PegasPotenciálně by i každá, byť nezávislá kapela ráda oslovila co nejvíce posluchačů. Kdo někdy hrál před plným sálem nadšených lidí, ví, jak moc atraktivní to pro člověka, kterej té své tvorbě něco odevzdá je. Ono je to spíš o tom nepodělat se z toho, když se ti to nepodaří, nebo nedaří stále - nejlépe ve smyslu - mít radost z toho, že si něco takového, jako kapelu může člověk vůbec dovolit. Stejně tak důležité, je nepodělat se z toho případného úspěchu, to je snad ještě těžší, haha..
Tedy co se týče těch nahrávek - jde o určitou ideologii. Někdo má zcela jasnou představu o tom, jak má jeho nahrávka znít, jen někdo toho ale taky dokáže docílit. Někdo si najme producenta, kterému věří a on pak zasahuje do tvůrčího procesu stejně jako reálný člen kapely, mnohdy i víc. Jiný přístup je dělat to bez producenta, kdy je jasné, že si zachováš svoje až na dřeň - tedy i se všemi případnými nedostatky a produkční neschopností.
A pak jsou tu taky trendy. S nástupem digitalizace se zásadně změnil přístup k nahrávání samotnému. To není jenom o masteringu mimochodem.
Dříve se nahrávalo mnohem víc nahlas a postprodukce nehrála tak klíčovou roli. Dnes je přístup opačný - nahrává se tak, aby zůstal co největší headroom pro postprodukci. Pak nastupuje technika - a tady bych řekl, že je to celkem klíčové - asi tak 50/50 je to člověk a technika, resp. to, co se do ní vrazí..např HW efektová smyčka od Lexiconu zní o dost lépe, než nějaké free pluginy..
No a pak ty mastery.. Člověk s jasnou ideologií, který si stojí za svým vytvoří nahrávku, která mu bude znít dobře, ale jeho fanouškům nebude dost dobrá, protože je oproti tomu na co jsou zvyklí. Nejlepší rada je: když ti to zní oproti jiným potichu, tak si to zesil. Jenže ne už tak lehce se vysvětluje, že ta cesta je správná..A když takovou nahrávku pošleš do třeba nezávislého rádia, kde to projde zvláštní kompresí, nestačíš se divit, co pak slyšíš.
Hodně sem to zjednodušil, nebo to neumím dobře vysvětlit, jisté je, že muzika se prasí a je uplně jedno, že je třeba na vinylech. To je možná jak říká Antony smutní skutečnost, ale prostě sem to nějak došlo a myslím, že celospolečnsky jsme na tom tak nějak podobně.
To ale nic nemění na tom, že hudby je tu spousta a té dobré tolik, že ji nikdy nestihneme všechnu poznat. Takže ať si každej vybere co jeho jest..
Pravdu má Antony i když některé jeho názory a tvrzení jsou tak rozporuplné, jako jeho radikalita.
Pravdu má i Suchos v tom, že i hudbu špatné kvality si lze užít - třeba z vyšumělé kazety v autě, což je pro Antonyho nepřijatelné, stejně jako spousta dalších věcí..
|
Registrace nového uživatele 
