Girin1na Lucase budu myslet.
ad šejk - u adopce jsem se ztratila taky :-(
Sylvain Reynard: Gabrielovo Inferno
XYZ 2013
Měla jsem jisté předsudky - autor je (asi) chlap a ještě (asi) inspirovaný Padesáti odstíny a několika podobnými knihami. :-( Kupodivu jsem si početla, i když ke konci se hodně pohoršil. Ale neustále opakované „Mám Tajemství, a řeknu ti o něm... někdy“ bylo otravné. Překvapilo mě, že Epilog následuje až po poděkování autora straně a vládě, ale jiný kraj...
Navíc si nejsem jistá, jestli nejde o parodii.
Mám několik výhrad
- vnitřní bohyni nahradily výkřiky typu Ach bohové všech studentů a věčných kazisvětů, Ach bohové čehokoliv...
- zatímco Ana si kousala ret, Julie zavírala oči a sténala a/nebo klopila oči k zemi. I když... rty si kousala taky. A hrdina taktéž. Navíc by hrdinové neměli mít „dokonalé rudé rty“, zvlášť když si je pořád olizují. Viz scéna na str. 256, 257 Dívat se na Gabriela, jak jí čokoládový dort, to byla možná ta nejerotičtější věc, které kdy byla svědkem. Vychutnával si každé sousto, olizoval si rty a po každém kousku vyzývavě jazykem přejížděl vidličku. Zavřel oči a čas od času zasténal, vydával divoké hrdelní zvuky, které jí byly bolestně povědomé. Pomalu a vlnivě se nakláněl k talíři, šlachy na rukou jasně viditelné, jak se pohyboval dopředu a dozadu.
- „Ty jsi švarná, já jsem švarný“ - a je nutné to pořád opakovat
- neustálé zdůrazňování, že hrdinka žije v hobití noře (naštěstí se po čase vytratilo)
- poznámky v závorkách - naprosto zbytečné (ne že bych to taky nedělala, ale v románu je to divné)
- další chlap, který je posedlý kontrolou hrdinčina jídelníčku. Navíc po 11 hodinách bez jídla stěží omdlíte hladem
- klišé a patos - to není dobrá kombinace
s. 93
...a můžeš si tu [v soukromé studovně knihovny] nechat uložené knížky bez toho, aby sis je zapsala u výpůjčního pultu. To je sen každého knihovníka - hledat knížku, kterou si někdo někam jen tak odložil.
s. 247
„Neznamenáš pro něj nic víc než domácí mazlíček.“ Dává to smysl? Neměla by znít „Neznamenáš pro něj nic než domácího mazlíčka.“ nebo „Neznamenáš pro něj víc než domácí mazlíček?“
Robert Galbraith (J. K. Rowling): Volání Kukačky
Plus 2014
  Harryho Pottera jsem vzdala u prvního dílu a o Prázdné místo jsem se ani nepokoušela, takže jsem neměla s čím srovnávat. Používá i jinde tolik poznámek v závorkách?
Abych byla upřímná - přišlo mi, že si řekla, že potřebuje jednoho zanedbaného hrdinu, jednu hrdinku, kterou nechápe snoubenec a rádoby přitažlivou vraždu, do toho trochu romantiky a psychologie - a výsledek mi přišel kýčovitý, povrchní až nudný. Skoro pořád jsem měla pocit, že tohle už odněkudy znám. Navíc používá IMHO zbytečně moc sprostých slov a více méně prvoplánově.
Zbytečně mockrát použila i situaci - Jasně, bylo to tak a tak. I když... když o tom teď mluvíme, úplně jsem zapomněl, že...
Nepochopila jsem, proč na str. 449 přešla z minulého času do přítomného. Ale přišlo mi to otravné.
Hlavní zápletka mi přišla víc než nelogická. Bíle: Zabijete svoji nevlastní sestru a její smrt je uzavřená jako sebevražda. Sice víte, že je možná někde závěť, která odkazuje peníze panu X, ale nikdo ji nenašel. Tak co uděláte - najmete si detektiva, protože doufáte, že pana X usvědčí z vraždy sestry, tudíž i kdyby se závěť našla, tak by nic nezdědil? A detektiv při té příležitosti zjistí, že vrahem je vlastně objednavatel vyšetřování. A zdůvodní to tím, že nebyl úplně normální? Není to laciné?
s. 430
...uvědomil si, že hledí tváří v tvář desetiletému Charliemu Bristowovi...
s. 28
„...Charlie Bristow? Umřel - nešťastnou náhodou - v devíti letech.“
Olivia Gates: Milování v poušti
Romance se šejkem1/10
Nuda, nuda, šeď, šeď.
|
Registrace nového uživatele 
