Atanerahoj :-)
Táňa Kubátová: Léta s Hubertem
Taťána Kubátová 2013
 Klasikovo - Nuda, nuda, šeď, šeď to ani zdaleka nevystihuje.
Jak se tomu říká, když se autor tvrdošíjně drží některých témat a opakuje je stále dokola? Tentokrát to kromě dokonalosti hrdinky bylo opět hubnutí a hodnocení váhy a postavy skoro všech okolo. Tohle už hraničí s ppp. A došlo i na další oblíbené téma - nehodnotný program v televizi.
Nepochopila jsem, proč hrdinka nevysvětlila už na str. 8, proč jí otec říká „cvočku“ a nechala si to jako překvapení až na str. 54.
Kdo v běžném životě používá v každé druhé větě přechodníky a slova jako korespondence (týká se dopisů rodině), potrava, napojit apod.?
Dá se tu použít spoustu citátu. Např. „Dědek je po smrti, ale hlavně, že se nikomu nic nestalo.“
s. 24,25
Z lehkého spánku mě probudil jen sotva slyšitelný šramot. Otevřela jsem oči a v okně jsem uviděla bílou postavu. Pak se ta postava začala strašně pomalu snášet dolů. Zavlála bílá košile, mihla se ruka a pak už v okně nikdo nebyl. Za okamžik jsem zaslechla zvuk zdola, jak tělo dopadlo. Ozývá se mi to ještě teď a marně ho zaháním. (...) Zavolali doktora a ten mi něco píchl, po čem jsem usnula. To ráno (...) Odmítla jsem cokoli jíst a brečela jsem ostošest. Dozvěděla jsem se, že paní Hubatková byla na místě mrtvá. Určitě to sebralo všechny, ale ony to aspoň neviděly. Já jsem nedokázala myslet na nic jiného. (...) Musela jsem prostě vybrečet všechen ten stesk nahromaděný za celý pobyt v této budově, lítost, že mi utíkají prázdniny a kdovíco ještě. Teď už se sama divím, jak jsem mohla být tak otřesně nemožná. Na noc mi dali zase něco na spaní a včera ráno jsem vypadala jak schlíplé kuře. Ale už jsem se najedla a dalo se se mnou mluvit. Veřejně na celý pokoj jsem pak včera večer uznala, že jsem blbá. (...) ...a já se do hloubi duše styděla. Jak se mohlo stát, že jsem tomu zážitku tak podlehla? Ano, na hrdince se mi líbilo, jak byla citlivá a empatická.
Jako starší člověk znám většinu slov, která autorka považovala za nutné vysvětlit (JZD, Esenbák, MDŽ, SSM, ROH atd, dokonce i Zákruta a Gottwaldov), ale netušila jsem, že doktoři v roce 1979 používali „ó ká“. S. 20 Ale dneska už jsem zase ó ká, jak by řekl pan doktor Čermák.
S hrdinkou jsem se myšlenkově sešla pouze na str. 34
Vlastně už ani já nechápu, jak jsem mohla popsat tolik stránek. Vždyť se tu vážně nic neděje. Akorát bych to umístila až na konec knihy.
Začínám mít tendence přiřazovat ke knihám písničky. Tentokrát jednoznačně zvítězila Dáša Nováková (Dáša Nováková a Stáňa Poláková řekly si, že půjdou dnes po obědě navštívit kamarádku Procházkovou), protože autorka opakovaně používá jména i příjmení (zatímco u některých použije jen jméno a neřeší to) a Internacionála (Dělníci, též rolníci, bratři, jsme velkou stranou dělnickou. Všem lidem jenom země patří a zahaleči ať již jdou!), protože hrdinka zodpovědně plnila zadané úkoly a těžce nesla, pokud se někdo uléval, nebo nepracoval podle jejích představ. Protože takhle bychom ten socialismus opravdu nevybudovali.
Po třech měsících, kdy se hrdina neozval, se postavil k realitě čelem a poslal hrdince dopis. (Teď je vhodná doba podotknout, že hrdina je uznávaný lékař.)
s. 80, 81
Nakonec jsem jel úplně sám. (Na dovolenou, kam hrdinku zval, ale ona nemohla) A co se nestalo, hned první den jsem na pláži potkal Moniku. Já vím, že to jméno Ti nic neříká. Je to žena, se kterou jsem žil rok a půl v Plzni a s níž jsem se chtěl oženit. K té svatbě nakonec nedošlo z toho důvodu, že Monika potkala někoho jiného a všechny naše společné plány zrušila. Já jsem se vrátil do Brna, ale tohle už víš.
Nyní mi Monika řekla, že její tehdejší prudké vzplanutí brzy opadlo a že s tím mužem nebyla víc než rok a že si ho ani nevzala. Velice litovala toho, jak neuváženě odhodila náš hezký vztah, a vyjádřila nepokryté přání zase ho obnovit. Debatovali jsme na to téma celé dny. (...)
Jsem si téměř jistý, že moje rozhodnutí by bylo stejné i tehdy, kdyby do hry nevstoupil další významný faktor. Ačkoliv jsem se totiž na dovolené choval více než zodpovědně, přece jen došlo k tomu, že Monika otěhotněla.
Není mi úplně jasné, jestli se autorka snažila (neúspěšně) napodobit Fan Vavřincovou a/nebo Hrdého Budžese (ale co je roztomilé u osmileté školačky je u vysokoškolačky trapné, trapné, trapné.) Osobně bych byla radši, kdyby napodobovala sama sebe a napsala další Smlouvu, Terezu nebo Hrníček. Jak pořád opakuju ;-)
Ale celkem se mi líbí obálka a dvě tři stránky na konci připomínaly starou dobrou Kubátovou. Jenže na skoro 170 stran je to málo.
|
Registrace nového uživatele 
