S. C. Stephens: Bezhlavě
Dobrovský 2014
 
Moc se mi do ní nechtělo - mám radši klasické romance než různé mnohoúhelníky. Ale tak neskutečně hloupou knížku aby jeden pohledal.
Jediné plus dávám za to, že se hrdinova kapela jmenuje „D-geni“, což mi připomnělo jednoho nejmenovaného člověka z lopuchu :-) Ale na 549 stran je to dost málo.
Původně jsem chtěla psát některé pasáže bíle, ale pak jsem si řekla ne a prostě budu prozrazovat. Celou knížku jsem si říkala, že hrdinka nemůže být TAK blbá. Byla.
Její přítel A a ona bydlí u jeho přítele B. Zatímco je A v práci, má s B techtle a když se s A rozejde, protože ten si najde dokonalou práci a byli by dva roky od sebe, má s B i mechtle.
A však práci odvrhne, vrátí se s prosíkem, takže s B má mechtle jen občas. A domluví se, že spolu budou mít jen techtle.
A pak přijde s otázkou, jestli bude B vadit, když bude spát i s A. Měla to chudina o to těžší, že oba byli krásní a dobří v posteli.
Nakonec B řekne, že je konec. A teď přichází „zápletka“. B se nám vyspí se sestrou hrdinky, i když slíbil, že to neudělá. (Nakonec se ukázalo, že se sestrou spal někdo jiný, ale hrdinka to prostě z náznaků pochopila takhle a B jí to nevysvětlil. Jeho chyba.)
Nejzábavnější mi přišlo, že hrdinka měla jasno, kde je chyba - v příteli A. Ten mohl za všechno a hlavně si dovolil mít poznámky o jejich upadajícím vztahu, zatímco hrdinka měla plnou hlavu B - co s kým kde asi tak dělá, byť mu jasně řekla, že je mezi nimi konec. Ale tak nějak čekala, že se bude trápit a soužit a na žádnou jinou se ani nepodívá. Hrdina B byl sice děvkař první kategorie, ale měl pro to své důvody. Zatímco chudák A nemusel ani nic říkat a dopadl jako krtek s lopatkou.
Nakonec po nějakém scházejí a rozcházení to znovu B rozsekne s tím, že je opravdu opravdu definitivní konec. A hrdinka neví, jestli je tohle přesně to, co chtěla. Pak přicházejí zábavné scény, kdy hrdinka žádá přítele A, aby příteli B šel domluvit, aby nebyl při sexu se svými novými objevy tak hlasitý a ty blbky mu neustále neopakovaly, jak je dobrý a jak se jmenuje, protože to on přece ví. A se do toho samozřejmě nechce, takže má další černý puntík. Je to sice dům B, ale takhle si to hrdinka opravdu nepředstavovala.
Na str. 359 si A dovolil hrdince říct „ne“ a to neměl dělat. Sice se dál chovala jako rozmazlený fracek, ale konečně měla pocit, že je v právu. Bavila mě hrdinčina představa, že se všechno všecičko točí jen a jen kolem ní. Ale popravdě byla opravdu neskutečně otravná a hloupá. Navíc měla neustále pocit, že bude zvracet a na můj vkus zbytečně často hrdinu fackovala. Na jedné straně ho litovala, že ho otec bil - a na druhé ho tloukla jako žito.
Jen nechápu, proč si autorka dala tak malý cíl, IMHO se mohla zamilovat do celé kapely a nestřídat jen dvě postele, ale rovnou postelí pět. Nějak nepobrala myšlenku, že si musí vybrat. Takže když došlo na lámání chleba, vybrala si A. Ale nechtěla ztratit ani B. Propááááníčččka. Když ho neměla, tak ho chtěla zase zpátky. Jak prosté.
Na str. 388,389 si konečně vyznali lásku. Což mohl být krásný konec, ale ne. Roztáhla to na dalších 150 stran. Na s. 392 přišla myšlenka, že by to přece mohla táhnout s oběma, no ni? Ale jen proto, aby ani jednomu z nich neublížila.
Ve chvíli, kdy B pochopí, že hrdinka se opravdu není schopná rozhodnout - odchází. Ale při polibku na rozloučenou je přistihne A.
A už ji taky nechce, takže ve chvíli, kdy máte pocit, že konečně dostala, co si zasloužila a nemá ani A ani B, přijde další veletoč.
A se s B popere...teda B ví, za co to má, takže se nebrání.
s. 475
Konečně jsem se dokázala pohnout! Bez zaváhání jsem se vrhla k zemi, abych vlastním tělem ochránila Kellana. Dennyho noha, která měla Kellana zabít, se trefila do mého spánku. Noha, která ho měla zabít, ji poslala jen na pár dní do nemocnice. Naštěstí jsem už měla vydivíno.
Zhlédli jsem (s. 99)
..jen tek z legrace... (s. 118)
...za chvilku,“ Tišil... (s. 343)
Nejsem si úplně jistá, jestli se mi líbí, že nepřekládají slovo „ready“.
s. 125 ...kaněc filma. ???? To bych od hrdinky, která do 21 let nikdy nejela vlakem nečekala.
Zbytečně často opakovala, jak jsou hrdinové dokonalí, dokonalí, dokonalí.
Na základě s. 14, kde měl hrdina ještě světlé vlasy, jsem si ho představovala jako Kurta Cobaina, ale na str. 187 a 527 měl vlasy černé.
A co je mnohem horší, druhý a třetí díl jsou zase o ní! :-(
Nelze než skončit slovy klasika: Těsně před koncem, při výkřiku „Pomoc! Zloději!“ čtvrtina diváků odešla. Byl to ponocný, kterému začínala služba. Nakonec pan Živný na scéně definitivně usnul, Bobeš konečně nalezl, co hledal, a nebylo tedy již o čem hrát. Ještě že inspicient včas oponou trhnul a my mohli jít k šatně. Tam však pro mne drama teprve začalo. Seznal jsem totiž, že mi ukradli svršky. Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil a vyjeli jsme ku Praze. Cestou mi doktor Šavrda sdělil, že společnost, jejíž umění jsme právě zhlédli, hodlá prý napřesrok uvést mé aktovky „Prodaná láska" a „Ženich z hladu.“ To mi dodalo. „Ukradli klobouk, hůl i převlečník,“ řekl jsem svému příteli, „všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, ale tohle bych, Šavrdo, tohle bych nepřežil!"
|
Registrace nového uživatele 
