Problematika morálního profilu autora ve vztahu k jeho tvorbě je komplexní.
Jsou dvě krajní polohy pozitivní předpojatosti. První - autor je čestný, vzorný a vzdělaný slušňák, a proto všechno, co stvoří, je kvalitní a hodno obdivu. Druhá - autor napsal geniální dílo, proto cokoli, co udělá jako člověk, je ctnostné a ideální.
Totéž v negativním - vyhlíží podle mé normy nesprávně a nechová se slušně, proto každé dílo, které vytvoří, je špatné. Nebo, nelíbí se mi jeho dílo, proto je špatný i jako člověk.
Všechny tyto ideologicky slepé verze jsou špatně, ale kvantum lidí je vyznává a praktikuje.
Schopnost oddělování díla od osoby autora je naprosto zásadní. Ovšem ani tato zásada není tupé černobílé pravidlo. Její hranice jsou stanoveny naším vlastním žebříčkem hodnot a morálními limity. Schopností kriticky se zamýšlet. Tedy něčím jiným, než zmíněnou slepou ideologií. Od toho jsme zkušenými a moudrými lidmi, abychom dokázali vyhodnocovat situaci správně a pravdivě.
Waters se za tuto hranici u mne dostal v pozdější fázi svého života, kdy na křižovatce osudu odbočil z cesty kritika společenské manipulace, vydal se trasou pokryteckého salonního kryptobolševika a stal se z něj propagátor totalit a diktatur. Dělá tedy totéž, co sám ve svém díle The Wall pranýřuje. Ze vzpurného studenta se stal despotický teacher.
Lidé, kteří sami dělají to, co u druhých kritizují, jsou pokrytci. Lidé, kteří sami zneužívají toho, co ostatním zakazují a berou, jsou zavrženíhodní. Pro jejich extrémní lidskou špatnost mám i s jejich případnou tvorbou od určitého okamžiku problém. Je jedno jestli se vyskytují pod označením Prase Napoleon, Roger Waters, Josef Fritzl nebo Pepičus Nýmand. V principu stejní parazité a manipulátoři. |
Registrace nového uživatele 
