nepochybně na mysli sex, jenž spolu už několikrát provozovali, rád pokračoval.
s. 62 Nepřestával ji však při tom celovat
Hrdinka měla trudný život, protože ji muži (většinou chlípní doktoři) pronásledovali na souši, ve vodě i ve vzduchu. Naštěstí si uměla poradit - tu mu chrstla víno do tváře, tu ho vzala květináčem do lebky, tu ho „silným úderem přes jeho nejcitlivější místo srazila do bazénu“...
Naštěstí Denisa „nebyla nějaká prostá vesnická dívka, ale byla příliš chytrá a krásná“. To se mi ulevilo, i když to tak nevypadlo. Ale pochopila, že hrdina není psychopat a změny nálad znamenají „velice citlivou duši“. Nicméně měřila všem stejně, tak i hrdinu shodila z lodičky do přehrady.
Nepřekvapilo mě, že se hrdinka na s. 42 přiznala, že se jí dějí podivné věci. Jestli už se vám někdy stalo, že vás přivřely dveře na fotobuňku nebo se neotevřely - jste stejně unikátní jako hrdinka. Můj život má konečně smysl - příštího boháče, který předstírá, že je zahradník, budu čestně varovat předem. Ale Denisa má i jiné schopnosti - způsobí bouři na moři, trefí hrdinu poslepu botou do hlavy... To se vždycky hodí.
s. 21 To je všechno, ptala se v duchu Denisa.
Co mají spisovatelé proti otazníkům u vět tázacích?
s. 59 Sklonila se nad talíř a polkla první porci pizzy. Nemohla jsem se zbavit představy, jak do sebe hrdinka na jedno kousnutí nacpe klínek pizzy.
Vážně by mě zajímalo, jestli je možné dostat se z moře na 20 metrů dlouhou jachtu bez žebříku, na který hrdina zapomněl (s. 84-88).
s. 88 ...zvedl ji do náruče. Pak s ní sestoupil dolů do kajuty.
s. 86 sestoupila po několika schůdcích do kabiny
s. 89 vylezl po schůdcích na palubu
Je technicky možné slézt dolů do kajuty s hrdinkou v náručí? Při příštím výletě jachtou to vyzkouším.
Bouře na s. 89 nahnala strach i Dominikovi, ale přesto s. 90,91 hrdinku „jednou rukou pevně tiskl k sobě, nohy zapřené o podstavec kormidla, druhou rukou pohyboval kormidelním kolem tak, aby stále mířili proti vlnám (...) v temnotě zuřící bouře“. Naštěstí po chvíli „vpluli do klidných vod přístavu“. Tam si bouře netroufla.
Proč měla hrdinka zelené oči a na s. 114 byly temně modré?
Oba hrdinové mají neutuchající touhu sdělovat tomu druhému „zajímavé informace“, takže chvílemi to vypadá, že autorka opsala kus průvodce nebo heslo ze slovníku.
Na s. 129 se leccos vysvětlilo - a oči mu spočinuly na diplomu jejich starého pražského rodinného psychiatra. Hrdinovo tajemství je příliš děsivé, ale odvážně ho prozradím. Je příliš... bohat.
Autorka neřeší jazykové bariéry, takže Denisa dokáže umluvit francouzského policistu, v Itálii bez problémů koupí maso a řezník jí ho nakrají na kostky...
Bíle: Dědek, který hrdinku pronásledoval, nebyl nikdo jiný než hrdina, který toužil vědět, jak se hrdinka chová, když on ji nevidí. A pronásledovaná žena, za kterou se hnali celou Evropou nikdy neexistovala, byla to hrdinka sama. Což je dobře, protože hrdina by se jako detektiv neuživil. *
s. 142 V posledním okamžiku se dlaň zastavila, rozevřela a (...) spatřila hrníček , který zapomněla v práci, když odkráčela středem a který podle s. 7 měl sloužit jako květináč. A vešel se mu do sevřené dlaně.
