Pro mě je taky spousta kapel – i těch, které většina z vás řadí mezi ty úplně nejzáœadnější, napadla mě dvě jména, Van der Graaf Generator a Camel, ale jistě jich bude víc – neposlouchatelná, ale ruku na srdce, budu je znát tak "dobře" jako někteří z vás Rush. Je to logické – když se mi (nám) něco nelíbí, proč bychom to opakovaně a pozorně poslouchali, že ?
S Rush to mám tak, jak už jsem psal – skoro čtyřicet let mám tuhle kapelu rád, ale nikdy bych je asi neřadil mezi tu absolutní špičku, mezi tu první ligu, mezi svoje největší miláčky, a pravděpodobně jsem je i já neprávem podceňoval. To se změnilo až letos, díky psaní recenzí, a fakt jsem za to strašně moc rád. Poslouchal jsem každé album mnohokrát, některá i víc, než desetkrát, a během těch cca posledních dvou měsíců se Rush zcela jednoznačně zařadili mezi tu (mou) elitu.
Včera jsem pozorně znovu shlédl to video, které sem dával Ravil, jo a taky zjistil, že ten kluk, Tyler Warren, hrál na bicí a zpíval na Queen + Adam Lambert Tour 2017–2018. A zíral jsem na to opravdu až fascinovaně. Zíral, a přemýšlel. O tom, proč mě Rush tak strašně moc začali bavit. Blábolte si, kdo chcete, co chcete, ale na prvním místě je (pro mě) jejich nádherná, okouzlující, poctivá, strhující, inteligentní hudba, hudba, která působí na moje emoce, hudba, která mě dokáže rozjásat, roztančit, ale i dojmout a rozplakat. Ale pak je tu spousta dalších aspektů.
Možná namítnete, že není pro jejich muziku podstatný fakt, že čtyřicet let hráli pouze ve třech, v jediné sestavě (vyjma prvního alba), že není podstatný fakt, že po osobní tragédii Neila Pearta, kdy mu zemřela dcera a manželka, měla kapela pětiletou pauzu. Je. Je to podstatný fakt, pro mě ano.
Po shlédnutí toho videa včera jsem hledal a (zatím) nenašel žádné záběry Rush ze studia. Když jsem sledoval toho kluka, tak kromě nádherné hudby na Permanent Waves, jsem si zkoušel představit celý ten proces. Nikdy jsem nesložil žádnou písničku, a nikdy nejspíš nesložím, nejsem ani muzikant, jen bubeník, a tak nevím, jak to probíhá – u skoro všech skladeb Rush jsou jako autoři uvedeni Geddy Lee i Alex Lifeson. Asi tedy někdo přinesl nápad, někdy možná i celou skladbu, a pak ale na aranžích evidentně (jsem si jistý) pracovali všichni. Nerozumím kytaře, base, klávesám ani zpěvu, o těch můžu jen říct, jestli se mi líbí nebo ne, event., že se mi líbí strašně moc (jako v případě Permanent Waves). Bicím ale (snad) trochu rozumím, a přiznám se, že se mi moc nedařilo dívat se jinam, než právě do levého horního pole. A skutečně mě fascinuje, co tam všechno Neil Peart vymyslel – a věřte, že každá rána, každý break, každá změna rytmu, všechno je do posledního detailu vymyšlené, vypiplané, a tvrdě nazkoušené. A samozřejmě kdyby byl v kapele nějaký průměrný bubeník, dokonce jen výborný, takhle by nahrávky Rush nevypadaly. A myslím, že to platí i o všech ostatních nástrojích – vypiplané, poctivé, nadřené … dokonalé.
Dokonale, precizně, špičkově zahraná a nahraná překrásná muzika, takhle vidím, a slyším Rush já.
|
Registrace nového uživatele 
