King Crimson - The ConstruKction of LightNež jsme začali s těmi hodnoceními, tak jsem tohle album moc neposlouchal. Teď jsem ho slyšel mnohokrát a musím řict, že uzrálo. Oproti Thrak tady nejsou ty krátké přechodové pasáže, což je podle mě dobře. Na druhou stranu některé skladby jsou možná až příliš dlouhé na to, co se v nich děje, resp. neděje. Album trvá 58 minut. Mohlo ale být klidně o čtvrtinu kratší. Druhým poznávacím znakem jsou melodie hrané tak, že se dvě kytary střídají někdy i po jednotlivých tónech. To je zajímavé provedení a musí to být naprosté peklo se tohle učit (i když pro Frippa a Belewa asi ne, hehe).
ProzaKc Blues je na první pohled šílené, ale vlastně je to super nápad, zasadit blues do stylu King Crimson - kytara hraje chvíli industriální rytmicky zajímavý riff a chvíli dobrá v zásadě bluesová sóla a navrch je tu zkreslený zpěv jako odkaz na 21st Century Schizoid Man.
Titulní skladba je propletenec kytar, basy (ta je tady fakt skvělá) a bicích. Je to pro mě jedna z nejlepších instrumentálek* tohoto období. Na rozdíl od jiných není příliš podobná ničemu ze 70. let. Spíš to nese stopy jejich stylu z 80. let. Možná se zdá příliš dlouhá, ale když se pak na samotném konci rozjede nádherná meditativní zpívaná pasáž, tak si člověk řekne, že to stálo za to.
Into the Frying Pan je docela dobrá věc, která díky rytmu a melodii zpěvu a kytary působí takovým neuspořádaným dojmem. Naopak bicí jsou kromě některých pasáží hrané tak, aby zněly jednoduše. Ve výsledku píseň spíš tak plyne a na to, že je dlouhá skoro sedm minut, se jí nedaří moc vyvolat nějaké napětí.
U FraKctured je jasné, o co se jedná. Je to variace na téma doplněná o pěkné uvolňující pasáže např. od 1:50, které ve Fracture nebyly a považuji je za projev VYSPĚLÉ KOMPOZIČNÍ LOGIKY, hehe. Tím ale klady končí. Skladba je velmi dlouhá, rozjíždí se pomalu, graduje tak nějak opatrně. No, kdybych neměl rád Fracture, tak bych asi kritizoval ještě víc.
The World's My Oyster Soup Kitchen Floor Wax Museum je horečná funky zhulenina. I tady je zjevná návaznost na alba z 80. let. Dobrá jsou sóla včetně Frippova kytarového midi-piana, nebo co to je.
Larks' Tongues In Aspic - Part IV je řekl bych nápaditější obměnou částí II a III než je FraKctured ve vztahu k Fracture. Pěkný koncert všech nástrojů, ale opět asi zbytečně dlouhý, nicméně konec (to kytarové sólo) je dost dobrý. Je zajímavé, že King Crimson na každém albu uměli přijít s něčím novým a originálním, ale zároveň na některých albech - a tohle je jedno z nich - i jako progresivní kapela zaplouvají do takového svého stereotypu, nebo spíš snaží se vymyslet to samé znovu a lépe. A to je trochu problém Larks IV a FraKctured.
Coda: I Have A Dream se mi líbí moc, najednou se úplně změní atmosféra a hudba se posune ještě na vyšší úroveň. Tomu říkám dobrá gradace.
Heaven and Earth nevím, jestli má být nějaký bonus, ale je už na původním vydání alba, které jsem poslouchal a které hodnotím. No a není to vůbec špatná věc. Úvod je krásný, potom nastoupí rytmus, který mi malinko připomíná ty delší věci Porcupine Tree z 90. let. Pak se opět vrátíme k táhlým syntezátorovým akordům. Tohle si upřímně řečeno poslechnu radši než variace na Red, Larks a Fracture.
Celkově si myslím, že ConstruKction of Light je dobrá deska, ale přece jen se neřadí mezi úplné klenoty. Kromě úvodního blues jí na rozdíl od Thrak chybí silné písničky (jako zpívané skladby). Většina působivých momentů je instrumentálních nebo jsou to spíš takové nápěvy jako v titulní skladbě a Coda. Desce určitě trochu škodí i to, že pro posluchače odezněl "šok" z nového zvuku skupiny na Thrak. Na druhou stranu celkový styl a zvuk se i tady zase trochu posunuly. Derivát z Thrak to určitě není. Hokejovou terminologií bych řekl, že první a poslední třetina byla výborná, ale druhá výrazně slabší a stála desku jeden a půl hvězdičky. Takže 3,5/5. Stejně jako u Thrak - hodnotím v kontextu diskografie King Crimson, jinak bych asi dal 4/5. |
Registrace nového uživatele 
