Rush - CounterpartsAlbem Counterparts Rush dokončují transformaci do svého finálního soundu založeném na kytarovém soundu plným hardrockových riffů s citelným úbytkem syntezátorů. A tohle jim vydrží až do konce jejich kariéry.
Album již tradičně začíná superpeckou, kterou je Animate. Vždycky mě dostane ten basový nástup na začátku a také netradiční struktura celého songu, kdy hned na začátku zazní refrén a sloky až po něm. Ony hardrockově znějící sloky jsou jedním slovem boží a aranžmá v refrénu se každým opakováním hutní. Za polovinou skladby se změní tempo, začnou vyhrávky a celé je to prostě úžasné, hehe.
A jízda pokračuje skladbou Stick It Out, která začne zlověstným riffem, jenž předznamená celkové vyznění skladby. Tahle skladba mi vždy zněla hodně grunge a uměl bych si jí klidně představit v repertoáru raných Alice In Chains. K tomu názoru mě hlavně vede vokální aranžmá refrénu skladby. To by ale nebyli Rush, aby to nebylo s nějakou přidanou hodnotou. A tou je naprosto bombová střední pasáž, kterou uzavírá krásně syrové sólo Alexe Lifesona.
Cut To The Chase začíná parádním snovým motivem vybrnkávaným na kytaru se sametovou basou na pozadí. Když začne Geddy zpívat Can't stop moving a basa se zmorfuje do pořádné úderky, běhá mi z toho mráz po zádech. Na Rush se mi líbí, že je třeba jejich muziku poslouchat velmi pozorně, jinak člověku uniknou nádherné malé detaily, které lze snadno minout. Tak třeba když do sloky od času 2:00 zazní na krátký okamžik klávesový podklad ve stylu mellotronu nebo moogu, nebo co to je. A takových okamžiků je v diskografii Rush asi milion.
Nobody's Hero začíná vybrnkávačkou na akustickou kytaru a vcelku triviálním popěvkem. Zanedlouho se sice do toho opře i Neil Peart, ale jinak je to tak trochu průměrná balada. V kontextu alba slabší song.
Další na řadě Between Sun And Moon začíná pro Lifesona netypickým riffem, skoro jak od The Who nebo dokonce z ranku jižanského rocku ála ZZ Top. Vcelku svižná skladba se zajímavými, propracovanými melodickými postupy v refrénu. Vlastně celý song je nápaditý co do dynamiky a změn nálad. Další paráda.
Alien Shore je typická rushovina, čili výborný song, hehe. Skladba má skvělý drajv a hlavně ve slokách uhání. A to s naprosto geniální basovou linkou, kterou bych si nechal okamžitě zarámovat, pokud by to šlo. Instrumentální pasáž za polovinou skladby je opět překrásná a všechno se to umocní při posledním opakování sloky, tentokrát s jinak zaranžovanou kytarou. Tady bych zase musel použít samé superlativy...
The Speed Of Love mi vždy charakterem připomínala skvělé Bravado z předchozího alba, kdy na pozadí silné vokální melodické linky hraje kytara rozložené akordy a celé to má takový melancholický, přihřátý nádech, hehe. Prostě další nádherná věc. A co ta basa za polovinou skladby? Hynku, Viléme, Jarmilo... slyšíte tu nádheru? Jestli ne, tak je to vaše smůla.
Double Agent začíná tak trochu nenápadně, než se rozjede do slušného nářezu s údernými riffy a mluveným slovem. Celá skladba je opět plná změn tempa a špičkových instrumentálních vyhrávek.
Instrumentálku Leave That Thing Alone mám rád. Hodně rád. Velice a převelice rád. A nevím, co víc bych na to řekl, kromě toho, že je to jedna z jejich nejlepších instrumentálek. Bomba.
Předposlední Cold Fire na začátku klame tělem, když začíná frenetickým riffem. Po chvilce ale přejde do příjemné poprockové skladby s krásným melodickým vokálem. Velmi se mi líbí zasněné sloky a přechody do svižnějšího refrénu.
Závěrečná Everyday Glory příjemně uzavře celé toto velmi povedené album a já to nebudu zdržovat a udělím hodnocení 5/5.
P.S.: Tato "recenze" je věnována Pepovi a přeji brzké uzdravení! :-) |
Registrace nového uživatele 
