Zora Dvořáková: Popravení, kam jste se poděli: příběh jednoho výzkumu
Eva 2013
Bude to dlouhé a (uznávám) trochu nepřehledné.
Kniha se nese v duchu „o-jak-je-složitá-práce-badatelská“ a „kdo-všechno-co-odflákl“, např. str. 22
Byla to ze strany úředníků lenost, nebo lhostejnost, či evidentně nechuť? Nebo se v tom odráželo jejich letité politické smýšlení? Ostatky popravených z politických důvodů a jejich pozůstalými se nechtěli vůbec zabývat? Autorka má zjevně neustálý pocit, že po ní jdou temné síly, např. str. 58 Měla jsem pocit, že jeho počáteční ochota setkat se, byla zviklána někým jiným, kdo si možná myslí, že by se tato záležitost už neměla znovu přezkoumávat.
Mám ráda knížky typu šli jsme tam a zjistili jsme toto a toto, ale ne šli jsme tam, padalo listí, sluníčko svítilo, nikdo nám nepomohl, nikdo nekonal svou práci, jak měl a nezajímal se o náš výzkum, bla bla bla bla. Navíc je těžké pracovat s lidmi, kteří si nepamatují, co dělali 7. prosince v poledne před 54 lety. Děsí mě, že autorka je schopná doslovně citovat dopisy, které odesílá.
Po str. 85 se výrazně zlepšila. Baví mě „konspirační“ teorie o místě pohřbu Milady Horákové.
Na knize pracovali dlouho a než ji vydali, tak pro mě některé jejich objevné informace zase tak objevnými nebyly. Viz Heliodor Píka/Jaroslav Kos, srovnej Stanislav Motl: Cesty za oponu času, kapitola Tři muži a smrt.
Navíc na str. 66 autorka uvádí, že J. Kos je zmíněn i v dokumentu „Bez milosti“ z roku 1998, v časopise Metro (datum neuvedeno) a Mezi písemnostmi byla i smlouva České televize s prof. Kosem na jeho vystoupení v publicistickém pořadu „Generálova oběť“ z 20. 6. 1997. Z toho vyplývá, že se už před deseti lety v rámci pořadů o Píkovi hovořilo o konzervaci jeho těla - ale toto téma bylo vnímáno jen jako okrajové. Překvapující je, jak jsme se téměř detektivně k prof. Kosovi dostávali a že během deseti let toto téma zapadlo, jako by se o ně nikdo předtím nezajímal. Až teprve vloni se Luděk Navara ve svém článku o Heliodoru Píkovi zmínil i o prof. Kosovi. Nejsem si úplně jistá, kdy ten článek vyšel, jestli se rok zpátky počítá od data výzkumu (2008) nebo vydání knížky (2013).
Ale došlo i na Stanislava Motla a jeho Cesty za oponu času (Stopy, fakta, tajemství). str. 69
Primář Novák však setkání se Stanislavem Motlem odmítl se zdůvodněním, že má za sebou naši návštěvu, z níž je stále ještě v šoku, takže nikoho dalšího nepřijme.
str. 97 že jde o 72 společných hrobů
str. 99 že společných hrobů je 70
str. 127 K zatčení Františka Suchého ml. došlo 15. dubna 1952. K zatčení jeho otce 22. května 1952 a matky 11. listopadu 1952.
str. 128 Zatčen byl 22. 5. 1952. Jeho žena Olga 9. 11. 1952. Tohle opravdu nebudí důvěru v celou akci :-/
V tomhle jsem se ztratila:
str. 100
Ten byl přítomen v roce 2000 otevření hrobky Číhalových. Viděl, že se vnitřní vyzdění sesulo a také rakve se rozpadly, avšak zachované lebky potvrzovaly vyšší počet pochovaných, než dosud podle záznamů rodina věděla. (...)Výpis z karty hrobového místa (...) Praví se v něm,(...) byly v hrobu uložené ostatky těchto zemřelých: Horák Karel - datum úmrtí 24. 2. 1943 (dědeček paní Kubešové), Horáková Eleonora - datum úmrtí 17. 3. 1967 (babička paní Kubešové), Číhalová Sylvestra - datum úmrtí 28. 12. 1967 (maminka paní Kubešové). (...)Hrob měl být založen už před druhou světovou válkou a byla v něm pochována třináctiletá dceruška Horákových. Nyní je v něm uložen i otec paní Kubešové, Valerián Číhal.
