Tiffany : Píseň lásky
Desire 4/95
  Další otravná hrdinka. Ale hrdina to trochu zachránil. Aby tomu překlad dal na zadek.
s. 13
„Jsem celé ucho.“
s. 22
„Na jeviště vstoupili Willie Nelsonová a Waylon Jennings.
Tenhle Willie Nelson? 
s. 65 Vždyt
s. 43 Natáhla se, aby pustila rádio. „Radši ne,“ Dakota položil svoji ruku na její, aby jí zabránil otočit knoflíkem. „Momentálně mě hudba jiných lidí deprimuje. Na str. 69,70,80 a 118 ho nedeprimovala. na str. 70 dokonce tvrdí: „A taky poslouchám rádio. Člověk potřebuje přijímat, aby mohl ze sebe něco vydávat.“. Navíc ona rádio pochopí jako televizi „Nechápu, jak vám může čtení a koukání na televizi pomoct napsat písničku.“
Tiffany White ve svých knihách ráda mluví o skutečných lidech. Ale kdo (kromě mě) si pamatuje Dwighta Yoakama a Billyho Ray Cyruse (z doby, kdy byl zpěvák a ne tatík Hannah Montany)?
Viktoria Gordon: Láska a zákon
Romance 10/95
Oblíbené slovo: leta
Ztratila jsem se už v první kapitole.
s. 14
„Jistě, chápu... Ms Sinclairová.“ I přes hebký tón svého hlasu, neutrální oslovení - ani Miss, ani Mrs - vyznělo jednoznačně ironicky. Pak si našla pasáž v jeho knize. „Zdá se, že máte něco proti užívání oslovení „Ms“ (...) „Jen nerad oslovuji ženu zkratkou. To se hodí tak nejvýš do textu, ne do řeči.“ (...)
„Když ze zkratky Mr není jasné, jestli jste ženatý nebo ne, tak proč by žena měla být nucena- “ Ale on používá neutrální Ms, takže nechápu, o co jí šlo. A používal ho hojně, nejen v psaném textu.
Když ji bral za zápěstí, měl zastřený hlas. Prsty ji jemně pohladil po jemné kůži na vnitřní straně. Bylo to jako polibek. Odtáhla se. (...) Přestože se jí již nedotýkal, stále cítila jak jí hoří zápěstí (...) Hlas měl jemný, oči blízko (...) viděla v nich touhu. A to všechno PŘES TELEFON?!
Objednal hrdince jídlo, aniž by se jí zeptal.
s. 26 „Říkala jste, že odpoledne musíte ještě do práce. Proto jsem vám neobjednal biftek. Je to těžké jídlo. Tak jí objednal dietní pečenou kachnu. Navíc si objednali na str. 24 a na str. 26 se jí ptal, jestli si ke kachně dá víno, takže nechápu, proč se potom tak divila, co jí přinesli.
s. 62
Nevěděla, jestli ho má pozvat nahoru na kávu - ještě ke všemu neměla doma mléko - nebo na skleničku - kromě zbytku sherry také nic neměla. Přesně tohle řešila už před obědem na str. 47
Stejně neměla doma ani kapku mléka a z alkoholických nápojů už vůbec nic. Ale během oběda se jí doma vylíhl aspoň zbytek sherry.
Čeština má vskutku svá kouzla.
s. 63 Přecházela právě ulici z mlékárny. Pokud jste se v tom ztratili - byla v mlékárně, pak vyšla z obchodu a chystala se přejít ulici. A málem ji přejelo auto, jen tak tak uskočila na chodník. A v autě seděla na sedadle spolujezdce hrdinova milenka. A ne, hrdinka se před vstupem do vozovky nerozhlédla. A ne, autorka už to nijak dál neřeší.
Hrdina hrdinku fascinuje svými protiklady. Kdyby nešlo o brakovku, byl by minimálně náladový, ale spíš psychopat. A neodradilo ji ani fyzické násilí.
s. 77 Prolétla vzkazy, které měla na stole. Většina z nich byly od Phelana...
Scéna na str. 80-84 mi přišla technicky nemožná.
Vtom ji bez jakéhokoliv varování zvedl z gauče, padl na její místo a Vashti přehnul přes kolena. Jednou rukou ji držel za obě zápěstí, druhou její nohy (...) S rukama nad hlavou a tělem mezi jeho nohama ... Hladil ji na citlivém místě z druhé strany pod kolenem(...) Loktem si ji držel tak, aby nemohla kopat. (...) Vzal jí prsa do dlaní (...) Vashti toužila osvobodit si ruce... Opravdu měl ruce jenom dvě?
Celou dobu jsem čekala, že autorka vysvětlí, proč se hrdinka jmenuje Vashti, ale zjevně je to v Austrálii běžné jméno.
Taky jsme se nedozvěděli, jestli X byla opravdu milenkou hrdiny a jak se vyřešily nesrovnalosti v účetnictví. Ale co, hlavně, že odešli vstříc zapadajícímu slunci. |
Registrace nového uživatele 
