Registrace nového uživatele     Návod     Kluby     Archív  Lopuchu     Lopuch.cz  

Komu se nelení,
tomu se zelení.

Lopuch.cz

Jméno:
Heslo:
Podpora LCD:
 
Klub GENESIS [ŽP: 8 týdnů] (kategorie Hudba) moderují Vaklaf, Bubla, PepaNovacek.
Archiv
Domovská stránka aktualizována 28.7.2019 18:46
8.-14.1.2024: Cynic - Ascension Codes - 2021 (Jitka)
15.-21.1.2024: Ota Petřina - Super-robot - 1978 (Pepa)
22.-28.1.2024: Supertramp - Even In The Quietest Moments - 1977 (Ivan)
29.-4.2.2024: Linda Perhacs - Parallelograms - 1970 (Štěpán)
5.2.-11.2.2024: Brother Ape - A Rare Moment Of Insight - 2010 (Miro)
12.2.- 18.2.2024: Jouis - Dojo - 2014 (Honza)
19.2.- 25.2.2024: Kevin Gilbert – The Shaming Of The True - 2000 (Dan)
26.2.- 3.3.2024: Sparks – Lil' Beethoven - 2002 (Petr)
4.3.- 10.3.2024: Jakszyk, Fripp and Collins – A Scarcity Of Miracles - 2011 (Jitka)
11.3.- 17.3.2024: Dux – Vladimír Padrůněk In Memoriam - 1986 (Pepa)
18.3.- 24.3.2024: 10cc – The Original Soundtrack - 1975 (Ivan)
25.3.- 31.3.2024: Lucifer's Friend – Banquet - 1974 (Štěpán)
1.4.- 7.4.2024: Persona Grata – Reaching Places High Above - 2013 (Miro)
8.4.- 14.4.2024: Return To Forever – Where Have I Known You Before - 1974 (Honza)
15.4.- 21.4.2024: Mr.Bungle – California - 1999 (Dan)
AC/DC - Back In Black - 1980 (Pepa)
  Nastavení klubu     Nastavení práv     Homepage     Anketa     Přítomní     Oblíbené     Lopuch     Kategorie  
autor: 
text: 
vyplnit a 
Help

Nemáte právo psát do tohoto klubu.

[ 62424 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  
bubla Bubla 27.6.2019 18:00  44588
Já mám čím dál větší pocit, že prostě některé rockové kapely a jejich zvukaři nemají absolutně soudnost. Samozřejmě Knopfler není žádný hard-rock, ale i ten se dá nazvučit s normální hlasitostí a čitelně. Hudebně nelze než souhlasit se Zkaziusem.
pepanovacek PepaNovacek 27.6.2019 17:38 - Klub GENESIS (14:52) 44587
BublaVěřím, tohle psal na FB Jirka Voběrek, svého času Zkazius Catrix:

Jako ať se nikdo nevymlouvá, že se O2 aréna nedá ozvučit! Dá a jak skvěle! Každý tón, každý nástroj byl krásně a zřetelně slyšet. K tomu nápaditý a neokoukaný lightdesign, ale hlavně skvělá hudba.
Byli jsme nedávno na Leppardech, to byla zvukově naprostá hrůza a zmar. Ale včera... Od první skladby nádhera. 11 muzikantů na pódiu a rozumíš všemu. Ciwe, i ten kontrabas byl čitelnej, když na něj došlo. Dynamika parádní, barvy dechů, houslí a všemožných strunných a bicích nástrojů přesvědčivé. Prvně v životě v O2 hangáru jsem slyšel kapelu nazvučenou do prostorového zvuku podle prosazení muzikantů na pódiu, to bylo jak doma v obejváku. Zvuk na místní zvyklosti až neuvěřitelnej, aspoň teda pár metrů od pultu.
No a co se muziky týče, to těžko stručně popsat. Napadá mě slovo POKORA. Před hudbou, před spoluhráči, před posluchači, před pánembohem, před sebou samým. Jak podotknul sám Knopfler (jestli jsme dobře rozuměli), "jeho" muzikanti ovládají dohromady 48 nástrojů a on jenom jediný. A že to na pódiu bylo sakra vidět a slyšet, jsou to všechno multiinstrumentalisti par excelence, schopni pohrát snad všechno, od irského hospodského šramlu po pořádný rockový nářez. Občas bylo v obsazení i pět kytar, jindy zase jen dvě a k tomu housle, saxík a třeba trubka. Jako lepší koncert jsem snad v tomhle zoufalém prostoru nezažil.
bubla Bubla 27.6.2019 17:34  44586
Tak Knopfler byl vynikající. Navíc hrál spoustu mých oblíbených méně známých věcí. Zvuk v pohodě. Měl jsem asi jít na nějaký jeho předchozí koncert, protože to fakt stálo za to.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.6.2019 23:31  44585
Omlouvám se za zpoždění, ale A Farewell to Kings dodám až v úterý. Takže nečekejte, já vás doženu.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.6.2019 15:53  44584
Jojo, Leland hrál výborně. Na kytaru hrál Daryl Stuermer a ten byl taky skvělej. Bombová byla i dechová sekce a prostě všichni. Ten band si Koulins zkrátka ošéfoval dobře.
bubla Bubla 26.6.2019 15:14  44583
Tak to je fajn, až na ten zvuk. Já jdu dneska na Knopflera, tak snad to bude lepší. Leland Sklar je borec.
pepanovacek PepaNovacek 26.6.2019 14:31 - Klub GENESIS (14:52) 44582
KeyserSozeNašel jsem tuhle recenzi, a asi to fakt bylo dobrý. Mladýho Collinse neznám, ale koukám, že v kapele je pořád Leland Sklar, věkový rozdíl mezi ním a Nicholasem bude určitě přes padesát let, hehe.
pepanovacek PepaNovacek 26.6.2019 14:22 - Klub GENESIS (14:52) 44581
KeyserSozeTak vidíš, hehe.
keysersoze KeyserSoze - kronikář klubu Genesis 26.6.2019 13:02  44580
CollinsTak jsem včera absolvoval koncert pana Koulinse v O2 aréně a musím říct, že katastrofa to nebyla. A dokonce bych i řekl, že pozitiva převážila.