Napočítala jsem jich pět, takže mi není jasné, proč se dál dlouho mluví o třech tělech.
str. 115 Dosud jsme byli informováni, že v hrobě mají být troje kosterní ostatky členů rodiny...
str. 92 Kubešovi na základě těchto informací v roce 2000 otevřeli při běžné údržbě rodinnou hrobku a zjistili, že v ní mohou být vedle rodinných příslušníků i další neznámé ostatky. Problém je v však v tom, že se v padesátých letech v Soběslavi rušil starý hřbitov a ostatky příbuzných se odtud přenášely do hrobů na novém hřbitově.
str. 115 Čekalo nás překvapení. Těch ostatků bylo víc, uviděli jsme pět lebek...
Takovou si s tím dala práci, ale na rejstřík už jí síly nezbyly :-(
Autorka je chvílemi i vtipná, byť to asi nebyl její úmysl. Nebo je fanynkou Járy Cimrmana.
str. 61
Toho dne bylo mizerné počasí. Šnůry deště byly chvílemi tak husté, že stěrače měly co dělat, aby tu záplavu vody zvládly. Nicméně dojeli jsme do Plzně včas.
Už jsem čekala jen na větu: „Při průjezdu Starou Boleslaví dostal můj spolujezdec kolega Hraběta právě v místech, kde byl na prahu románského kostelíka zavražděn svým bratrem Boleslavem roku 929 nebo 935 – o tom se dosud vedou spory – kníže Václav, žízeň.“
str. 62,63
Prof. Kos nám umožnil, abychom se seznámili i s prostředím pitevny. Od demonstrátora pana Němečka jsme si ještě vyslechli, jak zmíněné konzervační postupy probíhají a viděli jsme i lihové kontejnery s částmi těl připravenými k pitvě. Také nám byla ukázána řada konzervovaných exponátů, které tu jsou rovněž pro učební účely. (...)
To už bylo po jedné hodině a prof. Kos nás vybízel: „Jděte se naobědvat do menzy. Vždyť už musíte být hladoví. (...) Ale my jsme na oběd neměli ani pomyšlení. Myslela jsem si, že příčinou byla exkurze po pitevně, ale ono ne. Chtěli jsme ještě stihnout prohlídku matrik v krematoriu...
str. 47 Státní bezepečností
str. 52 takto přišel na informaci, že tělo popraveného Heliodora Píka... Zvlášť když o kousek dál uvádí: Ačkoliv už v prvotní informaci Milana Píky...
str. 106 světové věřejnosti
str. 111 a dojasní s nimi další postup [?]
str. 81 Proto jdete-li po vytypované stopě...
str. 92 mají více typů pohřbení Milady Horákové...
Internetová jazyková příručka praví: příklady: vytipovat priority; zdroje rizik byly vytipovány na základě analýzy; na funkci vytipovali dva kandidáty; za prioritní škodliviny byly vytipovány nepolární extrahovatelné látky v podzemní vodě
poznámky k heslu: PČP, NASCS a SSČ zaznamenávají též podobu vytypovat. NASCS a SSČ pak této variantě přisuzují význam ‚vybrat/stanovit jako (vhodný) typ‘. I přes zachycení ve zmíněných příručkách bychom sloveso vytypovat k užívání nedoporučovali. Lze totiž pochybovat o tom, zda se zmíněný význam v současných českých textech vůbec uplatňuje. Je pravděpodobné, že se sloveso vytypovat (a také *typni si, kdo vyhraje apod.) často objevuje mylně místo náležitého vytipovat, tipnout si.
Bylo by dobré ujednotit se v psaní, použít „pí“ a „paní“ v jedné větě je divné. (str. 120 a pí Pekárikové přibyla paní Mokrošová... )
|