Barbara Cartland: Hon na manžela
Baronet 2011
 
s. 46
...byl mezi nimi dokonce poslanec parlamentu, ženatý muž se čtyřmi dětmi. Když se Andrina rozhořčena bránila jeho polibku, tvrdil, že má o ni zájem jen jako o voličku.
I když ženy v Anglii získaly volební právo až v roce 1918, nezletilá hrdinka byla voličkou už v roce 1816.
s. 89
„Mám zájem o tu nejkrásnější klisničku, jakou jsem kdy viděl,“ prohlásil. „A právě jsem se dozvěděl, že se jmenuje Andrina.“
Nepřestával jí skládat poklony.
Poklona je zjevně subjektivní záležitost.
s. 160
„Jednou měl loveckého psa, k němuž nesmírně přilnul - a vévoda nařídil, aby ho zastřelili.“
„Ach ne!“ vykřikla Andrina. „To nesnesu!“
Nicméně smrt nějakého dědka ji nechala chladnou - s. 150
„Právě jsem ti to chtěl nabídnout, moje milovaná,“ řekl. „Můj otec zemřel, takže teď se můžeme vzít.“
„Ach Hugo, Hugo!“
S jásotem ho objala kolem krku a on ji nepouštěl z objetí, bez ohledu na Andrinu, která stála jako zkoprnělá, neschopna pohybu...
BC to povýšila na vyšší level - pitomá hrdinka měla ještě pitomější sestru.
|
Registrace nového uživatele 