Úvod koncertu byl vcelku vtipný, a to když se tam Collins přibelhal o holi a z papírku česky přečetl, že je po operaci zad a má v prdeli nohu (doslova to tak řekl). Už mu to samozřejmě tak dobře nezpívá jako v 80. či 90. letech, ale špatné to taky nebylo. Viděl jsem nějaká videa z jiných koncertů poslední doby a zdálo se mi, že se i docela slušně rozezpíval. Doprovodný band byl ovšem naprosto excelentní a za bicími mladý, osmnáctiletý Nicholas Koulins válel. V prostřední části zaznělo i vcelku skvělé bubenické duo sólo, ke kterému se potom přidal i starej Koulins. Co bylo úplně zprasený, to byl zvuk. O2 aréna nikdy nebyla zvukově žádná láce, ale takhle špatný jsem to tam ještě neslyšel. Collins úplně utopenej, nástroje v jedný zvukový kouli. Jinak, setlist byl celkem slušný, od Genesis zahráli Throwing It All Away (kterou mám rád), Follow You Follow Me (kterou nemám rád) a Invisible Touch (kterou mám i nemám rád).

Takže jsem nakonec rád, že jsem ten lístek doatal darem, hehe.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 25.6.2019 22:48 - Klub Co právě...Film-diskuse (15:08) 44579
Jak moc neposlouchám koncerty, tak jedno z mých prvních art rockových CD vůbec bylo A Show Of Hands (1988), taky jsem ten disk hrál hodně často.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 25.6.2019 22:41 - Klub Co právě...Film-diskuse (15:08) 44578
PepaNRádo se stalo. Jdu na A Farewell To Kings, za pár dní to sem dám.
pegas Pegas 25.6.2019 22:33  44577
Exit...Stage Left jsem dlouho neslyšel, ale kdysi to byla jedna z mých prvních nahrávek Rush a točil jsem ji pořád dokola. Připomenu si DVD, až dojdeme k Moving Pictures.
pepanovacek PepaNovacek 25.6.2019 21:43 - Klub GENESIS (14:52) 44576
Dal jsem si, na sluchátka a hodně, hodně nahlas hodinový koncert Rush Exit... Stage Left, a to jsem neměl dělat. Tedy asi měl. Je to naprosto neuvěřitelný, byl jsem hodinu úplně vyřízenej, úplně naměkko, a občas jsem i plakal.

Myslím, že bych jen těžko hledal kapelu, o které bych mohl říct, že v roce 1981 byla naživo lepší ...
pepanovacek PepaNovacek 25.6.2019 21:35 - Klub GENESIS (14:52) 44575
AntonyI přes nesouhlas s A Passage To Bangkok, což je naprosto úžasná skladba, děkuju, pane, pěkně napsané.
antony Antony Jsem DR SNOP / Klaun ve věku hudby - Pravda o G.AY klubu hešíků 25.6.2019 21:22 - Klub Co právě...Film-diskuse (15:08) 44574
RUSH - 2112 (1976) DR13 Japan 1991 CD AMCY-317

Jak jsem se dozvěděl z různých dokumentů, přelom let 1975 a 1976 zastihl RUSH v obtížné situaci. Deska Caress of Steel se prodávala málo, vydavatelská společnost trvala na změně stylu, aby se prachy sypaly. Protože prachy jsou co? Jsou nejdůležitější, vole. Správně, jsou nejdůležitější. Ale lidem to říkat nebudeme, jen ať si myslí, že nám jde o umění. Naštěstí borcům šlo opravdu o umění a měli dost tvrdé palice na to, aby si prosadili svou. Musel to být pro ně hodně tvrdý ořech k rozlousknutí, neboť finanční nouze se projevovala takovým hmotným nedostatkem, že cestovali a přespávali, jak se dalo, žili doslova z ruky do úst. A přece šli za svým. Nadrzo nasadili dlouhou art/hard rockovou kompozici na začátek alba. Takový klackovitě okázalý způsob sebedestrukce, když být vyhozeni, tak alespoň pořádně majznout dveřmi. Jenže dveře tím práskem vylítly z pantů, a vzniklou dírou se na kapelu začal valit úspěch. Odvážným, v tomto případě řádně oprsklým, tentokrát vskutku štěstí přálo. Buďme tomu rádi, neboť po případném krachu této nahrávky by RUSH asi nepokračovali. Ideály a neústupnost jsou jedna věc, holé živobytí věc druhá. Takový instalatér Lifeson by si doma možná na kytaru zabrnkal, ale Obrazy by s nejvyšší pravděpodobností nikam nepřemísťoval.

