suchosMluvíme o několika tématech současně. A míchají se dohromady. Začali jsme na tom, která alba jsou zvukově kvalitní. Od toho jsme se dostali k tomu, co je a není kvalitní hudba, co je a není elektronika.
Tedy postupně:
Kvalita zvuku - tady bych očekával, že se dají objektivně určit parametry, podle nichž kvalitu dokážeme hodnotit. Ale vidím, že i placatá přebuzená deformovanost může být označována za kvalitu, tudíž relativizovat je možné cokoli. Kvalitní zvuk zásadně poznám podle atributů, které znám z reálného světa, ten je etalon. Většinou těchto atributů elektronická hudba nedisponuje, proto je v této věci nepoužitelná.
Kvalita hudby - věc osobního názoru, preferencí, požadavků, představ. Každý podle svého. Co je pro tebe nuda, může být pro mne emocionální nářez. Co je pro tebe skvělé a geniální, může být pro mne leckdy nuda. Jenže já nehledám rozdíly, kde se neshodneme, mne zajímá rovina, kde si můžeme vzájemně nabídnout novou inspiraci, v tom jsem velice otevřený. Proto pořád poslouchám muziku ze všech možných zdrojů a hledám, co mne osloví.
Elektronika - ryze elektronická skupina přizve několik hostů, kteří jim nahrají frekvence živých nástrojů. Tyto záznamy pak proženou a zcela zdeformují spoustou elektroniky. Pak jimi kosmeticky doplní masu vlastní elektronické hudby. Výsledek zní jako čistá elektronická taneční muzika. Ale kvůli stopovým příměsím původních živých nahrávek najednou přestávají být elektronickou hudbou? No, hodně zajímavá úvaha. Vůbec se s ní ale neztotožňuji.
Moje hudební vězení má stále otevřené dveře, jedinými jeho zdmi jsou moje vysoké nároky na posluchačský zážitek. Máš to snad jinak? |
Registrace nového uživatele 
