Lenka Lanczová: Zadáno pro Blížence
Víkend 2009
Varování /pokud jste ještě nečetli/: budu prozrazovat.
Celé dva díly Eva moralizovala, aby ve třetím díle přišla do jiného stavu tak nečekaně jako podzim do Krušnohoří.
Přišlo mi, že některé scény zbytečně opakuje - jo, zase jí nenapsal, bla, bla, bla, zase neví, jestli si má vybrat Petra nebo Pavla, bla, bla, bla. Tedy ví, ale když jeden je tady a druhý nee. Když už spolu mluví, tak se většinou urazí, aby mohla fňukat, zatímco hrdina stále opakuje svoje moudra. On žárlí, ona žárlí, ale pak se k jejímu těhotenství postaví jako chlap a jeho rodina ho podpoří, zatímco její rodina vyšiluje, protože kupodivu není ze zázraku stvoření vůbec nadšená.
Zhruba v pátém měsíci začne inteligentní hrdince (s. 150“Čteš červenou knihovnu?“ „Dovol?! Nečtu ji vůbec! Pochybuješ snad o mém IQ?!“ „Ne, vůbec ne. Dělám si psinu, přece vím, že chytrá holka jako ty má jiné zájmy.“) vrtat hlavou, proč s hrdinou dosud žádná neotěhotněla. A tady je jeho vysvětlení: žádnou nikdy nemiloval, takže to byly jednorázovky, holt jen s hrdinkou došlo na opakování a i přesto, že si dával pozor, se jaksi přihodilo to těhotenství. Sice o tomto „nebezpečí“ věděl, ale dobře se umyl a hrdinka byla tak hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí, veselá, že to tak nějak riskl. Hm. Otázkou je, jestli by byla těhotná, kdyby četla červenou knihovnu nebo dávala pozor v biologii.
Takže když si v knihovně se studem místo hodnotné literatury půjčí Věčnou Ambru, dá se doma do pečení. A do toho porod. V bolestech strčí do trouby jeden, druhý i třetí plech, ale u toho se už z dvaceti dostala na šest minut. Takže se osprchuje, převlékne do kalhot a přichází myšlenka, že musí do porodnice.
Kamarádce se nedovolá, takže vytáhne koláčky, dá do trouby poslední plech a celá zpocená zazvoní u bytu sousedky. To už jsme na třech minutách. Pak jí praskne voda, takže se převleče do šatů a zavolá kamarádovi, který doma je.
A do konce knížky fňuká, jak je to s dítětem těžké. A co tak jako čekala? Ale všechno zvládne a naštěstí nedopadne jako švagrová, která po porodu „strašně zmaminovatěla, ač měla krásně upravené vlasy“. Ale svatba byla úžasná, a pak už zjevně následovala jen samá pozitiva a sociální jistoty.
s. 15 ...ruku. její
s. 31 knihy od Jindra
s. 49 „Nemám vycházku, moulu,“
s. 125 kapišku!!!
s. 150 tábře
s. 152 nepronášela moudra ni předpovědi
s. 162 holku (...) jsem typovala na jeho novou známost
s. 171 „Tychle peníze…“
s. 180 stehů vniřních
s. 182 na isnpekci
s. 195 Nebudde
|
Registrace nového uživatele 