Moje osobní historie s touto deskou je taková divná. Ve sbírce ji mám odpradávna, ale vždycky při výběru RUSH k poslechu jsem ji přeskočil s tím, že to je přece ta notoricky známá klasika. Alba předtím i potom se točila pravidelně, až mi poměrně nedávno došlo, že právě tuto desku vlastně neznám. Že zazněla jednou, kdysi při pořízení, a pak snad dvacet let ne. To je ale vostuda, pánové. Takže nastalo období znovuobjevování Ameriky, teda spíš Kanady, což je docela příjemná věc.

V rámci postupného poslouchání tvorby RUSH je markantní, jaký deska 2112 představuje ohromný skok kupředu. Po nesnesitelně se vlekoucí dvaceti minutovce v závěru Caress of Steel přichází další dvaceti minutovka. Jenže ta je jako od jiné kapely. Z bludičky se rázem stala zářící supernova. Už erupce kláves v úvodu, to je tak razantní výjezd, že člověka úplně opojí, uchopí a uchvátí jiskřivým gejzírem emocí. Prvních deset minut jede řízný art rock v nejvyšší kvalitě, kde se snoubí kompoziční i interpetační mistrovství. Ve druhé půli skladby se náklad hudebního luxusního expresu míhá před očima takovým tempem a s takovou bohatostí, že se těším na další průjezd, abych zachytil další a další detaily z jeho přepestrého nákladu. Výborná práce s rozvíjením motivů, jejich navazováním a vrstvením, vybroušený drahokam. Uteče, jako by skladba měla pár minut, nabije člověka energií i entuziasmem. Zaslouženě nesmrtelný opus, co kapelu poprvé, ale zdaleka ne naposledy, posunul na výsluní a výhled hudebních fandů z celého světa.

Byl bych rád, kdyby i druhá strana desky, složená z jednotlivých krátkých písniček, na tom byla z kvalitativního hlediska stejně. Jenže, je to zde takové rozkolísané. Opakované poslechy vcelku nekompromisně ukázaly klady i zápory této odvrácené strany měsíce. Ty skladby již nemají takovou sílu, jako titulní kompozice. Plní zde roli ústupku starým hard rockovým časům, a je to naposledy, co se do této dřevní etapy kapela vrací. Ona vůbec koncepce hard rocku s naroubovanými artovými prvky je pro posluchače obtížná, a vyznívá dosti často podivně a nepatřičně. Skladba 2112 to vyhrála díky překlopení rovnováhy do artových poloh, kdežto krátké skladby, co lpí na dřevorubeckém modelu s pár ozdobami, jsou občas rozpačité. Třeba hned A Passage To Bangkok po nadějném začátku nastrčí do uší jakýsi divný motiv, který je úplně blbě. Je nesmyslně odtržený od zbytku skladby, jak mixem, tak hlasitostí, tak zasazením do prostoru, tak motivicky. Jde o toporný polopatizmus stylu, aha Bangkok, tak tady máte vrzy, vrzy. Strašně mě to tam ruší, od kapely formátu RUSH bych očekával sofistikovanější zpracování a začlenění hudebního motivu. Nebo určitá bezradnost v pomalejší The Twilight Zone, a svižnější Lessons, ve kterých slyším, "ještě vám zahrajeme hard rock, ale už bychom nejraději hráli něco jiného". Co bylo na albu Rush spontánní, je tady strojené, nevěřím jim to. Výborná je přemýšlivá Tears, dobře se poslouchá i pěkně strukturovaná Something For Nothing, která se zapíše do uší hlavně kytarovým sólem. Světlé chvilky by zde byly, ne, že ne. Ale celkově je to na poslech takové nepoddajné, písně na B straně nemají ten strhující spád, co žádám, ani nemají náboj, co hledám. Album tak nějak roztržitě dojde do svého finále, aniž by po sobě zanechalo ten "WAU, to bylo něco", nebo "jo, chci ještě" pocit.

Rozporuplnost desky mi nedovolí si ji užít naplno, a v hodnocení nemohu tedy dát plný počet. Pro její první polovinu však zaslouženě patří mezi, jak píšu výše "notoricky známé klasiky". Skupina se zde nadechuje k novému pojetí soundu a způsobu tvorby, kterými byli definováni v pozdějších letech. Slibné náznaky na této desce s uznáním glorifikuji, a vím, že na dalších albech došlo k jejich výraznému rozkvětu.

Čtyři a kousek.

****

[ 62424 ] <Novější  <<<Nejnovější  Nejstarší>>>  Starší>  

(c) 2001-2011 Lopuch.cz   
Kontakt