Druhý díl by se mohl odehrávat v Kroměříži a hrdinové by se v době vycházek scházeli v zámeckých zahradách.
s. 33 Rychle změnil směrem a vystartoval za ní
s. 50 A trochu pomoct z řešením toho případu
s. 52 Měl’s
s. 152 vzpomněa
Láska pod tropickým sluncem
Helena, kamarádka hrdinky z prvního dílu, je také neskutečně krásná a má zelené oči.
Ale proplétat postavy není pro autorku to pravé. Na s. 173 v první kapitole navštíví Denisa Helenu v Brně, aby jí pověděla všechno o Dominikovi a jak budou cestovat po Evropě.
Jenže na s. 108-109 v deváté kapitole prvního příběhu se potkají na letišti a Helena se diví, kde se tam Denisa vzala a Denisa jí vypoví celý příběh jejich seznámení atd. Hloupé.
A jako bezpečnostní opatření jí bude každý týden posílat telegram, ale na s. 108 to byla Helena, kdo chtěl poslat telegram Denise, že by se za ní ráda zastavila doma - až se vrátí z Thajska.
Časově to nevychází. Navíc v druhém příběhu se při setkání na letišti šťastná Denisa vrací domů, v prvním teprve přestupuje a letí do Paříže. Navíc neodpovídají ani dialogy.
s. 108 „Deniso, to snad není možné?!“
s. 189 „Deniso (...) co tady děláš?“ atd.
s. 182 Vzala na vědomí, že se Denisa vrací domů a je velmi šťastná.
Denisa žádné telegramy neposílala a navíc se vrátila v depresi (s. 132).
Od cestovní kanceláře, která „patří k těm dražším“ bych čekala, že do Thajska nepošle dva delegáty, které našla na ulici a kteří za sebou mají jen základní školení a trochu umí anglicky.
s. 238,239
[Helena] „Nemáš něco k pití, já nemám vůbec nic.“
Lukáš (...) nesl láhev pravé skotské.
„Kdes ji vzal?“ Helena se upřímně podivila(...)
„Koupil jsem ji ve Vídni v tranzitu.“
Stejně jako Helena na s. 189 Koupili si každý láhev whisky dobré značky. A to prej Helena normálně moc nepila. (s. 182), i když k večeři si dala dvě skleničky pravé skotské - Jinak by snad Helena v noci ani neusnula.
s. 166 než včera večer před odletem z Prahy
s. 182 sice odlétali z Brna, ale co už.
s. 269 „Kde jsi pracoval před touhle dovolenou?“
„V Kambodži.“
To už víme ze s. 242 Jsem doktor Harry Pembroke z mise OSN v Kambodži, toho času na dovolené.
Ještě že autorka nepíše detektivky, protože když jste na útěku s prostitutkou, která živí ovdovělou matku a jde po ní mafie, tak nejlepší věcí je nechat v pokoji vzkaz s kým, proč a kam přesně odjíždíte. Navíc prostitutka Lukášovi ukázala věci, o kterých ani nečetl. Pak usoudila, že matka je zaopatřená na dva roky dopředu, takže může s klidným srdcem odejít.
s. 171 „Ahoj Heleno,“
s. 174 Nedělo mu to potíže
s. 188 „Co si dáte k pití,“ zeptala se.
s. 215 a nabídl ji orosenou sklenici
s. 216 „...profesionálkou?“ Spustil útočně.
s. 224 a dvěma odstíny růžové, Tak nádhernou
s. 231 „...každý.“ Zabručel.
s. 235 Botičky na vysokém podpatku ji přidaly pár centimetrů na výšce...
s. 237 „Někdo ji to donést musel.“
s. 253 Bál se o ní
s. 265 sádrovou sochu (...) Při pádu sádla pukla
s. 279 „...kam .“ Pokračovala najednou smutně.
s. 281 a dala se odvést k letišti ?
A tohle někdo vydá. Dvakrát.
Julie Garwood: Nevěsty Claybornů - Bílý květ
***1/2
|
Registrace nového uživatele 
